Historie, která sahá do současnosti

Ze všech osmi výrobních závodů traktorů John Deere je ten nejstarší ve Waterloo, v americkém státě Iowa. Tato oblast s úrodnou půdou, na které se pěstuje převážně jen kukuřice, byla a je i úrodnou půdou pro traktory John Deere.

Původní továrna v centru města se nemohla dále rozšiřovat, a tak byl vystavěn velký závod na jeho periferii. A v původní továrně dnes probíhá výroba převodovek.

Montážní linka

Novinářsky nejzajímavější částí výroby je obvykle montážní linka. Není divu, je to celkem impozantní zážitek pozorovat, jak se na holý rám postupně složí celý traktor, který se na konci linky nastartuje a sám odjede.
Na druhé straně by se zakladatel sériové výroby motorových vozidel Henry Ford divil jak málo se montážní linka od doby kdy ji uvedl v činnost změnila. Jistě dělníci mají nyní k dispozici lepší nářadí, ale v jakém smyslu? Klíče a šroubováky jsou stále stejné, nyní mají pouze pneumatický či elektrický pohon. Ale jinak?
Žádné změny. Práce na lince je monotónní, tudíž nezajímavá, tím pádem je linka obsazena pracovníky s nižší kvalifikací, kteří ale zároveň musí kvalitně montovat. To jde proti sobě. A právě z tohoto důvodu mívala Amerika problémy s kvalitou montáže osobních automobilů.
U zemědělských strojů je však situace trochu jiná, a to zejména protože se jich nevyrábí takové množství. A tak není až takový problém sehnat na výrobu dostatek lidí, kteří by montovali kvalitně.

Tři linky tři modelové řady

Montážní linky jsou ve Waterloo tři. To odpovídá třem modelovým řadám, které se zde kompetují. Asi víte, že se jedná o to nejvýkonnější co JD vyrábí a sice řady 7010, 8010 a kloubové traktory řady 9000. Traktory zde vyráběné jsou určeny jak pro americký tak pro evropský trh a specifikace těchto kontinentů jsou zřejmé. Především se jedná o šířku strojů, která je v Evropě více omezena.
Montážní linky pro řady 7010 a 8010 mají jednu zajímavost. Zatímco v ostatních montážních provozech se montované díly na linku dodávají z obou stran, zde se dodávají i shora. Jedná se o kabiny, které se předem montují v oddělené časti haly a pak pomalu putují zavěšeny u stropu až nad místo montáže, kde se spustí dolů a posadí na traktor. Montáž kabin musí proto být synchronizovaná s montáží traktorů.
Montážní linka se pohybuje rychlostí 1 m za minutu a bez přerušení. A tak například nasazení zmiňované kabiny trvá asi 2,5 minuty (provádí jej 6 lidí a linka za tu dobu popojede o 2,5 m), nasazení pojezdového kola zabere 20 sekund. Celý traktor řady 7010 se zkompletuje za 12 minut, řady 8010 za 15 minut!
Některé drobné montované díly jsou k dispozici na skladě neustále, větší celky jako například motory se dodávají každý večer tak, aby byla k dispozici celá várka na příští den. Dílů je přitom v sortimentu nemalé množství. Jen na kabině je jich asi 2400, na celém traktoru asi 22 tisíc a celý traktor je propojen elektrickými kabely o celkové délce přes 100 m.

Další oddělení

Kromě montážních linek je tomto závodě soustředěna i výroba některých dílů. A také lakovna. Sváření je povětšinou v lidských rukou, přičemž praktici vědí jaký je rozdíl mezi dobrým a špatným svářečem a tak je tomu i tady. A tak aby vše dobře drželo, chce to kvalitu. Vždyť jen na kabině je přes 20 m svárů. Svářeč, kterého JD chce zaměstnat musí proto nejprve projít vstupním testem a co víc, tento test se periodicky opakuje.
Systém lakování je na rozdíl od továrny na výrobu kombajnů suchý. Jedno nalakování zabere cca 4,5 minuty a na jeden traktor je třeba přes pět galonů barvy.

Výstupní kontrola

Měření, a vyhodnocování dat to je ten pravý úkol pro počítač. A co jiného měřit v továrně na traktory než hotový traktor. Na tomto úkolu se podílejí 4 počítače, které traktor nejen proměří, ale i seřídí. Samozřejmě pouze ty funkce, které jdou nastavovat elektronicky.

Zaměstnanci

Průměrný věk zde zaměstnaného pracovníka dosahuje 40 let, přičemž firma se o každého z nich zřejmě dobře stará, neboť průměrná doba pracovního poměru dosahuje 27,5 roku. Pracuje se jen na jednu směnu a to od 7 hodin do 15,30 s hodinovou přestávkou.
A abychom zmínili něco k dopravě uvnitř závodu, většina pracovníků, kteří se potřebují v průběhu směny přemísťovat (nestojí tedy u montážní linky) používá jízdní kola, nebo tříkolky. A je to nutné, neboť jen montážní haly mají 20 ha.

Motorárna

Zatímco na lince konečné montáže jsme mohli fotit dle libosti, v motorárně nám vyčlenili pouze dvě místa a dost. Inu ochrana výrobních postupů je i zde zřejmá. Mimoto nás posadili do vláčku taženého traktůrkem, takže stejně nešlo nic detailnějšího zjistit.
Jízda vláčkem (on to vlastně vláček není, jedná se o malotraktor, který táhne tři valníčky s lavicemi) má pro firmu několik výhod. Jednak Američani nejsou zvyklí chodit pěšky a jednak za jízdy novináři nemohou vystupovat, všechno okukovat a přijít k úrazu, nebo objevit nějaké výrobní tajemství.
Ještě k tomu vláčku. Jak asi víte výrobní prostory jsou vždy dimenzovány s ohledem na prostor co nejúsporněji a nejinak je tomu i zde. Zpočátku jsem proto přemýšlel jak se řidička našeho vlaku vejde do všech zatáček, a přitom se ani jednou nekoukne dozadu, jestli jí to vyjde. Vtip je v tom, že pokud projede traktor, projedou i zbylé vozy. Mají totiž automatické sledování stopy tažného prostředku.

Automaty vévodí

Když jsem se zmiňoval o tom, že montážní linka se od doby Henryho Forda takřka nezměnila. V motorárně je situace zcela jiná a mnoho pracovníků zde nenajdeme. Je to tu samý automat. Stojí v řadě za sebou s neúprosnou pravidelností a vysokou přesností obrábějí jednotlivé díly, které si mezi sebou podávají. Nemají potřebu poklábosit se sousedním automatem, nechce se jim na záchod, nebolí je ruce, nemyslí na něco jiného. Zkrátka lidský faktor je zde omezen na minimum. A to je také jedna z příčin vysoké kvality motorů JD.
Jistě některé operace musí provádět člověk, ale není nich mnoho a jedná se především o konečnou kompletaci (montáž startéru, alternátoru, filtrů čerpadla, trysek a podobné úkony). Veškeré obrábění mají v „rukou“ automaty. Současně vrtají a řežou závity (asi 1/10 z celkové hmotnosti vstupních polotovarů je odpad vzniklý obráběním), opracovávají kompletně celé bloky i hlavy válců. A protože ani automaty nejsou dokonalé, jejich práce se ještě měří a to za pomoci laseru, který kontroluje rozměry obráběných dílů. Automaty však neslouží pouze k obrábění, ale i k montáži. Například 26 šroubů na hlavě válců dotáhne stroj za 25 sekund a pochopitelně na nastavený utahovací moment.

Jistota je jistota

Počítače jsou i zde bezesporu důležité, takže mají vlastní napájení pro případ výpadku elektrické energie – jistota je jistota. Jinou jistotou je to, že všechny díly pocházejí minimálně od dvou dodavatelů, aby se výroba nezastavila v případě, že se jeden dodavatel dostane do potíží. Všechny motory se kontrolují za chodu a před expedicí si natočí něco málo motohodin.
Kontrole podléhají i dílčí komponenty jako jsou ojnice, které se testují na praskliny, lapují a vyvažují staticky i dynamicky.
Motorárna má i vlastní nástrojárnu na výrobu nářadí, zaměstnává 700 lidí a požadavky na jejich kvalifikaci jsou pochopitelně vyšší než na montážní lince. Požaduje se vzdělání technického směru.

Co dokáže barva

Na závěr mi dovolte malou úvahu. Když se podíváte na firemní barvy traktorů zjistíte, že mezi nimi dominuje červená. Má to své opodstatnění, které je shodné i pro sportovní auta. Červená barva je synonymem pro rychlost, sílu a agresivitu. Je tedy nasnadě, že ten kdo prodává červený traktor signalizuje. Pozor můj traktor je silný, dynamický, všechno utáhne. Jenže má to již zmiňovanou nevýhodu. Při tak velkém množství červených traktorů, obvykle na první pohled nepoznáte co je to za značku.
To zelený traktor se žlutými koly identifikujete již na dálku a navíc přestože jde o kombinaci dosti křiklavou, je i vzhledná. A tak je obvyklé, že i malé děti okamžitě poznávají značku JD, kutilové si stříkají na svoje traktůrky „John Deerácké“ barvy (minulý týden jsem viděl Zetora Crystala v zelenožlutých barvách), a někdy se stane i to, že předseda při nákupu nového traktoru (zavalen tíhou technických údajů od dealerů různých značek) nakonec řekne: „Koupíme JD, protože mě se stejně nejvíc líbí jeho barva““ A tak nevím jestli to byl záměr nebo náhoda, ale firemní barvy si u JD zvolili opravdu dobře.

Luboš Stehno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *