Moderní doprava i s nákladními auty

Z úst vedoucích pracovníků zemědělských provozů, ale i úst výzkumných pracovníků i prodejců zemědělské techniky můžeme slyšet, že dopravu v zemědělství musí zajišťovat traktory s velkokapacitními návěsy. Podle slov předsedy Zemědělského družstva Opařany je toto tvrzení poněkud zjednodušené a nevystihuje podmínky všech zemědělských podniků.

Činnost podniku se datuje již od roku 1976, kdy sloučením čtyř menších podniků vzniklo družstvo o výměře 3280 ha zemědělské půdy. Po roce 1989 bylo asi 270 ha půdy vráceno, ale současně byla přebírána zemědělská půda okolních netransformovaných podniků. Ke konci roku 2003 tedy podnik hospodaří na výměře 4805 ha zemědělské půdy, z toho 3774 ha orné půdy. Vzdálenost od jednoho konce podniku na druhý činí 33 kilometrů. Již tyto údaje je třeba při výběru přepravních prostředků brát v úvahu.
Zemědělské družstvo Opařany se dnes zabývá výhradně zemědělskou výrobou. Veškeré přidružené výroby podnik přenechal jiným subjektům. Jeho hlavním zaměřením je pěstování obilovin, řepky a pícnin, které tvoří krmivou základnu rozsáhlému chovu skotu. Obiloviny zaujímají výměru 2200 ha, z čehož asi 400 ha tvoří zrnová kukuřice. Výměra ozimé řepky byla v posledních dvou letech postupně snížena z původních 850 ha na 450 ha. Pícniny se sklízí přibližně z 1000 ha, v drtivé většině jsou to louky.
Podnik chová celkem 2600 kusů českého strakatého skotu, tj. 1931 VDJ. Z toho je 600 kusů dojných krav s užitkovostí 5400 litrů a asi 240 krav bez tržní produkce mléka, které jsou chovány v oblastech zařazených v LFA. Chov prasat zakládá 850 prasnic, celkový stav činí proměnlivě od 8 do 9 tisíc kusů. Jak skot, tak i prasata jsou chována systémem uzavřeného obratu stáda.

Přeprava materiálu
Již v roce 2000 jsme vás informovali o zajímavém způsobu identifikace v systému vnitropodnikové dopravy v Zemědělském družstvu Opařany. Tehdy jim stěžejní část dopravy zajišťovaly tři nové nákladní automobily. Zda-li jsou i v současnosti s nákladní dopravou spokojeni, to nám sdělil předseda podniku František Švadlena.
„Vzhledem k rozměrům podniku a množství produkované hmoty představovala doprava vždy jednu ze základních činností. Po zvážení všech argumentů jsme dospěli k tomu, že se bez nákladní dopravy neobejdeme,“ říká předseda. Poslední kapkou v rozhodování byla noc strávená ještě ve starém autě, kdy během silážování kukuřice najel na průměrné sedmikilometrové vzdálenosti pozemku a jámy předseda 320 km. To ho utvrdilo v tom, že auta u nich v podniku traktory nenahradí.

Důvody pro
Hlavními argumenty pro nákladní dopravu bylo celoroční a téměř stálé využití dopravních prostředků. Protože jsou tedy náklaďáky stále v práci, mají dostatečné vytížení. Zároveň podnik počítal s tím, že v případě využití traktorové dopravy je ve většině případů nutné traktory používat i na jiné práce. Tím by pak traktory nebylo možné pro dopravu využívat.
Celoroční vytížení dopravních prostředků plyne z toho, že podnik hospodaří na velké výměře a nemá centrální středisko, ale vesměs v každé vesnici se na rozloze podniku nachází část hospodářských budov nebo skladů. Krmiva, ale i odpady a jiný materiál je tedy neustále přepravován.
„Dalšími důvody, které hovořily pro nákladní dopravu byla její rychlost, snazší manévrovatelnost ve stísněných prostorách, komfort pro obsluhu, kdy rozdíly v řízení nákladního auta a traktoru po silnici se nedají srovnat,“ vypočítává předseda jednotlivé důvody a ještě doplňuje: „V době obnovy vozového parku jsme měli zastaralá auta, ale stále dostačující nástavby.“ Proto si podnik nechal pořízená auta osadit mezirámem, který zajišťuje možnost uchycení původních nástaveb z automobilů Liaz. Investoval tak pouze do podvozku, čímž se pořizovací cena podstatně snížila. Díky původním nástavbám jsou schopni rozmetat hnůj, aplikovat kejdu, svážet senáž i siláž, převážet obilí a jiné hmoty.
Dalším, víceméně doplňkovým důvodem byla možnost využití dopravních prostředků i mimo podnik, tzn. ve službách.
Protože se s postupujícím věkem nákladních automobilů Liaz stávala jejich provozuschopnost neudržitelnou, rozhodlo se družstvo v roce 1998 obměnit vozový park najednou. Nakoupilo tedy během jednoho roku hned tři nové vozy Tatra 815 4×4. Dnes nám předseda potvrdil, že se nespletli a vybrali dobře. Během několika let provozu, kdy auta najezdí průměrně 30 000 km ročně, nedošlo k vážným závadám. Navíc nedochází k zbytečným problémům díky motoru chlazenému vzduchem. Dokládá to i fakt, že před nedávnou dobou, přesněji roku 2001 zakoupili další Tatru 815 4×4. Na rozdíl od předchozích, které jsou osazeny širokými pneumatikami, je tato obuta klasickými silničními pneumatikami. Důvod je opět velice prostý. Pro práce, při nichž je třeba vjíždět na pole tři auta stačí, čtvrté vykonává práce, při nichž na pole nevstupuje, jako převoz zrna ze skladů na prodej, zásobuje rozmetadla průmyslovými hnojivy apod. a jezdí často v soupravě s vlekem.
Veškeré již dříve vyjmenované funkce v podniku vykonávají pouze nákladní automobily. Výjimkou je pouze aplikace hnoje, kdy je podnik vybaven traktorovými podvozky pod nástavby na hnůj. Využívá je však jen v době, kdy mají automobily jinou práci.
Na problém utužování pozemku koly nákladních automobilů, byť osazených širšími pneumatikami předseda oponuje: „Jakýkoli prostředek smí vjet na pole pouze tehdy, dovoluje-li to vlhkost půdy. Musíme být vybaveni takovým množstvím prostředků, abychom byli schopni provést veškeré potřebné práce během hezkých dnů, tzn. příznivých podmínek, kdy jsou rozdíly mezi nákladním autem a traktorem zanedbatelné.“
Mimo to je podnik vybaven ještě jednou starší Tatrou 6×6 s nosičem kontejnerů. Zmiňovaný nosič na něj byl přesunut opět z nevyhovujícího náklaďáku Liaz. Ze 60 % vykonává práce pro podnik – především vyváží hnůj od jedné stáje a 40 % jsou služby vesměs pro okolní obecní úřady. Tohle nákladní auto se po splnění denních pracovních povinností zařazuje jako výpomoc do právě probíhajících sklizňových prací.

Identifikace funguje bez problémů
Také systém bezdotykové identifikace dopravních prostředků i osob dodnes funguje bez problémů a v zásobách i výnosech jednotlivých pozemků mají v Opařanech dokonalý přehled. Myšlenka byla poprvé realizována společně s výstavbou nové mostní váhy, která je vybavena elektronickým vážicím systémem. Na každém dopravním prostředku je čip, který jakmile se ocitne ve čtecím poli, dá impuls identifikačnímu zařízení, které příslušný prostředek rozezná. Zvážené hmotnosti jsou okamžitě zaznamenány do počítače. Provoz zařízení ukázal, že se dá výrazně zkrátit ztrátový čas při vážení, stejně tak odpadá i přítomnost vážného.
Protože se systém identifikace při vážení osvědčil, rozšířila se tato technologie i do ostatních vážicích míst v podniku, které jsou celkem tři. V Opařanech mají dokonce k dispozici mobilní identifikační jednotku, která zapisuje počet projetí jednotlivých dopravních prostředků. Toto zařízení instalují tam, kde není váha a je potřeba alespoň orientačně znát objem naskladněného materiálu.
Postupem času se čipová identifikace v podniku rozšířila i mimo dopravu. Celkem v Opařanech používají čtyři tvary vzájemně kompatibilních identifikačních jednotek. První z nich jsou již zmiňované čipy na automobilech a traktorech, další identifikace je pomocí malých čipů, které jsou vhodně tvarovány jako přívěšek na klíče nebo pomocí čipové karty podobné kartě platební. Tyto dva druhy, tedy malé čipy a karty, zaměstnanci využívají při samoobslužném čerpání pohonných hmot, při vstupu do objektů nebo při výdeji obědů. Samozřejmě tyto aktivity může provádět pouze ten, kdo je oprávněn.
Poslední využití čipů slouží k identifikaci zvířat na porodně prasnic k dávkování jadrného krmiva.
Na závěr předseda konstatuje, že kdyby stáli před výměnou dopravních prostředků dnes, zvítězila by opět nákladní doprava.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *