Kapitoly z historie techniky pro sklizeň obilnin ve světě – sklizeče klasů (hedr, autohedr, poválečné sklízecí mlátičky) (2)

Taylorův hedr Další zdokonalení stripperu s čistidlem směřovalo ke konstrukčním úpravám, které umožnily podstatně omezit ztráty při sklizni polehlých a zmotaných obilnin. Tento problém úspěšně vyřešil H.S. Taylor, farmář s konstrukčními vlohami, pocházející z Henty, Nový Jižní Walles. V letech 1911 až 1914 postavil ze svých finančních prostředků a provozně odzkoušel tři modely - tzv.“ hedry“ se zcela originální konstrukcí ústrojí na oddělování klasů od stébel. Funkce tohoto ústrojí, skládajícího se z dvoušnekového stolu s žací lištou, je patrná z obr.1.

Váleček vpředu nad hřebenem zajišťuje, aby delší obilí bylo posečeno spolu s kratším pod klasem. Zároveň zabraňuje, aby klasy, které se dostanou mezi zuby hřebene, padaly dopředu. Obilí je zcela pod kontrolou čelního šnekového dopravníku, než je odříznuto kosou. Zubatý čelní šnekový dopravník zachycuje odříznuté klasy a dopravuje je k zadnímu šnekovému dopravníku, který se otáčí rychleji. Včasné odříznutí zabraňuje namotávání sklízeného materiálu na zadní šnekový dopravník. Je zřejmé, že sklizeň pouze obilních klasů se mohla úspěšně uplatnit zejména u porostů s poměrně vyrovnaným klasovým patrem.
McKay odhalil v Taylorovi schopného konstruktéra a v roce 1916 ho ve své továrně dosadil nejen na dozor při výrobě sklízecí mlátičky obilních klasů, pro níž se vžil termín „hedr“, ale odpovídal i za vývoj ostatních vyráběných strojů. Taylorovy nové šestikoňské hedry Sushine (obr.2) se osvědčily ve žňové sezóně 1916 – 1917. Poptávka po nich začala vzrůstat. Pro sklizňovou sezónu 1920-1921 se plánovala výroba jednoho tisíce těchto hedrů. K jejich provozní popularitě tehdy velmi přispěly enormně nepříznivé sklizňové podmínky. Velké letní bouře, které řádily po celé východní Austrálii, položily obilní porosty a podstatně snížily možnost dosáhnout přiměřených výnosů. Hedry byly do těchto podmínek vybaveny zvedáky obilí (dlouhými dřevěnými prsty), které zvedaly polehlé obilí nahoru k hřebenu. Nasazené hedry sklidily všechnu úrodu i tam, kde se myslelo, že je ztracená. Nikdy předtím se nesklízelo tak zmotané obilí, aniž by došlo k velkým ztrátám. Australští farmáři tehdy zachránili miliony bušlů obilí a hedr Sunshine získal pověst nejlepšího sklizňového stroje všech dob.
Poté, co Taylor získal „volnou ruku“ v MacKayově továrně, sklízel úspěch za úspěchem. Postavil stroj na sklizeň polních trav, zkonstruoval hedr s pomocným benzinovým motorem a sklízecí mlátičku na rýži, která se tehdy v Austrálii začala pěstovat. Jeho největším úspěchem bylo postavení samojízdného hedru.
Samojízdná sklízecí mlátička klasů – autohedr Sun
Samojízdná sklízecí mlátička klasů Sunshine, zkráceně autohedr Sun, byl společný Taylorův a McKayův projekt. Jeho autoři získali první patent v roce 1923, ostatní patenty v dalším roce. Byla to vůbec ze světového hlediska první na trhu úspěšná samojízdná sklízecí mlátička a první sklízecí mlátička s uspořádáním žacího stolu a separačních orgánů do tvaru T. Velkou předností tohoto uspořádání bylo symetrické podávání obilní hmoty ke střednímu vkládacímu válci a možnost obsekávat nebo prosekávat hony. První modely, nabízené na trhu v roce 1924 (obr.3) měly konstrukční záběr 3,66 m a byly poháněny čtyřválcovým motorem Fordson. Pohon pojezdu byl řešen prostřednictvím širokého hnacího kola na levé straně sklízecí mlátičky. Umístěním dvou úzkých ventilátorů po obou stranách hřídele mlátícího bubnu a zavedením rour pod buben byl eliminován klasický ventilátor, nezbytný pro oddělení zrna od plev na sítech. Autohedr Sun se v McKayově továrně vyráběl v letech 1924 až 1945. Na trh bylo celkem dodáno 1356 jednotek tohoto typu. V roce 1939 sklidil autohedr Sun za jediný den 90 tun pšenice asi 60 ha.Tento rekord byl překonán až po 33 letech. Průkopnická iniciativa Australanů v mechanizované sklizni obilnin vynikne zejména, pokud si připomeneme, že v severní Americe se začaly samojízdné sklízecí mlátičky vyrábět a rozšiřovat až po druhé světové válce
Australské poválečné sklízecí mlátičky
Výroba samojízdných sklízecích mlátiček byla v největší australské továrně Sunshine, která se v roce 1955 stala filiálkou kanadské společnosti Massey-Fergusson, opět zahájena v roce 1957 typem MF 585 SP. Tato sklízecí mlátička byla na trhu nabízena jednak ve verzi australské „uzavřené,“ s hřebenovým stolem o záběru 3,2, 3,8 a 4,5 m., nebo jako americká „otevřená“ o záběru 3,6 m. Výhody australské uzavřené verze spočívaly v možnosti dosáhnout podstatně vyšší pracovní rychlosti při nižších sklizňových ztrátách a nižším zatížení separačních orgánů slámou. Nevýhodou této verze byla nemožnost efektivně sklízet zaplevelený a dlouhostébelný obilní porost. Pro tyto podmínky se hodil americký otevřený typ. V těchto dvou verzích se dodnes dodávají na australský trh všechny sklízecí mlátičky, ať už vyrobené v tuzemsku, nebo dovezené.
Počátkem sedmdesátých let začala australská společnost Massey-Fergusson vyrábět druhou sérii sklízecích mlátiček č.542 .Tyto stroje byly vybaveny stavitelným mřížkovým mlátícím košem, ventilátorem s příčným prouděním jako novinkou a na přání i klimatizovanou kabinou (obr.4). Paralelogramové řešení umožňovalo vysoký zdvih žacího stolu.
Pozoruhodným příspěvkem k pokroku v konstrukci australských sklízecích mlátiček v poválečném období byla i sklízecí mlátička klasů, nesená na traktoru, kterou vyráběla společnost Connor-Shea. Byla to sklízecí mlátička s operačním a kontrolním stanovištěm, namontovaná na traktor v opačném směru. Tyto nesené sklízecí mlátičky měly pracovní záběr až 8,2 m. Žací stůl bylo možno zvednout pomocí paralelogramu až do výše 1,35 m. Při využití traktorových převodů to byl i nejrychlejší sklizňový stroj. Dal se také snadno a rychle čistit. Tato vlastnost je v Austrálii důležitá, neboť zbytky přezimujícího hmyzu mohou zamořit obilí sklízené na počátku příští sezóny.
Závěrem pokládáme za užitečné doplnit, že Austrálie je nyní jedním ze čtyř největších vývozců obilí na světě. Dvě třetiny produkce pšenice se exportují do zámoří. Tohoto úspěchu se dosáhlo díky houževnatosti australských farmářů zabývat se nízkou úrodností půdy, bojem s nepřízní počasí, rychlým osvojením pokrokových agronomických praktik a intenzivní inovační činností v zemědělské technice. Australští farmáři jsou průkopníci velkoplošného farmaření v suchých podmínkách.
Produkce obilí v aridních oblastech svou vlastní povahou vyžaduje rozsáhlé výměry, které je nutno velmi rychle sklidit. To, že úroveň sklizňových ztrát je udržována všeobecně nízká, je do značné míry zásluhou jedinečnosti konstrukce australských sklízecích mlátiček. Jejich uzavřená konstrukce žacího stolu zajišťuje, že poměr zrna ku slámě je značně vyšší než u amerických sklízecích mlátiček na vysoký sřez. Při této konstrukci je možné vyvinout při stejném pracovním záběru a stejné energetické vybavenosti daleko větší rychlost při sklizni a tak dosáhnout výrazně vyšší výkonnosti.
Ing. František Novotný, CSc.
VÚZT Praha Ruzyně
Foto archiv autora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *