Čtyřistapadesát koní slavilo úspěch

Traktory jsou stroje, jejichž primárním úkolem je agregace s nářadím, a to zejména s tím, které pracuje v půdě. A půda, jak známo, klade nářadí odpor a ten je třeba překonat. A to jak výkonem motoru, tak vhodnou převodovkou a v neposlední řadě též optimálním přenosem výkonu na podložku.

Všechna tato hlediska se mohla ukázat při soutěžení na letošním Dni Zemědělce v Bohuslavicích při premiérovém soutěžním klání s názvem Traktor tahoun. I když jako limitující faktor se nakonec ukázal výkon motoru.
Trocha pravidel
O co v soutěži šlo? O tažení hloubkového kypřiče na dráze o délce 100 metrů a na čas. Hloubkový kypřič byl výrobkem místního zemědělského podniku a šlo o stroj s pěti dláty umístěnými ve dvou řadách. Pracovní záběr byl 2,3 metru a maximální hloubka zpracování do 45 cm. Aby bylo zajištěno, že podrývák bude tažen v relativně konstantní hloubce, bylo na jeho rámu umístěno kolečko, které se po dosažení pracovní hloubky (nastavili jsme 40 cm) začalo otáčet. Velkou výhodou podrýváku bylo to, že uchycení do tříbodového závěsu dovolovalo připojení jak k menším traktorům (koule na čep o průměru 35 mm) tak využití čepů s průměrem 60 mm, které jsou použity na kloubových traktorech. Podrývák byl totiž původně určen pro Kirovce zatímco nyní jej tahá John Deere 8310.
Pro každý soutěžní traktor jsme vymezili dráhu o délce 100 metrů, každý jel tedy vlastní stopou a před startem byl asi 50m úsek na němž bylo možné podrývák seřídit tak aby byl vodorovně s povrchem pozemku a to jak v příčném tak v podélném směru. Vhodným seřízením, myšleno z pohledu soutěžících, se totiž nabízela možnost jak sice splnit podmínku otáčejícího se kolečka, ale zároveň jak přitom udržet podrývák co nejvíce nad zemí. Kontrolní kolečko bylo totiž umístěno na levé straně stroje a vzadu a tak se všichni snažili podrývák seřídit tak aby byl nakloněn dozadu a doleva. Ani v jednom případě proto nebyl zcela vodorovně ale dali jsme pozor na to aby chyba v nastavení byla u všech podobná a přestože jsme z toho měli obavy, nakonec to vyšlo dobře a všichni měli rovnocenné podmínky. Ani ze soutěžích si nikdo nestěžoval, že by byl nějak znevýhodněn.
Také při této soutěži jsme si traktory nejprve zvážili. Samozřejmě s výjimkou pásového Challlengeru, který nedovoloval najetí na nápravové váhy. Také u dvojmontáží kloubových traktorů byl problém, protože se díky své šířce nevešly na prostor jedné váhy. Proto pracovníci VÚZT a firmy Anser zvážili každé kolo zvlášt, s tím, že pod každou montáž se položila jedna váha. Nejtěžším traktorem byl kloubový John Deere 9520 s hmotností 22 760 kg a nejlehčí byl Massey Ferguson 8270, který vážil ani ne polovinu, tedy 10620 kg. Startující traktory neměly žádné výkonové ani jiné omezení.
Rychle do cíle
Pořadí startujících traktorů si jejich přihlašovatelé vylosovali. Jako první se na start postavil John Deere 8310, což byl traktor, který tento podrývák běžně taká. Agregace obou strojů byla proto bezproblémová, avšak start jsme museli opakovat. Při prvním pokusu o rozjezd totiž podrývák vyskočil z pravého nedostatečně zajištěného ramene hydrauliky. Druhý pokus byl již úspěšný a traktor jel s podrývákem celkem dobře (50,97 s). Druhým soutěžícím byl Massey Ferguson 8270 a také tento traktor se s tažením podrýváku vypořádal dobře a naměřili jsme mu čas jen o málo horší než jeho předchůdci (51,84 s). Třetí na řadě byl Case IH MX 285 Magnum. Tento traktor měl o minimálně 30 k vyšší výkon než jeho předchůdci a také je porazil, avšak nebyla to porážka příliš výrazná (49,50 s). Zato 300koňový Fendt 930 dokázal rozhýbat podrývák mnohem více a získal tak čas 41,25 sekundy, což byl již významný rozdíl.
Dalším startujícím byl první ze dvou zástupců kloubových traktorů a sice Case IH Steiger 9370. O 60 koní větší výkon, než měl předcházející Fendt, musel a také učinil své a traktor se jednoznačně posunul dopředu a na chvilku si s časem 37,20 udržel první místo. Opravdu ale jen na chvilku, protože hned za ním se k projetí soutěžní dráhy chystal nejsilnější ze silných, 450koňový John Deere 9520. Měřeným úsekem prosvištěl značnou rychlostí a s časem 30,90 se usadil na první příčce a již jen málokdo věřil, že by jej z ní mohl někdo sesadit. Čistě teoretickou naději měl jen pásový Challenger MT 765, jenže ten měl pouze 305 k jmenovitého výkonu, tedy o plných 150 k méně. Přesto, s ohledem na výkon motoru, podal jednoznačně nejlepší výkon a s časem 36,75 se mu těsně podařilo předstihnout Case IH 9370. Byla to názorná ukázka toho, jak efektivní přenos výkonu na podložku mají pásy. Vždyť zatímco obvyklá hodnota prokluzu u kolového traktoru je 15 %, u pásové verze je to jen 5 %. A to se musí projevit.
Na konci startovního pole pak zbyli dva soutěžící, kteří neměli šanci zasáhnout do bojů o čelní umístění, protože výkony jejich strojů – 230 k (Same Diamond) a 210 k (New Holland TG) – to zkrátka nedovolily. New Holland jedoucí mimo soutěž byl navíc znevýhodněn dráhou, která vedla po ploše předtím uježděné, i když ne těžkou technikou, ale osobními automobily. Do soutěže se totiž přihlásil na poslední chvíli a s regulérní dráhou pro něj jsme nepočítali.
Čím více koní, tím lepší čas
V úvodu jsem zmínil, že pro soutěžní traktory nebyla dána žádná omezení a tak výsledné časy věrně kopírují výkony strojů. Je jisté, že sebelepší 300koňový traktor nemůže odolat stroji s výkonem o 150 k vyšším, ale o to však nešlo. Smyslem akce bylo zemědělcům představit traktory v akci, a protože žádná výkonová omezení nebyla dána, mohli všichni prezentovat velké tahouny, které mají ve svém prodejním sortimentu. A silné traktory se zátěží v podobě podrýváku v půdě a jejich vzájemné klání, to je správná atrakce pro diváky. V Bohuslavicích jich vydrželo hodně i přesto, že soutěž byla v podstatě posledním bodem programu, a to ještě dlouho po poledni, kdy je již zvykem sednout do auta a odjet.

Luboš Stehno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *