Aplikace minerálních a statkových hnojiv

Ing. Michael Málek se narodil v únoru 1985. Vystudoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Praze a posléze obor Zemědělská technika na Technické fakultě ČZU. Od roku 2011 pracuje u firmy CRS Marketing, s. r. o., ve funkci obchodního zástupce. Jak vnímáte současnou situaci? Jsou půdy dostatečně zásobené půdními živinami? A neprojevuje se snižující se živočišná výroba nedostatkem organického hnojení? Klesající stavy živočišné výroby samozřejmě přispívají k stále nižšímu množství organických hnojiv, jako je kejda nebo hnůj. Obecně to lze vnímat jako problém. Pole prostě organickou hmotu potřebují. Buď farmáři seženou hnůj a kejdu jinde, nebo musí použít některé alternativy, jako jsou čistírenské kaly či komposty. Samozřejmě s tím by za každých okolností mělo souviset vhodné střídání plodin a dobrá práce s rostlinnými zbytky. Které obecné zásady při hnojení půdy by měl hospodář dodržovat za všech okolností? Nejprve by si měl farmář ujasnit, zda chce hnojit, nebo se zbavovat odpadu. Na kejdu i hnůj existují totiž oba náhledy. Pokud hnojím, pak s cílem zlepšit stav půdy. Je proto kontraproduktivní při hnojení udělat na poli hluboké koleje, které stav půdy ještě zhorší. Myslím si, že nejdůležitější je hnojit jen tolik, kolik je potřeba a tehdy, když je to potřeba. Například v Dánsku téměř neexistuje hnojení kejdou na podzim. Je to naprosto zbytečné vylévání drahocenného hnojiva, farmáři si je raději šetří na jaro, aby jím přihnojili louky a obilí. Zde se aplikuje i v zimě, hlavně aby jímky nepřetékaly. Ale to vše souvisí s tou první větou, že buď vidím kejdu nebo digestát jako odpad, nebo jako hnojivo.* Celý rozhovor vyjde v listopadovém Farmáři.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *