Pohled do systémů precizního zemědělství

Součástí polní výstavy Naše pole bývá i aktivní předvádění techniky, zaměřené vždy na určitou problematiku. V minulém roce to byly progresivní technologie zpracování půdy Strip Till, v letošním roce pak ukázky precizního zemědělství zaměřené na sběr dat, variabilní aplikaci hnojiv a variabilní setí. Aktivnímu předvádění předcházel seminář, v němž vystoupili doc. Milan Kroulík spolu s doc. Václavem Brantem, oba působí na ČZU v Praze. V průběhu semináře si předávali slovo a snažili se návštěvníkům poodhalit známou, avšak opomíjenou skutečnost, spočívající v tom, že pozemky nejsou uniformní, ale co se týče půdních podmínek a úrodnostního potenciálu velmi proměnlivé. Na tuto proměnlivost se snaží reagovat precizní zemědělství.

V současné době již začíná být rozšířené využití satelitní navigace pro organizaci pohybu strojů po pozemcích s cílem sníženého utužení půdy a vyšší produktivity techniky. Jedná se zejména o navazování jízd, organizaci pohybu odvozních prostředků, nadějně se do budoucna jeví i použití systému jednotných jízdních stop CTF. Satelitní navigace dovoluje též přesné zakládání porostů bez přesevů na souvratích a stejně tak aplikaci hnojiv či pesticidů bez přestříkávání již ošetřených ploch. To vše jsou dobře realizovatelné a v praxi relativně snadno uchopitelné systémy. Vlastní precizní zemědělství však na větší rozšíření stále čeká.
Možnosti sběru dat
Hlavním problémem je totiž sběr vhodných dat a ještě větším pak jejich správná interpretace. Sběr dat je dnes možný různými způsoby. Od klasického vzorkování půd přes výnosové mapy, letecké snímkování, geofyzikální přístroje až po využití dat, která jsou k dispozici přímo v CAN-Bus síti stroje. Výhodná je též instalace senzorů přímo na stroj, například senzorů měřících půdní vodivost. Pak nejsou pro vzorkování třeba samostatné přejezdy a k tomu by mělo moderní precizní zemědělství při sběru dat směřovat.
Získaná data je nutné správně interpretovat. To se jeví jako nejobtížnější úkol, protože do agrotechniky vstupuje velké množství proměnlivých faktorů, zejména vliv počasí, který se významně podílí na výnosu. Přesto dnes již existují řešení, která vedou k zdárnému výsledku, a přínos těchto řešení se jistě bude zvyšovat.
Plodinové senzory
V současnosti stále oblíbenější metodu pro přihnojování dusíkatými hnojivy představuje využití plodinových senzorů. Tyto senzory jsou schopné detekovat zabarvení a hustotu porostu a podle těchto ukazatelů stanovit vegetační indexy. Na základě těchto indexů a známého vztahu mezi indexem a výživným stavem porostů je variabilně měněna dávka dusíkatého hnojiva. U současných plodinových senzorů vstupuje do rozhodování o dávce hnojiva navíc mapa výnosového potenciálu půdy. Tím se předejde situaci, kdy je nadměrně hnojen slabší porost na plochách s nízkým potenciálem a aplikované hnojivo by nebylo využito. Plodinové senzory se neustále vyvíjejí a zpřesňují, takže v současné době je přesnost měření jen málo ovlivněna rozdílnou úrovní intenzity slunečního svitu, který se v průběhu dne mění, prachem, mlhou či jinými faktory, jež naměřené hodnoty taktéž mohou zkreslovat. Použití plodinových senzorů není nijak zvláště náročné na nastavení a logika funkce je jasná. I když o přínosu rozhoduje hlavní měrou agronom, který musí rozhodnout, jakým stylem se bude dávka dusíkatého hnojiva měnit.
Aktivní ukázky
Aktivní předvádění bylo rozděleno do několika skupin strojů. Nejprve byla představena technika pro odběr vzorků, dále byly předvedeny aktivní ukázky variabilní aplikace a setí a předvádění bylo zakončeno aplikační technikou v podobě čtyř rozmetadel minerálních hnojiv, pětice postřikovačů a dále tří kejdovačů a jednoho rozmetadla statkových hnojiv.*
Více informací v týdeníku Zemědělec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *