Jsou emisní limity opodstatněné?

Nikdy dříve se nevěnovala větší pozornost motorům traktorů s takovou intenzitou jako v posledních letech. Je to dáno tím, že výrobci traktorů musí, pokud chtějí své stroje prodávat ve státech Evropské unie, splňovat platné emisní limity.

Petr Beneš, Mechanizace zemědělství, Profi Press

Normy, které limity stanovují, se stále zpřísňují. Motory bylo proto nutné osadit zařízením pro snižování obsahu škodlivin ve výfukových plynech. Kombinace přídavných filtrů, katalyzátorů a ventilů často ještě s dalším turbodmychadlem znamená zvýšení složitosti motoru i software pro řízení jeho chodu.

V informacích o motorech se tedy nejčastěji dozvíme, co se změnilo na systému pro úpravu spalin než na motoru samotném. Jednotliví výrobci motorů se také odlišují hlavně tím, jaký systém pro úpravu spalin využívají. Ve skutečnosti pak ale na výslednou spotřebu paliva traktoru při práci nemá způsob úpravy emisí tak významný vliv jako vhodně zvolený režim práce traktoru (motoru) obsluhou či vhodně zvolená agregace v konkrétních podmínkách.

Pro naprostou většinu systémů pro úpravu spalin je společný systém snižování obsahu oxidů dusíku v katalyzátoru SCR. Ten si v motoru vyžádal instalaci přídavné škrticí klapky ve výfukovém potrubí, obsahuje také snímače řady veličin, senzory oxidů dusíku, elektrickou topnou spirálu, řídící elektroniku, dodatečný katalyzátor pro likvidaci nezreagované močoviny, samozřejmě přídavnou nádrž na AdBlue na traktoru a nutnost pravidelného doplňování této kapaliny. Distribuce kapaliny AdBlue se neukazuje jako problém, u většího počtu strojů v podniku je třeba řešit i skladování této kapaliny.

Motory, splňující emisní normu stupeň IIIB, jsou v provozu již řadu let a (na rozdíl od očekávání) se problémy se systémem úpravy spalin nevyskytují. Z výfuku traktorů s motory stupeň IV vychází již výfukové plyny s výrazně redukovaným obsahem škodlivin (s výjimkou prvních pár minut po nastartování) ve srovnání se staršími motory. Naproti tomu nevýhodou je nekompatibilita současných vysoce účinných systémů SCR s biopalivy.*

 

 

Luboš Stehno, Mechanizace zemědělství, Profi Press

Emisní limity své opodstatnění zcela určitě mají. Já jakožto ekologicky smýšlející člověk pro ně pochopení mám. Je však otázkou, zda jejich tvůrci vycházeli z reálných základů daných konstrukcí a možnosti spalovacích motorů, anebo si jen hráli s čísly. Zejména poslední emisní limit Tier 4f (Stage IV), přinesl výrobcům motorů značné komplikace a zvýšení složitosti jejich emisních systémů. Přitom se v něm bojovalo jen o snížení množství vypouštěných oxidů dusíku. Limit pro tyto škodliviny je u aktuálně platného emisního limitu pětkrát nižší, což je sice pěkné, ale je otázkou zda v praxi dostatečně přínosné. Většině uživatelů motorových vozidel je totiž fuk co z jejich výfuků vychází a v provozu se často snaží emisní systémy odstranit. Zaslepují se EGR ventily, demontují filtry částic, hledá se jak ošulit SCR aby mohlo vstřikovat jen vodu, nebo raději nic. Myšlenka uživatelů takto upravených strojů směřuje k jejich osobnímu prospěchu a zřejmě se domnívají, že jejich stroj tak emisně spadne maximálně o jednu třídu níže. Když předtím neměl filtr částic a nyní ho má tak demontáží se přece  nic tak hrozného nestane. Jenže ono tomu tak není. Nové motory jsou seřízeny tak, aby produkovaly škodliviny v nějakém množství, které odpovídá tomu, jaké jsou použity regulační či záchytné systémy ve výfukovém potrubí. Když onen záchytný systém ve výfuku chybí je produkce škodlivin, které jdou z motoru ne o jednu emisní třídu, ale hnedle o několik vyšší. Nový motor pak často prokukuje určitý typ škodlivin v podobném množství jaké má jeho dvacetiletý kolega. A to si málokdo uvědomuje. Kdybych to mohl změnit tak bych se v legislativě vrátil o jeden emisní stupeň zpět, ale vyžadoval jeho dodržování v praxi.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *