Kapitoly z historie techniky pro sklizeň obilnin ve světě (12)

Evropské koncepce očesávání a vyzrňování obilního porostu Teprve počátkem osmdesátých let 20.století se v Evropě přistoupilo k systematičtějšímu praktickému ověřování možností omezit se při přímé sklizni obilnin pouze na jejich klasovou část.Výsledky dosavadních experimentů našly dosud ve významnějším rozsahu své praktické uplatnění pouze v podobě anglického očesávacího adaptéru.

Anglický očesávací adaptér
Během let 1984-86 byl ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky (AFRC Engineering) v Silsoe vyvinut specielní adaptér k očesávání klasů z obilního porostu. Jeho pracovní ústrojí se podstatně liší od známých australských česacích a ořezávacích ústrojí jak originální konstrukcí, tak i použitým stavebním materiálem.
Očesávací ústrojí tvoří příčně uložený rotační buben, na němž je upevněno 8 řad hřebenů z pružné plastické hmoty. Hřebeny jsou opatřeny šípovými prsty s ostrými špičkami. Mezery mezi prsty mají tvar klíčového otvoru. Pracovní otáčky rotoru jsou synchronizovány s pojezdovou rychlostí sklízecí mlátičky. Při sklizni se očesávací hřebeny otáčejí dopředu směrem nahoru, vstupují do stébelnaté části porostu a odtrhávají klasy, uvízlé v kruhových otvorech. Odtržené klasy spolu s částí uvolněného zrna jsou odhazovány na kryt rotoru a přes dopravní pás jsou odváděny šnekem k mlátícímu ústrojí.
Licenci na výrobu tohoto očesávacího adaptéru získala firma Shelbourne Reynolds. V roce 1988 se prodalo 28 adaptérů, v roce 1989 asi 150. Adaptér byl testován v 17 zemích světa. Po roce 1990 se na trh dodávaly očesávací adaptéry o pracovních záběrech: 3,0 – 3,6 – 4,2 – 4,8 – 5,4 – 6,0 m, prakticky pro všechny typy sklízecích mlátiček, které byly tehdy nabízeny na světovém trhu. Výrobce jmenovitě doporučoval zejména sklízecí mlátičky Claas, Ford New Holland, John Deere, Laverda, Massey Fergusson, Deutz-Fahr a Case IH.
Očesávací adaptér se osvědčil při sklizni většiny obilnin, semen trav a lněného semene, méně u luskovin. Jako nevhodný se ukázal pro sklizeň strukovitých plodin (řepky a pod.). Provozním testováním souboru dvaceti očesávacích adaptérů v různých provozních podmínkách se dospělo k těmto základním poznatkům. Pojezdová rychlost se ve srovnání s konvenční sklizní zvýšila přibližně na dvojnásobek (z průměrných 4,2 na 10,6 km.h-1). Poměr zrno: sláma se změnil z 0,6 na 0,12, snížil se tedy 5-krát. To znamená, že při použití očesávacího adaptéru vstupuje do sklízecí mlátičky velmi málo slámy. Ztráty byly nepatrně vyšší. Spotřeba pohonných hmot klesla asi na polovinu (z 13,9 na 6,7 l.ha-1). Sklízecí mlátičky vybavené očesávacím adaptérem dosahovaly v průměru asi dvojnásobné plošné výkonnosti oproti srovnatelné konvenční sestavě s žacím ústrojím. S výhodou je zde možno využít i menší závislosti tohoto způsobu sklizně na vlhkosti porostu. Proto je možno zahájit skliznovou sezónu v době zralosti klasů a nečekat na zežloutnutí slámy, které se opožďuje s rostoucí hustotou porostu. Během sezóny je možno ráno daleko dříve začít se sklizní a večer později skončit a pokračovat ve sklizni dříve po dešti, což se oceňuje zejména při deštivých sezónách. Uvedené přednosti jsou však vykoupeny vysokými nároky na správné nastavení parametrů čistidla a požadavkem mimořádného soustředění kombajnisty na otevření clony hřebenů a nastavení výšky očesávacího adaptéru podle měnící se výšky porostu za účelem dosažení únosných ztrát. Dosažení vysoké výkonnosti sklízecí mlátičky vybavené vyčesávacím adaptérem je samozřejmě podmíněno i dobrou organizací odvozu zrna.
Montáží ocelových výztuží, tvarovaných tak, aby svrchu zakryly zakřivené části klíčových otvorů se dosáhlo zvýšení života vyčesávacích hřebenů z původních asi 200 ha až na 600 ha. Tím se jednak omezil ohybový tlak na plastické zuby , jednak se podstatně snížilo opotřebení zakřivené plastické části klíčového otvoru.
Dovoz očesávacích adaptérů do Německa a k nám zprostředkovává od roku 1992 německá firma Horsch. Podle dlouhodobých zkušeností se ukazuje, že používání očesávacího adaptéru je ekonomicky výhodné v zemědělských velkopodnicích, zaměřených zejména na produkci obilnin a v zemědělských službách.
Anglický očesávací sklízeč
Po počátečním poměrně slibném vstupu očesávacího adaptéru na trh byl za spolupráce tří anglických organizací zkonstruován a v roce 1991 vyroben závěsný očesávací sklízeč. Firma Shelbourne Reynolds dodala očesávací adaptér, firma Kidd vyrobila zadní část a AFRC Engineering, který vyprojektoval první prototyp, zajistil veškerou dokumentaci.
V porovnání s konvenční samojízdnou sklízecí mlátičkou je tento sklízeč opravdu malý. Vpředu je vybaven třímetrovým očesávacím adaptérem, který umožňuje jeho přepravu po silnici bez demontáže. Mlátící a separační systém využívá skutečnosti, že při vyčesávání obilního porostu se uvolňuje až 60 % zrna. Tento systém tvoří klasický mlátící buben s košem a 4 rotační separátory. Vyčištěné zrno je dopravováno do zásobníku na 4 t zrna. Celková hmotnost stroje s plným zásobníkem je 6 t. Závěsný očesávací sklízeč nemá pohonný motor ani kabinu. K jeho provozu je třeba traktoru o výkonu nejméně 74 kW. Pohon od traktoru (pouze 1000 mi-1) je vyveden k pravoúhlé ozubené skříni a odtud je klínovými řemeny rozveden na všechny hřídele. Při testování se s tímto strojem dosahovalo výkonnosti kolem 17 t.h-1, špičkově až 22 t.h-1. Mezi anglickými farmáři byl o tuto novinku – za poloviční pořizovací cenu oproti srovnatelné klasické sklízecí mlátičce- projeven zájem, ale k jeho sériové výrobě nedošlo, protože původní zainteresovaná firma Kidd byla prodána dánské firmě Taarup, zaměřené na výrobu pícninářských strojů. Je ironií osudu, že tento očesávací sklízeč byl již vyvinut natolik, že nebylo třeba provést mnoho dalších vývojových prací, aby se tato novinka dostala na trh. Za hlavní její nedostatek se pokládal chybějící výškový senzorový systém u očesávacího adaptéru a nedořešená otázka úklidu slámy.
Francouzské experimenty s „vyzrňovačem“ obilního porostu
Podnět ke zkoumání problematiky přímého vyzrňování obilnin vyšel v roce 1984 z výzkumného ústavu CEMAGREFu. Hmotným výsledkem jeho spolupráce se Střediskem studií a výzkumu zemědělských strojů v tropech (CEMAT) je prototyp specielního obilního vyzrňovače. Tento model s paralelními, podélně uloženými rotory funguje následovně :
– Rozdělovací a podávací systém rozděluje obilní porost na pásy, zvedá ho, pokud je polehlý, a na vstupu do podávací komory ho začne zpracovávat.
– Klasy jsou vymláceny uvnitř mlátící komory mezi rotorem a statorem, jejichž spodní část umožňuje průchod stébel.
– Při pojezdu stroje vypadávají vymlácené klasy (odzrněné stvoly) z mlátící komory na půdu.
Pracovní šířka pásů zpracovávaných rotory byla stanovena tak, aby mohl být zpracován i velmi krátký obilní porost. Byla upřesněna na 40 cm pro sklizeň obilnin se stébly vysokými až 35 cm. Celková pracovní šířka je pak dána vedle sebe uloženými elementárními systémy podle modulové koncepce.
Zavedení tohoto principu si vyžádalo použití přizpůsobených mlátících orgánů.Hlavním cílem bylo mít velmi účinné mlátící bubny, víceúčelové, necitlivé na změny vlhkosti, vyvolávající minimální poškozování zrna a trhání slámy. Testování šesti typů mlátících bubnů různých konstrukcí prokázalo, že jako nejvhodnější se jeví mlátící buben se smyčkami, protože zajišťuje nejlepší kompromis mezi účinností mlátícího bubnu a agresivitou vůči slámě, a to při velmi široké škále vlhkosti produktu. Kromě toho jeho výkonnost je málo citlivá na výchylky od optimálního režimu.
Při testování za normálních sklizňových podmínek se s prototypem dosáhlo přijatelné výkonnosti při pojezdové rychlosti 9 km.h-1. Při polehlém porostu je tato rychlost omezena na 5 km.h-1 z důvodu spolehlivé funkce rozdělovače a obou podávačů. Sklizňové ztráty činily 0,2 až 0,5 %. Ve sklizeném produktu bylo vedle zrna asi 17 % jiných příměsí. Při pojezdové rychlosti 9 km.h-1 byl zjištěn energetický příkon 2 kW na vyzrňovací buben. Kvalitní a spolehlivá funkce stroje je poněkud ovlivňována vlhkostí obilního porostu. Bez problému se sklízel porost o vlhkosti zrna až 25 %. Zásobník zrna byl doplněn čistícím zařízením.
Hlavní omezující podmínky pro praktické zavádění popsaného prototypu byly: sklizeň za podmínek úplného polehnutí a specifičnost jeho použití. Naprostý nedostatek informací nám dnes neumožňuje zjistit, jak dalece a v jakých směrech se pokročilo v praktické realizaci této perspektivně velmi atraktivní koncepce sklizně zrnových plodin po roce 1990.
Ing. František Novotný, CSc.
VÚZT Praha Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *