Co nového v traktorech, Evropo?

Historie evropského zkoušení a schvalování zemědělských a lesnických traktorů se začala psát v roce 1974. V tomto roce byla dne 4. března schválena směrnice rady evropských společenství 74/150/EHS (Evropského hospodářského společenství) o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu kolových zemědělských a lesnických traktorů. Tato globální směrnice se vztahovala pouze na kolové traktory se dvěma nápravami s maximální konstrukční rychlostí od 6 do 25 km/h.

V průběhu let 1974 až 1989 byla doplněna zvláštními směrnicemi, které stanovovaly požadavky a postupy zkoušení pro jednotlivé konstrukční části a systémy traktoru jako například zkoušení ochranné konstrukce ROPS, řízení, brzd, osvětlení až po posouzení symbolů ovladačů. První EHS schválení typu se tak objevily až v druhé polovině 90. let minulého století.

Přijímání zvláštních směrnic bylo pomalé a jejich požadavky ne vždy odpovídaly aktuálnímu vývoji v konstrukci traktorů. Proto byla tato globální směrnice několikrát měněna, doplňována a nakonec v roce 2003 i nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/37/ES.

Nová globální směrnice měla daleko větší ambice. Kromě kolových traktorů rozšířila oblast působnosti také na pásové traktory, přípojná vozidla a přípojné pracovní stroje zemědělských a lesnických traktorů. Uplatnění směrnice na všechny kategorie zemědělských a lesnických vozidel, které sama zavedla, se ale nepodařilo, protože nedošlo k přijetí zvláštních směrnic pro nově zavedené kategorie vozidel. Situace v homologaci – ES typového schválení traktorů se tak zásadně nezměnila. Jen byly některé staré zvláštní směrnice oprášeny a vydány pod novým číslem jako kodifikované znění. Skutečná změna přišla až v roce 2013, kdy Evropský parlament a Rada přijaly nařízení č. 167/2013 o schvalování zemědělských a lesnických vozidel a dozoru nad trhem s těmito vozidly. Toto skutečně revoluční nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Definice a kategorie vozidel

Vývoj traktorů ovlivňuje i definici traktoru. Traktor se definuje hned v několika mezinárodních dokumentech – norma ISO 12934:2013, normalizační kodex OECD a nařízení EU. Všechny tyto definice se v některých detailech liší. Nejrozsáhlejší definice, která má snahu popsat traktor co nejpřesněji, se uvádí v nařízení EU č. 167/2013.

Podle nařízení se traktorem rozumí každé motorové kolové nebo pásové zemědělské nebo lesnické vozidlo s nejméně dvěma nápravami a s maximální konstrukční rychlostí nejméně 6 km/h, jehož hlavní funkcí je vyvíjet tažnou sílu a které bylo speciálně konstruováno k tažení, tlačení, vezení a pohonu určitých výměnných zařízení konstruovaných k vykonávání zemědělských nebo lesnických prací nebo k tažení zemědělských nebo lesnických přípojných vozidel nebo zařízení; může být přizpůsobeno k tomu, aby při zemědělských nebo lesnických pracích vezlo náklad nebo může být vybaveno jedním čí více sedadly pro spolujezdce.

Do skupiny zemědělských a lesnických vozidel patří také přípojná vozidla traktorů, tedy traktorové přívěsy a návěsy. Podle nařízení se přípojným vozidlem rozumí každé zemědělské nebo lesnické vozidlo určené hlavně k tomu, aby bylo taženo traktorem, a určené hlavně k přepravě nákladu nebo ke zpracování materiálů, přičemž poměr celkové technicky přípustné maximální naložené hmotnosti k nenaložené hmotnosti tohoto vozidla se rovná 3,0 a více.

Skupinu zemědělských a lesnických vozidel doplňují i přípojné pracovní stroje a nářadí neboli výměnná tažná zařízení. Nařízení pod výměnným taženým zařízením rozumí každé vozidlo užívané v zemědělství nebo lesnictví, které je konstruováno tak, aby bylo taženo traktorem, a které mění nebo doplňuje jeho funkce, zahrnující trvale nástroj nebo konstruované ke zpracovávání materiálů, které může zahrnovat ložnou plošinu konstruovanou a vyrobenou k tomu, aby přijala nějaký nástroj a zařízení potřebné pro využití tohoto stroje, a může dočasně uskladnit jakýkoli materiál vytvořený nebo potřebný v průběhu prací, přičemž poměr celkové technicky přípustné maximální naložené hmotnosti k nenaložené hmotnosti tohoto vozidla je maximálně 3,0.

Samojízdné pracovní stroje, které také patří mezi zemědělská a lesnická vozidla, pod nařízení č. 167/2013 nespadají. Tato skupina vozidel si na své nařízení EU pro schvalování musí zatím počkat.

Všechna vozidla jsou zařazena do kategorií a identifikována typem. Jednotlivé kategorie zemědělských a lesnických vozidel jsou následující: kategorie T – kolové traktory (Tractors); kategorie C – pásové traktory (Crawlers), poháněné nekonečnými pásy nebo kombinací kol a nekonečných pásů (pásových jednotek); kategorie R – přípojná vozidla; a kategorie S – přípojné pracovní stroje.

Následující řádky se věnují pouze traktorům. Vozidla kategorií R a S mají své subkategorie také, ale věnovat se jim bude až příští příspěvek.

Typem vozidla se rozumí skupina vozidel, včetně variant a verzí stejné kategorie, která mají společné tyto podstatné vlastnosti nebo konstrukční části:

– kategorie,

– výrobce,

– označení typu,

– základní koncepční a konstrukční vlastnosti,

– podvozek (bezrámový podvozek/rámový podvozek/páteřový podvozek/kloubový podvozek),

– počet náprav u kategorie T nebo, počet náprav/pásů u kategorie C,

– výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

Variantou se rozumí vozidla stejného typu, která mají společné tyto podstatné vlastnosti nebo konstrukční části:

– koncepce konstrukce nebo typ karoserie (kabriolet/ochranný rám/kabina),

– stupeň dokončení,

– motor (spalovací/hybridní/elektrický/hybridní elektrický),

– pracovní princip,

– počet a uspořádání válců,

– rozdíl výkonu nejvýše 30 % (Pmin, Pmax = 1,3 * Pmin),

– rozdíl zdvihového objemu motoru nejvýše 20 % (Vmin, Vmax = 1,2 * Vmin),

– hnací nápravy (počet, umístění, propojení),

– řízené nápravy (počet a umístění),

– rozdíl v maximální naložené hmotnosti nepřevyšuje 10 %,

– převody (typ: mechanický/hydraulický/hydro-mechanický/elektrický),

– ochranná struktura proti převrácení,

– brzděné nápravy (počet).

Verzí se rozumí vozidla stejné varianty, která jsou tvořena kombinací ostatních vlastností nebo konstrukčních částí uvedených ve schvalovací dokumentaci (barva, osvětlení, zasklení, sedadla, pneumatiky apod.).

Nařízení rozděluje všechny kategorie vozidel do subkategorií a některé subkategorie dělí ještě na sub-subkategorie. Podle konstrukční rychlosti dále doplňují každou subkategorii na konci písmena „a“, nebo „b“. Áčko označuje vozidla s maximální konstrukční rychlostí do 40 km/h. Béčko pak označuje vozidla s maximální konstrukční rychlostí nad 40 km/h, vysokorychlostní traktory nebo HSP traktory (High Speed Tractors);

Kategorie T1a/T1b: kolové traktory s nápravou nejbližší k řidiči s minimálním rozchodem nejméně 1150 mm, s nenaloženou hmotností v provozním stavu větší než 600 kg a se světlou výškou nad vozovkou maximálně 1000 mm. Do této kategorie patří univerzální, nejběžnější kolové traktory se šířkou maximálně 2,55 m, které potkáváme na našich polích a silnicích.

Kategorie T2a/T2b: kolové traktory s minimálním rozchodem menším než 1150 mm, s nenaloženou hmotností v provozním stavu větší než 600 kg a se světlou výškou nad vozovkou maximálně 600 mm; pokud je výška těžiště traktoru (měřeno vůči vozovce) dělená střední hodnotou minimálního rozchodu všech náprav větší než 0,90, musí být maximální konstrukční rychlost omezena na 30 km/h. Kategorie T2 představuje úzkorozchodné kolové traktory nebo NTT traktory (Narrow-Track Tractors), které se používají pro práci ve vinohradech a sadech.

Kategorie T3a/T3b: kolové traktory s nenaloženou hmotností v provozním stavu maximálně 600 kg. Kategorie T3 bývá označována také jako malotraktory.

Kategorie T4: kolové traktory pro zvláštní účely, které se dále dělí do tří následujících sub-subkategorií:

Kategorie T4.1a/T4.1b – traktory s velkou světlou výškou: traktory konstruované pro práci s vysokými plodinami, například s vinnou révou. Jejich znakem je zvýšený podvozek nebo jeho část, což traktoru umožňuje pojíždět souběžně s plodinou s levými a pravými koly po každé straně jednoho nebo více řádků plodiny. Tyto traktory jsou určeny k nesení nebo k pohonu nářadí, které může být namontováno na předku, mezi nápravami, na zádi nebo na nákladové plošině. Pokud je traktor v pracovní poloze, je jeho světlá výška kolmo k řádkům plodiny vyšší než 1000 mm. Pokud je poměr výšky těžiště traktoru měřené vzhledem k zemi (při užití obvykle montovaných pneumatik) a střední hodnoty minimálního rozchodu kol u všech náprav větší než 0,90, nesmí maximální konstrukční rychlost překročit 30 km/h. Traktory kategorie T4.1 jsou nazývány také jako portálové traktory nebo HCT traktory (High-Clearance Tractors). Tato skupina traktorů nemá stanoveny funkční požadavky na ochranné konstrukce, které chrání obsluhu v případě převrácení traktoru (ROPS).

Kategorie T4.2a/T4.2b – zvláště široké traktory: traktory charakteristické svými velkými rozměry a přednostně určené k práci na velkých zemědělských plochách. Do této kategorie patří traktory se šířkou větší než 2,55 m. Přípustná šířka pro tyto traktory není stanovena. Možná by bylo vhodné uplatňovat šířku 3 m, která je přípustná pro přípojné pracovní stroje. Traktory s vyšším výkonem motoru (nad 300 k) používají širší pneumatiky, které umožňují přenos výkonu motoru na podložku, ale současně neumožňují dodržet povolenou šířku pro traktory kategorie T1 a traktor tak musí být zařazen do kategorie T4.2.

Kategorie T4.3a/T4.3b – traktory s nízkou světlou výškou: traktory s pohonem čtyř kol s výměnným zařízením určeným k zemědělskému nebo lesnickému užití, charakteristické nosným rámem vybaveným jedním nebo více vývodovými hřídeli, s technicky přípustnou hmotností maximálně 10 t a s poměrem této hmotnosti k maximální hmotnosti v provozním stavu nižším než 2,5. Těžiště těchto traktorů, při užití obvykle montovaných pneumatik, musí být níže než 850 mm nad vozovkou. Traktory kategorie T4.3 jsou nazývány také jako horské traktory nebo LCT traktory (Low-Clearance Tractors).

Kolové traktory podle uspořádání podvozku nebo znaku náprav se podle normy ISO nebo metodiky NTTL (Nebraska Tractor Test Laboratory) označují následovně:

– 2WD (two-wheel drive): traktory s pohonem zadní nápravy, přední pneumatiky jsou menší než zadní a obyčejně s nezáběrovým dezénem (dezén pro řídící kola);

– FWA (front wheel assist): traktory s pohonem obou náprav a s odpojitelným pohonem přední nápravy, přední pneumatiky jsou menší než zadní a jsou se záběrovým dezénem;

– 4WD (four-wheel drive)/Articulated 4WD (podle OECD): kloubové traktory s trvalým pohonem obou náprav, všechna kola mají stejnou velikost.

Kategorie C1a/C1b: traktory poháněné nekonečnými pásy nebo kombinací kol a nekonečných pásů s minimálním rozchodem pásů nebo s minimálním rozchodem nápravy s pásovými jednotkami nejméně 1150 mm, s nenaloženou hmotností v provozním stavu větší než 600 kg a se světlou výškou nad vozovkou maximálně 1000 mm. Do této kategorie patří univerzální, nejběžnější pásové traktory se šířkou maximálně 2,55 m, které jsou používány v zemědělském provozu.

Kategorie C2a/C2b: traktory poháněné nekonečnými pásy nebo kombinací kol a nekonečných pásů s minimálním rozchodem pásů nebo s minimálním rozchodem nápravy s pásovými jednotkami menším než 1150 mm, s nenaloženou hmotností v provozním stavu větší než 600 kg a se světlou výškou nad vozovkou maximálně 600 mm; pokud je výška těžiště traktoru (měřeno vůči vozovce) dělená střední hodnotou minimálního rozchodu všech náprav větší než 0,90, musí být maximální konstrukční rychlost omezena na 30 km/h. Kategorie C2, to jsou úzkorozchodné pásové traktory používané pro práci ve vinohradech a sadech.

Kategorie C3a/C3b: traktory poháněné nekonečnými pásy nebo kombinací kol a nekonečných pásů s nenaloženou hmotností v provozním stavu maximálně 600 kg.

Kategorie C4: traktory poháněné nekonečnými pásy nebo kombinací kol a nekonečných pásů pro zvláštní účely, které se dále dělí do dvou následujících sub-subkategorií:

Kategorie C4.1a/C4.1b – traktory s velkou světlou výškou: traktory konstruované pro práci s vysokými plodinami, například s vinnou révou. Jejich znakem je zvýšený podvozek nebo jeho část, což traktoru umožňuje pojíždět souběžně s plodinou s levými a pravými koly po každé straně jednoho nebo více řádků plodiny. Tyto traktory jsou určeny k nesení nebo k pohonu nářadí, které může být namontováno na předku, mezi nápravami, na zádi nebo na nákladové plošině. Pokud je traktor v pracovní poloze, je jeho světlá výška kolmo k řádkům plodiny vyšší než 1000 mm. Pokud je poměr výšky těžiště traktoru měřené vzhledem k zemi (při užití obvykle montovaných pneumatik) a střední hodnoty minimálního rozchodu kol u všech náprav větší než 0,90, nesmí maximální konstrukční rychlost překročit 30 km/h. Traktory kategorie C4.1 nemají stanoveny funkční požadavky na ochranné konstrukce ROPS.

Kategorie C4.2a/C4.2b – zvláště široké traktory: traktory charakteristické svými velkými rozměry a přednostně určené k práci na velkých zemědělských plochách. Do této kategorie patří traktory se šířkou větší než 2,55 m.

Pásové traktory podle uspořádání podvozku nebo znaku náprav se podle normy ISO nebo metodiky NTTL označují následovně:

– HTD (half-track drive): traktory s pohonem zadní nápravy na které jsou namontovány pásové jednotky, přední náprava s pneumatikami s nezáběrovým dezénem je řiditelná;

– HTD & FWA (half-track drive & front wheel assist): traktory s pohonem obou náprav a s odpojitelným pohonem přední nápravy, zadní náprava je vybavena pásovými jednotkami, přední náprava s pneumatikami se záběrovým dezénem je řiditelná;

– FTA (front track assist): traktory s pohonem obou náprav a s odpojitelným pohonem přední nápravy, přední pásové jednotky jsou menší než zadní;

– 4TD (four-track drive): kloubové traktory s trvalým pohonem obou náprav, všechny pásové jednotky mají stejnou velikost;

– TLT (track-laying tractor): standardní pásové traktory s gumovými nebo ocelovými pásy.

 Delegované akty

Nařízení č. 167/2013 stanovuje administrativní a technické požadavky na proces schválení typu nových zemědělských a lesnických vozidel, konstrukčních částí a systémů prostřednictvím následujících nařízení v přenesené pravomoci:

  • Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1322/2014 ze dne 19. září 2014, o požadavcích na konstrukci vozidel. Toto nařízení stanovuje požadavky a postupy zkoušek pro konstrukční prvky a pokyny zajišťující bezpečnost práce obsluhy (ochranné konstrukce ROPS, FOPS a OPS, sedadla spolucestujících a řidiče, vývodové hřídele, ovladače, symboly ovladačů, návod na obsluhu atd.);
  • Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/68 ze dne 15. října 2014, o požadavcích na brzdění vozidel;
  • Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/96 ze dne 1. října 2014, o požadavcích na environmentální výkonnost a výkonnost pohonné jednotky vozidel. Toto nařízení stanovuje požadavky a postupy zkoušek pro konstrukční prvky a vlastnosti vozidel ovlivňujících životní prostředí – emise škodlivin ve výfukových plynech a hluku;
  • Nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/208 ze dne 8. prosince 2014, o požadavcích na funkční bezpečnost vozidel. Toto nařízení stanovuje požadavky a postupy zkoušek na konstrukční prvky a vlastnosti vozidel, které zajišťují ochranu obsluhy nebo majetku před nebezpečím způsobeným vadným chováním systémů vozidla nebo konstrukčních částí (max. rychlost, řízení, osvětlení, elektromagnetická kompatibilita, zvukové výstražné zařízení, palivová nádrž, pneumatiky, spojovací zařízení atd.);
  • Prováděcí nařízení komise (EU) 2015/504 ze dne 11. března 2015, o administrativních požadavcích na schvalování zemědělských a lesnických vozidel a o dozoru nad trhem s těmito vozidly. Toto nařízení stanovuje vzory dokumentů potřebných pro zajištění procesu schvalování, jako jsou informační dokumenty, prohlášení výrobce, certifikáty EU schválení typu, systém číslování certifikátů EU schválení apod.;

Tento soubor aktů v přenesené pravomoci, který má téměř 900 stran, stanovuje daleko přísnější a podrobnější technické požadavky, než tomu bylo v porovnání se směrnicí 2003/37/ES. Požadavky na traktor se tak přiblížily požadavkům na nákladní automobily (vozidla kategorie N).

 Závěr

Nařízení č. 167/2013 nabylo účinnosti 1. ledna 2016 a je povinné pro traktory kategorií T1, T2, T3 a T4.3. U ostatních kategorií zemědělských a lesnických vozidel si může výrobce vybrat, zda požádá o schválení podle tohoto nařízení, nebo zda dodrží příslušné vnitrostátní požadavky. Kolové traktory, které mají platné schválení typu podle směrnice 2003/37/ES musí být do 31. prosince 2017, tedy do konce tohoto roku, rehomologovány (přeschváleny) podle nařízení.

Jak se dá poznat, že má traktor nové schválení? Jednoduše – kontrolou údajů na výrobním štítku traktoru. Povinný štítek vozidla obsahuje podle nařízení více údajů, než tomu bylo doposud. Nově musí být na štítku uvedena kategorie traktoru, identifikační číslo VIN (Vehicle Identification Number) v souladu s požadavky norem ISO, číslo schválení EU a údaje o přípojné hmotnosti jednotlivých druhů přípojných vozidel a pracovních strojů.

Číslo EU schválení typu celých vozidel má pevně stanovenou strukturu a skládá se celkem ze čtyř částí. Tyto části jsou od sebe vždy odděleny hvězdičkou. Část 1. – Malé písmeno „e“, za nímž následuje rozlišovací číslo členského státu vydávajícího EU schválení typu. Část 2. – Číslo nařízení Evropského parlamentu a Rady pro schválení typu celého vozidla „167/2013“. Část 3. – Pořadové číslo certifikátu schválení typu, které se skládá z pěti číslic a počítá se od „00001“. Část 4. – Pořadové číslo rozšíření (extenze) schválení typu, které je dvouciferné a počítá se od „00“, číslo rozšíření se na povinném štítku vozidla neuvádí.

Například z čísla e8*167/2013*00001, které je uvedeno na výrobním štítku traktoru, se dozvíme, že traktor byl schválen v České republice (rozlišovací číslo členského státu 8) podle Nařízení EU č. 167/2013 pro schvalování zemědělských a lesnických vozidel, a to jako první udělené schválení. Můžeme se setkat i s následujícím formátem čísla: e27*NKS167/2013*00001. V tomto případě jde o vnitrostátní schválení typu vozidla v malé sérii, proto ta písmena NKS (pravděpodobně z německého textu – Nationale Kleinserien), vydaného na Slovensku (rozlišovací číslo členského státu 27) a uděleného podle nařízení č. 167/2013.

Aby byly splněny všechny povinnosti uložené nařízením, budou mít výrobci, technické zkušebny a schvalovací orgány letos pořádně napilno.

Ing. Peter Pernis TÜV SÜD Czech s.r.o., Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *