Krabi od Bodamského jezera

Každý stroj opouštějící výrobní linku v německém Pfullendorfu nedaleko Bodamského jezera je vybaven řízením všech kol. U teleskopických manipulátorů je běžné, ovšem u kolových nakladačů nikoliv, a právě proto jsou všechny stroje značky Kramer jedinečné i v celosvětovém měřítku.

Haly plné světla, všude pořádek, na dané prostředí nezvyklá čistota a téměř žádný hluk. Nijak uspěchané tempo a kontrola kvality na samotném začátku, v každém mezistupni i na konci výroby. Zdání poklidu vychází z příznačné německé pečlivosti, důslednosti a důrazu na bezpečnost práce. Prověřují se i ty nejmenší položky, třeba i dodávané šrouby, odděleně se zkouší správnost montáže kabin, chlazení a dalšího příslušenství motoru, součástí rámu, náprav a dalších celků. Když je na konci linky stroj smontován dohromady, zkontroluje se celý znovu, poté se obuje do kol s příslušnými pneumatikami, umyje se od dolitých kapalin a vezme ven na testovací okruh. I na něm se zjišťuje, zda vše pracuje, jak má.

Ani tohle však nestačí. Lpění na kvalitě podtrhuje zvláštní stanoviště, na které jsou každý den náhodně vybrány dva stroje a u nich podrobeno důkladné prohlídce úplně všechno včetně například správného utažení spojů momentovým klíčem.

Dvě linky

Před lety sídlil Kramer přímo u břehu Bodamského jezera, do 16hektarového areálu nové továrny v Pfullendorfu se přestěhoval v roce 2008. Ta má celkem 31 000 metrů čtverečních kryté plochy a tvoří ji velká hala se dvěma montážními linkami – jednou pro kolové nakladače a druhou pro teleskopické manipulátory. K ní pak přiléhá menší hala s díly potřebnými k výrobě a lakovna. Kramer si lakuje všechny díly sám, výjimkou jsou pouze plastové kapoty, dodávané již v příslušném odstínu barvy.

Svařené rámy strojů se dovážejí ze Srbska. Před nanesením základní barvy se opískují. Na základní lak se nanáší ten povrchový, obě vrstvy se vypalují. Potom jsou prořezány všechny příslušné závity a může se začít s montáží hydrauliky i dalšího příslušenství. Rám je přitom uchycen tak, aby si jej dělníci mohli otáčet o 180 stupňů a ke všem místům se pohodlně dostali.*

Pavel Pánek

Celý článek najdete v Mechanizaci zemědělství 6/2017.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *