Jak vyzbrojit stroje proti mrazu

Každý rok, když začne žloutnout a opadávat listí, připomeneme si nadcházející zimní období s plískanicemi, sněhem a mrazem a nutnost připravit motorové vozidlo tak, aby fungovalo stejně jako v období letním. Je pravdou, že velká většina zemědělské techniky přes zimu odpočívá, ale ne celý strojový park se oddává zimnímu spánku. Typickým případem jsou traktory, které jsou v agregaci s krmnými vozy, jezdí v dopravě a nebo jsou využívány pro zimní údržbu silnic.

Co je tedy vhodné zkontrolovat ještě před tím, než teploty poklesnou pod bod mrazu? V tomto článku vám připomeneme několik základních zásad pro zimní přípravu motorového vozidla.

Oleje dle doporučení výrobce
Pro mazání hnacího agregátu je ve dnešních vozidlech téměř výhradně používán celoroční motorový i převodový olej, takže zde bychom měli mít jistotu, že je vše v pořádku. Je dobré navíc vědět, že čím lepší nízkoteplotní vlastnosti olej má, tím snadněji bude za mrazu motor startovat a tím lépe bude také chráněn před opotřebením. Při volbě vhodného motorového a převodového oleje je vhodné sledovat viskozitní specifikaci podle SAE a výkonnostní podle API. V obou případech se řídíme doporučením výrobce motoru a tak, i když pro zimní období jsou vhodnější oleje s nižší viskozitou (SAE 5W40, 0W30), které po startu rychleji vytvářejí olejový film na kovových součástech, ale výrobce je do motoru nedoporučuje, jejich použití není vhodné. Platí to zejména pro starší motory, kde oleje s nízkou viskozitou mohou působit ne pozitivně, ale právě naopak. U výkonnostní specifikace podle API se řídíme tím, že použijeme olej se specifikací, kterou uvádí výrobce motoru, nebo vyšší.

Správná volba chladicí kapaliny
Ve většině motorů je kromě oleje ještě jedna důležitá náplň – chladicí kapalina, jejímž základním úkolem je odvádění tepla vznikajícího spalováním paliva. Pro tento účel by byla nejvhodnější voda, která zajišťuje nejlepší odvod tepla a je snadno dostupná, jenže má také nedostatky, které vedly k tomu, že se pouhá voda dnes téměř nepoužívá. Voda zamrzá již při 0 °C a vznikající led má větší objem, voda způsobuje korozi kovů chladicího systému a voda také špatně chrání proti kavitaci. Výsledkem vývoje, jehož cílem bylo tyto nedostatky potlačit, jsou moderní chladicí kapaliny, které jako složku, která chrání systém před zamrzáním, obsahují glykol. Obvykle jde o monoethylenglykol, nebo monopropylenglykol. Ostatní negativní vlastnosti odstraňuje směs vhodných inhibitorů. Ty mají řadu funkcí – musí dlouhodobě chránit před korozí všechny kovy použité v chladicím systému, před kavitací, vodním kamenem, usazeninami a před tvorbou pěny. Dalším požadavkem je, aby nebyla napadána ani těsnění a hadice. Aby všechny uvedené úkoly koncentrát chladicí kapaliny dobře plnil, musí se ve vhodném poměru smíchat s vodou – když je koncentrátu příliš mnoho, má kapalina horší odvod tepla, když je koncentrátu málo, bude nedostatečná účinnost inhibitorů a systém začne korodovat. Většina výrobců motorů proto doporučuje podíl 30 až 50 % koncentrátu ve směsi.
Výhodou nízkotuhnoucích kapalin na bázi monopropylenglykolu je příznivý vliv na životní prostředí. Nejedná se o toxickou látku, což ulehčuje jak manipulaci, tak likvidaci po upotřebení. Nevýhodou je vyšší cena a nižší odolnost vůči tuhnutí.
Je nutné upozornit, že nízkotuhnoucí kapaliny na bázi monoethylenglykolu mají v koncentrovaném (nenaředěném) stavu bod tuhnutí asi – 12,6 °C a největší odolnost vůči nízkým teplotám je po naředění s vodou v poměru 3:1 (nízkotuhnoucí kapalina/voda). Při tomto ředění zamrzá výsledná směs při teplotě asi -70 °C a s přibývajícím množstvím vody se bod tuhnutí dále snižuje. U chladicích kapalin na bázi monopropylenglykolu se tento efekt nevyskytuje. Při ředění je třeba dodržet minimální koncentraci 1:2 (nízkotuhnoucí kapalina/voda). Při nižší koncentraci je snížen obsah inhibitorů koroze a není zabezpečena dobrá ochrana chladicí soustavy motoru. Nízkotuhnoucí kapaliny se mohou míchat s normální vodou, neměla by však mít větší tvrdost než 10 německých stupňů, jinak se budou v chladicím okruhu tvořit usazeniny vápenatých solí (kotelní kámen). Voda by také neměla obsahovat příliš volného chlóru (možnost vzniku korozivní HCl). Pokud vhodnou vodu nemáme k dispozici, je lépe ředit destilovanou vodou. Destilovaná voda sice neobsahuje žádné minerální soli, má však silně korozivní účinky. Největší chybou je proto naplnění chladicího systému pouze destilovanou vodou!
Nízkotuhnoucí kapalinu je třeba používat celoročně, aby se zabránilo korozi motoru, přičemž je nutné respektovat interval její výměny, tedy okamžik, kdy začne ztrácet svoje kvalitativní parametry. Může to být pět let, nebo také jen dva roky.
Při výměně chladicí kapaliny se řídíme pokyny výrobce a používáme jen ty druhy, které výrobce motoru doporučuje. Někdy se totiž finanční úspora na chladicí kapalině může projevit v nižší životnosti součástí, které obsahuje. Je to způsobeno tím, že různé chladicí kapaliny jsou vyráběny v souladu s daným typem motoru, především s ohledem na jeho výkonnost a zatížení. A ještě jedno doporučení: nízkotuhnoucí kapaliny od různých výrobců není vhodné mezi sebou míchat.

Brzdová kapalina bez vody
Ještě důležitější než motor – z pohledu bezpečnosti provozu – jsou brzdy. Přestože jsou moderní traktory bržděny různým provedením brzd, v jejich hydraulickém systému je nejčastěji standardní brzdová kapalina. Ta je hygroskopická, tedy pohlcuje vodu, což zhoršuje její funkci a pokud je vody v brzdové kapalině mnoho, může po jejím zahřátí a odpaření dojít až k selhání brzdového systému. Proto se doporučuje měnit brzdovou kapalinu každé dva roky. Pokud budeme toto doporučení respektovat, máme také v zimním provozu jistotu bezvadné funkce. Co se týče volby brzdové kapaliny, také zde respektujeme doporučení výrobce vozidla a používáme jen předepsaný typ, nebo výrobek kvalitnější. Jedním ze základních ukazatelů brzdové kapaliny je její bod varu. Čím je ale bod varu vyšší, což je z provozního hlediska lepší, je ale také vyšší hygroskopičnost brzdové kapaliny. Takže použití kvalitnější brzdové kapaliny neznamená, že bude mít delší životnost.
Pneumatické brzdy výše uvedený problém sice neznají, ale v systému může zamrznout voda kondenzovaná ze vzduchu. Proto je vhodné preventivně používat prostředek, který brzdový systém ochrání.

Nemrznoucí kapalina pro ostřikovače
Podmínkou bezpečné jízdy je také čisté sklo a dobrý výhled. Ten pomohou udržet stěrače s neopotřebovanými pryžovými lištami a dostatek kapaliny, která sklo umyje i v největším mrazu. Proto do nádobky ostřikovačů patří nemrznoucí kapalina s dostatečnou rezervou bodu tuhnutí, neboť za jízdy dochází ke značnému prochlazení všech částí vystavených proudu vzduchu. V případě nemrznoucí kapaliny do ostřikovačů je celkem lhostejné jakou použijeme důležité je pouze výše uvedený bod tuhnutí. S úspěchem lze použít také směs vody a technického či potravinářského lihu, která v koncentraci zhruba 1:10 vydrží v tekutém stavu do asi –10 °C. nevýhodou je pouze to, že nijak vábně nevoní a lihové výpary jsou samozřejmě cítit v kabině. V žádném případě však do ostřikovačů není vhodné použít nízkotuhnoucí kapalinu pro chladicí okruh motoru, protože ta je velmi agresivní pro lakované části a navíc způsobuje při nevhodném použití zátěž pro životní prostředí.

Palivo nesmí zamrznout
Poslední náplní, s níž mohou v zimě nastat komplikace, je palivo, především nafta. Benzin má tak nízký bod tuhnutí, že takové nebezpečí nehrozí. Pouze voda v benzinu je nebezpečná, ale tu lze odstranit včasným přidáním přípravku na bázi alkoholu. Trochu komplikovanější je to s naftou. Když pomineme problém s vodou, řešitelný stejně jako u benzínu, je to hlavně mezní teplota filtrovatelnosti – CFPP (z angl. Cold Filter Plugging Point) – teplota, při které krystalky vyloučených parafinů ucpou palivový filtr. V létě se používá letní nafta s teplotou filtrovatelnosti –4 °C, v zimě je nutno používat zimní naftu, která má teplotu filtrovatelnosti –15 °C. Co se dá dělat, když udeří mrazy a v nádrži máme palivo, jehož teplota filtrovatelnosti nestačí?
Když se stane, že parafinové krystalky ucpou filtr nebo potrubí, je pozdě a pomáhá už jen teplo. Přidáním nějakého přípravku již nelze vytvořené parafinové usazeniny rozpustit. Aby nenastaly problémy při startování a provozní problémy z důvodu odloučení parafinu při nízkých teplotách, je nutné včas provést účinná opatření.
Do motorové nafty můžeme přidat benzín nebo petrolej, který teplotu filtrovatelnosti zlepší. Má to ale řadu nevýhod – je třeba přidat jich velké množství, asi 30 až 50 %, tím však dochází ke zhoršení třídy nebezpečnosti paliva, snížení viskozity směsi může vést ke zvýšenému opotřebení vstřikovacího čerpadla a navíc také klesá výkon motoru. Účinným opatřením je přidání speciální přísady. Obvyklý je mísící poměr 1:1000, kdy dojde ke snížení teploty filtrovatelnosti přibližně o 10 °C. Nevýhody předchozího postupu jsou vyloučeny a navíc přísada snižuje pěnění při tankování. I zde ovšem platí, že přísadu musíme přidávat preventivně – ještě za dostatečně vysoké teploty – a řádně ji s naftou promíchat.

Nabitý akumulátor základem
Pokud mám všechny provozní náplně v pořádku, je třeba věnovat pozornost také akumulátoru, protože ten je při spouštění prochlazeného motoru životně důležitý. Pokud se akumulátoru věnuje dostatečná péče v průběhu celého roku, není s ním prakticky třeba nic dělat, přesto je ale před zimou výhodné jeho řádné dobití do plné kapacity, tedy do stavu kdy jeho články plynují. Normální zdrojová soustava ve vozidle totiž udržuje napětí pod hranicí, kdy akumulátor začne vařit, a to je 14,5 V. Tím se ale akumulátor nikdy nedobije na 100 %. Pozor však na jednu skutečnost: pokud je ve vozidle akumulátor takzvaně bezúdržbový, to znamená ten, který nemá nalévací otvory pro destilovanou vodu, nesmíme jej přes plynovací napětí nikdy dobíjet, protože odpařenou vodu bychom neměli kudy dolít.
Pokud byly s akumulátorem potíže již v letním období, je výhodné zakoupit nový, protože v zimním období potíže jistě nastanou. Při volbě nového akumulátoru do stroje, který jezdí celou zimu a zejména na krátké vzdálenosti a často se startuje, je vhodné zvolit akumulátor s kapacitou o asi 20 % vyšší, než doporučuje výrobce. Pozor ale na to, aby se vešel do schránky, protože čím větší má akumulátor ampérhodinovou kapacitu, tím je také větší. Při koupi akumulátoru je též vhodné si všimnout startovacího proudu. Čím větší proud, tím lépe, protože jen akumulátor s velkou kapacitou je k ničemu, když nedokáže rychle předat dostatek energie spouštěči. A jsou to stovky ampér.
Ale jen nový akumulátor nestačí. Je třeba zkontrolovat i funkci zdrojové soustavy. Je to úkol snadný a stačí k němu voltmetr. Pokud je alternátor a regulátor napětí v pořádku, je za provozu (při středních otáčkách motoru) na akumulátoru napětí mezi 14 a 14,5 V a to bez ohledu na to kolik je zapnutých spotřebičů. Po zastavení motoru má nabitý akumulátor napětí okolo 12,5 V, a při startu by napětí na akumulátoru nemělo klesnout pod 10 V.
Pokud je provozní napětí mimo uvedené hodnoty je patrně vadný regulátor napětí. Pokud je ještě v mechanickém provedení, je možné jej seřídit, polovodičové provedení je možné již jen vyměnit.

Pneumatiky na zimu
Pneumatiky zemědělských strojů jsou obvykle koncipovány tak, že pro ně jízda v terénu není problém. takže ani sněhová nadílka průjezdnost traktoru nijak neohrozí. Pokud ale bude traktor používán pro zimní údržbu silnic, není šípový vzorek nejvhodnější, a to nikoliv kvůli záběrovým vlastnostem, ty jsou výborné, ale kvůli pohodlné jízdě. Lepší je proto komunální varianta. Ale nikdo nebude kvůli zimní údržbě pláště přezouvat, takže to jen tak okrajově. Že je třeba mít vzorek dostatečné hloubky, není třeba zdůrazňovat.

Traktory a údržba silnic
Moderní traktory se jeví jako velmi vhodné dopravní prostředky pro údržbu silnic. Vzhledem k pojezdové rychlosti, která je u některých značek 50 km/h a vyšší, dokáží dobře konkurovat nákladním automobilům, u nichž je šedesátka také rychlostí obvyklou. Mají však několik podstatných výhod oproti náklaďákům. jednou z nich je vysoká průjezdnost v terénu. Proto již mnoho zemědělců používá své traktory pro zimní údržbu cest, kdy jim silničáři vyhrazují zejména kopcovité úseky, kam se nákladní auta dostávají jen s problémy. A druhou podstatnou výhodou je mnohem větší obratnost. takže ve městech a při úklidu parkovišť a křižovatek jsou traktory s pluhy neocenitelnými pomocníky.

Pluhy a sněhové frézy
V souvislosti s agregací pluhu k traktoru se nabízí několik možností. Klasikou je zapojení radlice do zadního tříbodového závěsu, výhodnější řešení je však čelní radlice, která dovoluje prohrnování i závějí, kterými by jinak traktor projel jen obtížně. Nejjednodušším řešením je umístit pluh na čelní hydrauliku traktoru, jenže není to řešení nejlepší, protože čelní hydraulika je poměrně citlivá a pokud se zachytí o patník či sloup, což není nic mimořádného, lze jí i zničit. Lepším řešením je proto použití speciálního závěsu, připevněného k rámu traktoru, nebo tzv. šubrám, tedy prodloužení rámu vedoucí do středu traktoru (pod kabinu). Při najetí do sněhu má totiž traktor tendenci opřít se o radlici a odlehčit tak kola přední nápravy. Pomocí zmíněného rámu dochází k tomu, že se vznikající síly částečně přenášejí na střed traktoru a odlehčení nápravy se tak snižuje.
Tam kde je sněhu tradičně tolik, že jej pluh nezmůže tam pomůže už jen sněhová fréza. Také ta může být umístěna jak v čelním, tak v zadním tříbodovém závěsu. Při druhé možnosti je však třeba, aby byl traktor vybaven otočným řízením. Limitujícím výkonnostním faktorem je v tomto případě pouze výkon traktoru, který dokáže přenést na vývodový hřídel a výhodou může být plynulá převodovka, která dokáže v malých krocích měnit pojezdovou rychlost tak aby motor traktoru pracoval vždy s dostatečnou zátěží..

Alternativa pro rozmetadla

Ale zimní údržba silnic nemusí být omezena jen na úklid sněhu. Také k posypu silnic lze využít zemědělské stroje, a to rozmetadla minerálních hnojiv, která jinak přes zimu zahálejí. Rozmetaný matriál (sůl) je totiž co do konzistence podobný jako minerální hnojiva, a je i stejně agresivní pro kovové součásti, takže antikorozní ochrana rozmetadel je značná a posypovou sůl musejí zvládnout.
Dnes jsou v nabídce firem tažená rozmetadla s velkými objemy (i přes 9 m3), která opět mohou směle konkurovat klasickým sypačům na nákladních autech a opět mají jednu velkou výhodu. Současná moderní rozmetadla jsou totiž konstruována na přesnou aplikaci, a ta i u údržby silnic nabývá na stále větším významu, takže přesolené příkopy se zmírající vegetací již nejsou samozřejmostí.

Luboš Stehno, redakce Zemědělce
Petr Dobeš, Fuchs Oil Corporation (CZ), spol. s r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *