Den s traktorem Valtra 8350 Hi EcoPower

Finské traktory Valtra nemají na českém trhu nijak výsadní postavení. Přesto jsou synonymem kvality a houževnatosti. A tak ti, co si tuto značku pořídili, na ni v žádném případě nenaříkají. Není divu, vždyť tyto traktory pocházejí ze severu, kde pracovní podmínky nejsou nijak lehké.

Počátkem roku 2001 uvedla firma Valtra na trh dva nové modely s označením EcoPower, jejichž základní charakteristikou jsou motory se sníženými jmenovitými otáčkami.
Dva tyto traktory již v ČR jezdí. Jeden jsme si mohli vyzkoušet při orbě na pozemcích Davida Pištory z Komárova u Holic, který hospodaří na 20 vlastních hektarech. Na takovou výměru by byl stotřicetikoňový a nový traktor jistě luxusem, takže navíc odpracuje asi 250 ha ročně ve službách při zpracování půdy a setí a nalisuje asi 5000 balíků. Z agregovaných strojů je používán se čtyřmetrovou secí kombinací, lisem na kulaté balíky JD 590, čtyřradličným otočným pluhem Van Lengerich, kombinátorem o záběru 8m a 6metrovým kompaktorem z produkce firmy NOPO. Výhledově majitel traktoru uvažuje též o koupi 7metrového diskového žacího stroje.

Hodně, nebo málo
Začněme soupravou traktor – pluh. Čtyři radlice otočného pluhu na 140 koní nám připadalo poněkud málo, avšak později jsme zjistili, že je to akorát. Jednak byl záběr na jedno orební těleso nastaven na 45 cm, ale především, obdělávaný pozemek byl, co se týče půdních podmínek, tak nevyrovnaný, že na jednom konci jel traktor v lehké půdě bez problému a určitě by utáhnul ještě jednu a možná i dvě radlice, zatímco na konci druhém byla oblast tvořená těžkým jílem a tam bylo znát, že by se s pěti radlicemi trápil. No trápil, také by to šlo, ale vyžadovalo by to maximální výkon, to znamená plnou dodávku paliva a otáčky motoru přes 1500 n/min. Nu což, to by bylo obvyklé provozní nasazení, řeknete si. Tímto stylem, ale traktorista nejezdil a bližší mu bylo traktor šetřit, takže jsme se k jeho stroji chovali zrovna tak.
Jak tedy jízda vypadala? Na části pozemku tvořené lehkou půdou jel traktor bez problému na trojku s násobičem zařazeným rovněž na trojku, pojezdová rychlost se pohybovala okolo 8 km/h), otáčky motoru jsme drželi na hodnotě 1500 n/min a akcelerační pedál nebylo třeba stlačovat víc než do poloviny. V jílovité části bylo nutné podřadit na dvojku a někdy i na jedničku (míněno rychlosti řazené pod zatížením), při strategii půl plynu a otáčky 1500 n/min. Pokud by se nepodřadilo, traktor by se rychle udusil, a to i přes jeho houževnatost a vysoký točivý moment při nízkých otáčkách. Při částečném zatížení totiž není výkonu ani točivého momentu dostatek.
Druhou možností bylo plynový pedál přišlápnout až na doraz a pak se dalo projet i na trojku bez podřazení. Motor si při plném zatížení nechal líbit opravdu hodně a houževnatě táhnul pluh i při nízkých otáčkách.
Co se týče vlastního řazení násobiče, vyzkoušeli jsme oba režimy. Tedy jak manuální, ovládané tlačítky na řadících pákách, tak automatické. Řazení pod zátěží fungovalo velmi dobře, bez zvýšených rázů či jiných nectnostní, které jsou někdy doprovodnými faktory těchto systémů.
Polní rozsah automatického řazení měl řidič nastaven tak, že nahoru traktor řadil při otáčkách 1650 za minutu a podřazoval při 1300 n/min. V jílovitém úseku tak někdy docházelo k tomu, že traktor několikrát podřadil dolů a tím otáčky motoru vyletěly nahoru, takže přeřadil nahoru, otáčky rychle klesly, takže opět přeřadil a tak několikrát. To je však jen otázka nastavení a techniky jízdy. Velmi přitom oceňujeme to, že si traktorista může otáčky, při nichž bude automatika řadit, sám nastavit. Protože tam, kde jsou tyto otáčky nastaveny napevno a traktoristovi zrovna nevyhovují, je výsledkem to, že automatiku řazení používat nebude. Dalším příjemným prvkem je možnost nastavit si rozdílné rychlostní stupně, při nichž převodovka začne řadit při změně směru jízdy. To také nemají v nabídce všichni.
Při orbě jsme měli pochopitelně zapnuty uzávěrky diferenciálů, které se automaticky rozpojovaly při zvednutí pluhu do horní polohy. Přední náhon nebyl při otáčení vypínán, i když i jeho vypínání lze zautomatizovat, a to opět podle zvednutí zadního TBZ. Na souvrati jsme se otáčeli jen s použitím páčky reverzace a musíme konstatovat, že zrychlování i zpomalování bylo zcela plynulé. Určitě jedno z nejlepších z těch, co jsme měli možnost vyzkoušet. Tlačítka ovládání spojek umístěná na řadicích pákách jsme tak vlastně nevyzkoušeli, protože u reverzační převodovky, a pokud se neřadí klasicky, tzn. pákou v hlavní převodovce, nejsou potřebná. Pro první rozjezd se přetáhne objímka na páce rychloreverzace a páčka se přesune do neutrální polohy. Tím se traktor odbrzdí a dále stačí jen přehazovat páčku před a vzad a tím volit směr jízdy.
Perfektní je systém aktivního tlumení kmitů zadních ramen hydrauliky, které jsme mohli vyzkoušet například při transportu s neseným pluhem na železničního přejezdu.
Svezení s EcoPowerem je příjemnou záležitostí. Výhled z kabiny a vnitřní hlučnost jsou srovnatelné s konkurencí a rozmístění ovládacích prvků je velmi dobré. To, co se používá nejčastěji, je dobře po ruce. Platí to zejména pro kolébkový přepínač pro zvedání zadního TBZ, otočný potenciometr zahloubení nářadí, nebo ovládání vnějších hydraulických okruhů, jejichž mechanické ovladače jsou v dobrém dosahu. Trochu dál jsou řadicí páky (hlavní a redukční převodovka) a mají i poměrně dlouhý chod. Nicméně i jejich řazení je dobré.

Zkušenosti obsluhy
David Pištora je vyloženě fanda značky Valtra a jak nám řekl, „Seveřana“ si vždycky přál a toho s nízkootáčkovým motorem zvlášť. Jeho nadšení dokumentuje i to, že si nechal vyrobit na traktor podle prospektu zvláštní samolepku EcoPower (výrobce tuto přednost na kapotě nijak neprezentuje) a uvažuje o nákupu dalšího traktoru v tomto provedení, avšak čtyřválce s nižším výkonem. Na svůj traktor pěl samozřejmě chválu, a to především na motor, ovládání, nebo perfektně fungující systém aktivního tlumení kmitů zadní hydrauliky. Vysoko zhodnotil také automatiku řazení, zejména možnost navolit si určitý stupeň pod zátěží při rozjezdu, což využívá zejména při lisování, kdy se traktor po zastavení souvisejícím s vyklopením balíku následně rozjíždí na první stupeň pod zátěží a dále si sám odřadí na příslušný převodový stupeň. Přesto se nezdráhal uvést několik nedostatků, avšak nijak zvlášť významných. Jednalo se například o nutnost častého mazání horních čepů hydrauliky. Jinak za prvních 800 Mh nebylo na traktoru kromě běžné údržby provádět nic, pokud v to nepočítáme občasnou výměnu prasklé žárovky.
Po jednom dni ježdění
Nemůžeme se vyjadřovat k takovým otázkám jako jsou životnost, nároky na opravy či spotřeba paliva při různých pracích. Můžeme však říci, jak se traktor chová s určitým nářadím a jak dobře je vyřešeno jeho ovládání. A z tohoto pohledu je Valtra 8350 Hi EcoPower traktorem, který ve své třídě představuje určitě to lepší, co je na našem trhu. Z pohledu ovládání jsme totiž na něm neshledali nic, co by se mu dalo vytknout. A svezení s ním bylo záležitostí příjemnou. Kupodivu nám ani nevadilo, že nebyl vybaven odpruženou přední nápravou (výbava na přání), nebo odpruženou kabinou (výrobce nedodává). Ale přece jen jeden nedostatek. Při některých činnostech by se jistě hodil ještě jeden stupeň pod zatížením navíc a jsou činnosti, kdy přijde vhod elektronická regulace některého z vnějších okruhů hydrauliky, kterou EcoPower nemá. Nicméně ti, kdo si počkají na novou řadu T, dočkají se plné elektronické regulace a hned na všech čtyřech okruzích hydrauliky.

Luboš Stehno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *