Kdo má nápad, ušetří

Jak se můžeme několikrát týdně přesvědčit pomocí televizních obrazovek a různých pěveckých soutěží, již dávno neplatí staré pořekadlo: „Co Čech, to muzikant“. Utvrzují nás v tom nejen někteří soutěžící, ale mnohdy i samotní členové rádoby odborných porot. Že alespoň někde zůstává v platnosti další z národních mudrosloví o „zlatých českých ručičkách“, jsme si ověřili v RD Králíky nedaleko Nového Bydžova.

Družstvo hospodaří na 5300 hektarech půdy, která je z 60 % jílovitá, v řepařské výrobní oblasti s nadmořskou výškou 250 metrů. My jsme navštívili jedno ze středisek družstva v Prasku, kde jsme hovořili s agronomem Ivanem Šenkem. Zde obhospodařují asi 1250 hektarů a specializují se především na pěstování obilnin (převládá pšenice), které zabírají asi 50 % plochy. Další významnou aktivitou je pěstování cukrové řepy, krmných plodin, kukuřice a řepky. Doplňkovými plodinami jsou luskoviny a mák. V živočišné výrobě se středisko zaměřuje na mléčný skot a celkem chová asi 1500 kusů včetně výkrmu. V rostlinné výrobě zde pracuje včetně technicko-hospodářských pracovníků 20 lidí, živočišná výroba zaměstnává 15 osob.
Díky kvalitě půdy je její zpracování poměrně náročné. Pro setí řepky a ozimých ječmenů se půda zpracovává klasickou orbou, pro další ozimé plodiny diskováním. Jařiny se vysévají, pokud není tak extrémní rok jako ten loňský, kdy se podzimní práce v plném rozsahu zkrátka nestihly, do na podzim zorané půdy.

Technika není výjimečná
Orbu zajišťuje traktor John Deere 8300 s výkonem 230 koní v agregaci s obracecím sedmiradličným pluhem z Ostroje Opava a pěchem. Orba se provádí do hloubky 20 – 25 cm, pro řepku asi 15 cm. Zde je důležité správné načasování, protože po orbě musí následovat do dvou až tří dnů setí, jinak půda ztvrdne a další operace jsou již velice obtížné.
Středisko má k dispozici, kromě několika traktorů Zetor, traktor Massey Ferguson 3590 s výkonem 190 koní a Kirovec využívaný při orbě nebo v agregaci s talířovými branami či podmítačem.
V družstvu ochranu rostlin zabezpečují dva tažené postřikovače Hardi s pracovním záběrem 18 metrů. V kooperaci je využíván také postřikovač Tecnoma se záběrem 24 metrů.
Sklizeň je zabezpečována hlavně sklízecími mlátičkami Claas 208 Mega (pracují zde dvě) a 218 Dominator. K dispozici je ještě několik starších kombajnů. Sklizeň pícnin zajišťuje diskový tažený žací mačkač Kverneland Taarup s pracovním záběrem 3 metry. Sklízecí řezačky Jaguar 690 a 695 také plně vyhovují rozloze pozemků.
I další používaná technika je poměrně tradiční a ani zastoupení značek není nijak překvapivé. Říkáte si asi, proč jsme si ke své návštěvě vybrali právě toto středisko? Něčím výjimečné přeci jenom je a ve stručném přehledu používané mechanizace jsme nikoli náhodou vynechali secí stroje. Prasecký secí stroj byl totiž prvotním důvodem návštěvy. Stroj s označením KIJA-DOVY byste určitě marně hledali v jakýchkoli katalozích a přehledech zemědělské techniky renomovaných výrobců. Tuto botkovou pneumatickou sečku si totiž v Prasku zkonstruovali sami.

Náhradní díly i vlastní invence
Ve spojení s šestimetrovými rotačními bránami Kuhn – HR 6002 a válcem Kuhn vznikl takřka na koleně plně funkční a spolehlivý secí stroj. Na výrobě pracoval jeho konstruktér Ivo Jareš s přispěním kolegy a podporou bývalého mechanizátora střediska Jaroslava Khola pět měsíců.
Jako základ stroje posloužily náhradní díly. A tak byly použity výsevní botky z roudnické sečky, výsevní ústrojí včetně ventilátoru pochází ze secího stroje Accord. Původně náhradním dílem je i použitý hydromotor o výkonu 20 kW, kterým je poháněn ventilátor. Otáčky ventilátoru jsou kontrolovány snímačem, který původně sloužil v traktoru. Další otáčkoměr sleduje nastavení průtoku a podle zobrazených hodnot může obsluha korigovat výkon hydromotoru.
Zato další části stroje jsou již vlastní výroby. Zajímavá je například výsuvná násypka, která je zakryta stacionární stříškou, zpod které vyjíždí po kovových lyžinách na úroveň vozu s osivem, aby bylo usnadněno plnění. Má objem 1400 litrů a pokud je prázdná, vejdou se do ní dva plnicí vaky. Tento objem vystačí zhruba na hodinu setí.
Vlastní konstrukcí je dokonce i rozdělovací hlava, která rozděluje odstředivou silou a proudem vzduchu osivo do 48 secích jednotek. Uzavírání průchodů je řízeno servomotorem a nastavuje se podle rozteče kolejových meziřádků. Pomocí elektromagnetů se mohou uzavřít čtyři.
Vlastní a dost masivní konstrukce jsou i kloubové hydraulické znamenáky. Jsou nastavené na délku 290 cm, ale pro přepravu se dají rychle složit, takže při transportu stroje nevznikají žádné problémy.
Ovládání secího stroje je řešeno panelem umístěným v kabině traktoru (John Deere 8300). Vypínači se ovládají elektromagnety, otáčky výsevního ústrojí a výsevního kola, znamenáky (zvlášť levý a pravý) a zapínají světla.
Tento secí stroj má v Praseku za sebou již čtyři sezóny. Využívá se při setí obilnin, řepky i jetelotrav a zatím zvládl osít bez větších problémů 4700 hektarů. Průměrná spotřeba při osetí jednoho hektaru se pohybuje okolo 8,5 litru nafty. Setí probíhá za poměrně vysokých rychlostí, u obilovin 8 – 9 km/hod, při výsevu řepky může být rychlost ještě vyšší.
A náklady na výrobu takového stroje? Zhruba 300 000 Kč za použité náhradní díly a materiál a k tomu práce dvou lidí. Hlavně však dobrý nápad, chuť a šikovné ruce. Tyto atributy bývají mnohdy k nezaplacení.

Text Roman Paleček
Foto Luboš Stehno

Popisky k foto:
Obr. 1.: Na secím stroji vlastní konstrukce pracoval Ivo Jareš pět měsíců.
Obr. 2.: Secí stroj s označením KIJA-DOVY najdete pouze na středisku RD Králíky v Prasku. Obr. 3.: Stroj pracuje v agregaci s rotačními bránami a válcem Kuhn. Znamenáky i výsuvná nás

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *