DOPRAVA A PŮDA V ZEMĚDĚLSTVÍ

Zemědělská doprava tvoří nezbytnou součást zemědělské výroby tím, že zajišťuje přesun materiálů uvnitř výrobních procesů v rostlinné výrobě, a to jak z pole, tak na pole, zajišťuje přesun materiálů v živočišné výrobě a podílí se na expedici produktů ze zemědělského podniku a na jeho zásobování (vstupy).

Zemědělská doprava je systém, který tvoří dopravní prostředky a dopravní trasy. Dopravní prostředky traktorové a automobilové se pohybují po nejrůznějších trasách silnic veřejných, kde je jejich provoz povolen (týká se prostředků traktorových), po místních komunikacích a polních cestách a ve vazbě na používané technologické postupy také po polích a loukách.
Vjezdem dopravního prostředku na pole, ale také zemědělského stroje, začíná velmi složitý proces ovlivňování půdy, který může souhrou podmínek přejít v proces škodlivý. Tím je především její utužování nad přijatelnou mez a následný vliv na úrodnost, biologický potenciál půdy, vodní režim apod. Vedle činitelů přírodních, jakými jsou mráz, tání, sucho, déšť, vlivů člověka, jejichž výsledkem je stav půdy po provedených pracovních zásazích na půdě je rozhodujícím vlivem na zhutňování půd opakované zatěžování a odlehčování půd způsobované zemědělským provozem.
Rozhodující činitel
Rozhodující roli přitom hraje kolo jako převažující pojezdový systém dopravních a pracovních strojů. Jeho velikost, jeho zatížení, jeho kontaktní plocha jsou parametry, které nejvíce ovlivňují působení kola na fyzikálně-mechanické vlastnosti půdy. Podstatnou roli hraje především nízký měrný tlak kola na půdu, stanovený jako podíl zatížení, přenášeného kolem na dosedací – kontaktní plochu kola – pneumatiky na podložce – půdě. Teoreticky i prakticky se prokázalo, že utužování (trvalé plastické deformace půdy) lze omezit nebo mu předejít používáním dopravních prostředků a pracovních strojů s co nejnižším měrným tlakem (> 300 kPa, opt. 100 kPa). Toho lze v provozu dosáhnout především vhodnou volbou pneumatik a jejich správným huštěním.
Huštění
Huštění pneumatiky ovlivňuje především napětí v orniční vrstvě, zatížení kola pak vrstvu podorniční. Jinak řečeno: I při dodržení stejného měrného tlaku při stoupajícím zatížení kola napětí pod kolem dosahuje do hlubších vrstev podorničí (> 30 – 40 cm, a tím mimo dosah nářadí na zpracování půdy). Normálové napětí pod kokem způsobuje objemové zhutnění půdy a závisí jednak na měrném tlaku, huštění pneu a zatížení kola, ale také na konstrukci vlastní pneumatiky (radiální, diagonální, flotační), fyzikálně-mechanických vlastnostech půdy a na dynamickém průběhu zatížení. V důsledku dynamiky procesu valení kola vzniká nerovnoměrný průběh kontaktního tlaku v dosedací ploše pneumatiky a proto bude i stupeň zhutnění půdy různý v různých místech koleje. Malá hloubka koleje je prvním pozitivním znakem správné volby pneumatiky, jejího huštění a dosažení nízkého měrného tlaku na půdu, menšího odporu valení a z něho vyplývající nižší potřeby tažné síly tj. spotřebované energie.
Z hlediska ochrany půdy před nadměrným zhutňováním lze doporučit dvojmontáže a flotační pneumatiky pro sklizňovou a aplikační techniku a radiální nízkoprofilové pneumatiky pro traktorové dopravní prostředky. Zásadním opatřením je však diferenciace dopravy, což je technologický proces sklizně či aplikace využívající překládky materiálu na okraji pole. Tím se dopravní prostředky nepohybují po poli (kromě souvratě), odpadají paralelní jízdy vedle sklízečů (zásobníky na sklízečích) a klesá výrazně uježdění pozemků, po nichž se pohybují jen stroje, které mají v maximální míře podvozky včetně pneumatik přizpůsobené práci v polních podmínkách.
Automobilová technika
Z uvedeného vyplývá, že plnění takových požadavků u automobilní dopravní techniky zvláště v kombinované přepravě pole – silnice je náročné, v mnoha případech i nesplnitelné. Tím se poněkud mění role automobilní techniky v zemědělství, odstupuje se od přímého odvozu od málo výkonných sklízečů, automobily se napojují na výkonné sklízeče event. s překládkou na okraji pole, uplatňují se v zásobování speciálních aplikátorů. Rozvíjí se jejich využití v podnicích služeb včetně využití jednoúčelových specializovaných nástaveb.
Jedno univerzální doporučení samozřejmě neexistuje, jde vždy o optimální kombinaci podmínek půdních a technických možností. Technické možnosti se stále rozšiřují výzkumem a vývojem strojů a jejich skupin nebo dílů. U traktorových přípojných vozidel lze zaregistrovat tyto vývojové trendy:
– zvýšení povolené pojezdové rychlosti traktorů a jejich přípojných vozidel na 40 km/h (i více) a v důsledku toho nově stanovené agregační podmínky (vyhláška MDS č. 244 z 27. 10. 1999, kterou se mění vyhl. 102/95 Sb.);
– zvýšení užitečné hmotnosti přípojných vozidel jako reakce na zvýšenou výkonnost sklizňové a aplikační techniky a možnosti moderních traktorů se zvýšeným motorickým výkonem. Užitečná hmotnost stoupá až na 20 – 30 t. Nejvyšší tonáže jsou spojeny s cisternami (Robusta – Schuitemaker 34 m3, Houle – Kanada 34 – 36 m3);
– v návaznosti na zvýšenou celkovou hmotnost stoupá i počet náprav na 3 nebo i 4 s jejich aktivním řízením při zatáčení hydraulicky nebo elektro-hydraulicky. To je nezbytné z hlediska snížení tažné síly v zatáčce, odstranění opotřebení pneumatik při bočním smýkání i pro snížení namáhání horních vrstev půdy smykovými silami (destrukce půdních agregátů a nárůst podílu prachových částí). K úspoře opotřebení pneumatik vedou i konstrukce zvedání jedné nebo více náprav při jízdě bez nákladu;
– používání nízkotlakých širokoprofilových (nízkoprofilových) pneumatik anebo jejich nabídka jako výbava na přání (jejich cena je však oproti standardní pneumatice vyšší, což zvláště u nás brání jejich širšímu využívání);
– objevují se i systémy dohušťování a podhušťování pneumatik za jízdy nebo změna huštění v poli a na silnici pomocí speciálních rychlodohušťovacích přenosných souprav. Využívá se přitom možností, které skýtají moderní pneumatiky, a sice snížení huštění při pomalejších rychlostech při nezměněné nosnosti (= zvětšení kontaktní plochy pneumatiky) při jízdě v poli;
– vznik technologicky nových variant přípojných vozidel, které zabezpečují nepřetržitou práci sklizňového stroje (hledisko výkonnosti) a přitom minimalizují utužování půd (hledisko ochrany půdy), neboť předávají materiál automobilním soupravám na okraji pole. Příkladem jsou překládací vozy na obilí;
– speciální systémy agregace traktoru s připojeným návěsem, umožňující dotížení přední poháněné nápravy tažného traktoru s další možností přesouvání nákladu (změna těžiště) až o 80 – 100 cm po rámu návěsu (např. fa Kurstjens BV Holandsko). Dosahuje se lepšího rozložení celkové hmotnosti na všechny nápravy soupravy.

Snížení utužování půd zemědělskou dopravou je trvalý proces, v němž je možno využít vhodných kombinací možností technologických a technických, odpovídajících okamžitým podmínkám terénním (stavu půd, vlhkosti apod.). To přispívá také k optimalizaci vztahu mezi náklady na výrobu a jejich výnosy.
Ing. Alexandr Bartolomějev
VÚZT Praha – Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *