Porovnání šesti sklízecích mlátiček

Sklízecí mlátička patří k nedražším zemědělským strojům. Proto se každý zemědělec před koupí nového stroje důkladně rozmýšlí. Zvažuje všechna "pro i proti", sleduje informace v odborném tisku, navštěvuje výstavy a předvádění, seznamuje se s technickou dokumentací a nezřídka zpytuje souseda, který už podobný stroj má.

Prospektové údaje samozřejmě obsahují jen kladné informace o stroji, a proto se zájemce uchyluje, pokud má tu možnost, k objektivním testům zkušebny. Avšak český, či slovenský zemědělec ani tuto možnost získání oficiálního testu často nemá. Leda, že by si ho objednal u zahraniční zkušebny. Kde že jsou časy, kdy byly testy naší státní zkušebny zveřejňovány v časopisu Mechanizace zemědělství, kdy bylo navíc možné si separátní výtisky testů ve zkušebně objednat. A to, že se kdysi u nás prováděly též porovnávací zkoušky strojů stejného určení ve srovnatelných podmínkách, o tom už se nám může jen zdát.
O co lépe je na tom zemědělec v kterékoli zemi od nás na západ. Například německá zkušebna společnosti DLG, se kterou udržuje naše redakce užitečnou spolupráci, nejen že každoročně vydává řadu testů, ale spolupracuje i s odbornými časopisy, ve kterých se výsledky jejích testů zveřejňují.
Tak jako třeba v časopisu „profi“, který nedávno otiskl zajímavé výsledky porovnání šesti sklízecích mlátiček výrobců Case IH, Claas, Deutz-Fahr, Fendt, John Deere a New Holland. Tedy značek, které jsou dobře známé i na našem trhu. Výsledky zpracovali G. Eikel a H. Wilmer ve spolupráci s prof. Dr. T. Rademacherem.
Využili jsme proto příležitosti, abychom s některými poznatky seznámili i naše čtenáře.

Výběr strojů a parametrů

Třeba předeslat, že porovnávací zkoušky šesti vybraných sklízecích mlátiček jsou nesmírně náročné z hlediska organizace jejich provedení a nákladů. Aby byly výsledky zkoušek co nejvíce objektivní, je nutné je uskutečnit ve stejném čase a na stejném poli, stejném porostu, jednoduše – za stejných, srovnatelných podmínek.
Pro testování byly vybrány tyto modely sklízecích mlátiček:
Case IH CF 80, Claas Lexion 440, Deutz-Fahr Topliner 4080 HTS, Fendt 6300, John Deere 2264, New Holland TX 67. Protože sklízecí mlátička Fendt 6300 má konstrukčně stejné mláticí ústrojí jako mlátička Massey Ferguson 7274, dají se výsledky výkonnosti výmlatu přenést na stroj MF 7274. Tím jsou v porovnávacím testu zastoupeny všechny významné výrobky na trhu mlátiček s šestidílnými vytřásadly.
Polní měření byla zaměřena na výkonnostní a kvalitativní parametry strojů při sklizni tří odrůd pšenic různé výnosovosti a různých vlastností a dále byly posuzovány stroje z hledisek konstrukčních – ovládání, nastavování, údržba i pohodlí pro obsluhu.

Skutečný výkon motoru

Výkonová měření při sklizni pšenice se konala výlučně na rovině, bez drcení slámy a odlučovače plev a s téměř prázdným zásobníkem zrna. Teprve při průchodnosti se ztrátami mohl být, u odrůd bohatých na slámu, výkon motoru omezujícím faktorem.
Měřil se nejprve skutečný instalovaný výkon motoru, aby se přezkoušely údaje výrobců. Bylo zjištěno nezřídka se vyskytující poznání, totiž – že údaje výrobců jsou poněkud nadsazené. Zatímco údaje Case IH, Fendt, John Deere a New Holland vcelku odpovídaly výsledkům měření, očividně chyběl výkon u motoru Perkins v mlátičce Claas Lexion a vzduchem chlazeného motoru Deutz v mlátičce Topliner (podle firmy Deutz z důvodu vadného vstřikovacího čerpadla).
Jinak zjevně nedostačující výkon při nasazení strojů zaznamenán nebyl. V průběhu testování mlátiček v žádném případě neklesaly otáčky. Zcela jiné by to bylo ve svažitém terénu a při drcení slámy.

Výkonnost mlátiček

Porovnávací zkoušky byly prováděny při sklizni tří různých odrůd ozimé pšenice – Aron, Charger a Olivin. Výnos první z nich se pohyboval v rozmezí od 7,6 do 8 t/ha, druhé 8,7 až 9,5 t/ha a třetí dosahovala výnosu mezi 9,1 až 10,6 t/ha. Tedy výnosy jistě slušné.
Pro informaci uvedeme aspoň souhrn výsledků měření u výnosově střední odrůdy – Charger. V souvislosti s tím se pokusme charakterizovat i systémy výmlatu a separace jednotlivých strojů, které jsou značně rozdílné. John Deere jako jediný staví na standardním mláticím ústrojí s mláticím bubnem o průměru 660 mm, který je největšího průměru ze všech mlátiček na trhu. Claas používá mláticí ústrojí s urychlovacím bubnem s předsazeným bubnem o průměru 450 mm a mláticím bubnem průměru 600 mm.

Sklízecí mlátičky Case IH, Deutz-Fahr, Fendt a New Holland disponují mláticím ústrojím s odstředivou separací, které se v detailech odlišuje. Deutz-Fahr a Fendt používají sítový můstek pod odmítacím bubnem, Case IH a New Holland separační koš.
Křivky průchodnosti a ztrát ukazují, že výkony mláticích ústrojí s odstředivou separací při rozdílných odrůdách se vzájemně silněji liší, než křivky strojů Claas a John Deere. Mlátičky s odstředivým separátorem reagují tedy sensibilněji na měnící se podmínky sklizně a vyžadují tím vyšší a citlivější nastavování. Ovšem vzniká tu možnost reagovat jedním změněným nastavením odstředivého separátoru. U stroje John Deere lze při konstantním nastavení sít změnit otáčky bubnu, velikost mezery mláticího koše a otáčky ventilátoru. To se týká také Claasova Lexionu, neboť při nastavování mezery mláticího koše se nastavuje také mezera předsazeného koše. Totéž platí pro otáčky urychlovače, neboť je synchronizován s bubnem. Stroj CF 80 firmy Case IH má rovněž všechny otáčky rotorů synchronizovány, což při vysokých otáčkách má za následek agresivní separaci zrna díky odmítacímu bubnu a odstředivému separačnímu bubnu.
Zajímavé je porovnání mezi mlátičkami Deutz-Fahr a Fendt pro jejich podobná mláticí ústrojí. V obou strojích rotuje mláticí buben o průměru 600 mm, oba výrobci montují sítový můstek pod odmítací buben a odstředivý separátor. Podle DIN disponuje Topliner firmy Deutz-Fahr 1,55 m2 celkové plochy koše a 6,37 m2 plochy vytřásadla, Fendt 6300 více než 1,7 m2 celkové plochy koše a 6,66 m2 plochy vytřásadla.Tím musel Fendt docílit vyšší průchodnosti než Deutz-Fahr, zvláště když mláticí kanál u modelu 6300 s 1,68 m je o 160 mm širší, než u Toplineru.
Výrobci měli pro měření před očima především maximální průchodnost. Avšak agresivní a intenzivní výmlat (vysoké otáčky bubnu a úzká mezera koše) nejen drtí slámu, nýbrž stoupá také poškozování zrna. Výsledkem byl podíl lomených zrn, pohybující se od 1,7 do 6,3 %.
Konečně, část lomených zrn zůstává, coby jemné částice a drť na poli, což zvyšuje ztráty. Relativně šetrně mlátily stroje CF 80 (Case IH), Topliner (Deutz-Fahr), stroj 6300 (Fendt) a stroj modelu 2264 (John Deere).
Proti tomu byl zčásti jednoznačně vysoký podíl lomu zrn u strojů Claas Lexion 440 s 2,9 až 5,8 %, New Holland TX 67 s 2,7 až 4,2 % a Deutz-Fahr Topliner s 2,5 až 6,3 %.
Přirozeně, zkoušela se i čistota zrna. Výsledky potvrdily, že dnešní soupravy čištění ve sklízecích mlátičkách s velkými plochami sít, zdvojenými přepady, ventilátory se stabilním tlakem a rovnoměrným vedením vzduchu, odpovídají rostoucím požadavkům.
Vesměs bylo do zásobníků zrna dopravováno obilí čisté. V žádném případě neprodukovaly mlátičky větší podíl plev nad přípustnou hodnotu 0,3 %.

Objem zásobníku zrna a výkonnost vyprazdňování

Čím větší a rychlejší, tím lepší.
Největší zásobník vykazuje Fendt 6300 s 8700 litry objemu. Tato pozitivní hodnota však byla zastřena údaji výrobce o 9500 litrech objemu a malou výkonností vyprazdňování 63 l/s.
Pokud šlo o objem zásobníku a vyprazdňování, bohužel, všichni výrobci přeháněli. U zásobníku Deutz-Fahr je nutno přihlédnout k tomu, že Topliner přišel se zvětšenou velikostí zásobníku o 1000 litrů.
Ke slibovaným 100 l/s šnekového dopravníku u stroje Claas Lexion 440 přibylo dalších 83 l/s navíc. To znamená, že při testování vykázal největší výkonnost vyprazdňování.

Nastavování
Nejlepší je automaticky.
Automatické nastavování bubnu, koše, ventilátoru, sít a čidel ztrát se základními hodnotami uloženými v paměti pro různé plodiny měly jen Case IH (IEES) a Claas (Cebis). Stroj John Deere (AME) neměl elektrické seřizování sít, u Deutz-Fahr (AMV) se musejí síta a koš seřizovat ručně. U Fendta sice mohou být ukázána směrná nastavení pro různé druhy plodin na ukazateli Touch-Screen, tato ale musí být potom jednotlivě zadána rukou.
Zadání výrobce pro nastavování umožňují řidiči rychle „hrubou“ orientaci. Přirozeně, na druhé straně vzniká nebezpečí, že se především nezacvičený řidič jednoduše na nastavení výrobce spoléhá a tím při dalším nevyčerpá výkonnostní potenciál stroje.
Pro správné nastavování se v žádném případě nelze zříci přesného hodnocení ztrát. Jen tak mohou být čidla ztrát, která byla na všech testovaných strojích, správně kalibrována. Zde toho času bohužel žádný výrobce nenabízí uspokojující řešení.
K montáži děličů a prodloužení válu. Tady měl Fendt se svým seriovým žacím ústrojím Power-Flow přirozeně náskok, protože musel montovat pouze děliče. Také u žacího ústrojí Vario stroje Claas (na přání) jde přestavba díky vložení plechu poměrně rychle.
Avšak zpátky ke stroji: Otáčky mláticího bubnu a ventilátoru mohou být u všech strojů seřizovány z kabiny. Totéž platí, až na Deutz-Fahr, i pro nastavování vzdálenosti koše. U stroje Topliner se musí vedle dveří kabiny pomocí páky odpovídajícím způsobem přeřadit západka pro pohyb koše.
Klasňovač lze u všech sklízecích mlátiček jednoduše pod košem otočit. Toliko u Fendta musí být vyjmuto krytování, což trvá nejméně 10 minut.
Elektrické nastavování sít měly stroje Case IH, Claas a Fendt. Při nasazení mají výhodu, že se může při jízdě měnit vzdálenost otevření a přímo sledovat efekt (zásobník zrna, překládání, čidla ztrát). Mnozí řidiči tak budou svůj stroj určitě pečlivěji nastavovat, než když pro každou změnu museli zastavovat.
Přestavování z ukládání do řádků na pohon drtiče slámy je u všech strojů plynulý a jednoduchý. Zde se drtič buď hydraulicky posouvá (Claas), nebo se překládá plech.

Dobře mazat
Nijak zvlášť oblíbeným tématem je údržba. Především v horkých dnech sklizně se špatně dosažitelná maznice snadno „přehlédne“. Zde většina výrobců reaguje a při denní údržbě se není třeba starat buď o žádné (Case IH, Fendt), nebo jen málo mazacích míst (Deutz-Fahr).
Mazací pult (Case IH, Claas), nebo mazací dělič (Deutz-Fahr) u kterého jsou soustředěna především špatně přístupná mazací místa, přirozeně také ulehčuje práci. Z obtížněji dosažitelných jsou tlakové maznice u křížových kloubů kloubového hřídele žacího ústrojí. Zde by jistě bylo zřetelným pokrokem prodloužení intervalů údržby. Kontrola stavu oleje a vody, jakož i vzduchového filtru kabiny nevyžadují více, než 3 minuty denně.
Poněkud obsáhlejší je týdenní údržba (po 50, resp. 60 provozních hodinách). Ale i tady, přesto, že jde o jednotlivá mazací místa, téměř u všech strojů postačí sotva 10 minut k provedení nutných prací. Jedině u New Hollandu se musí obsluha starat o více než 50 tlakových maznic, což trvá kolem 20 minut. Přístup ke chladičům je u všech strojů dobrý.

Pohodlí a ovládání
Pracovat pohodlně
V době dlouhých dní při sklizni je obzvlášť důležitý komfort v kabině řidiče. A ten začíná už při nastupování. U Fendta a Deutz-Fahra je při přechodu od schůdků na plošinu kabiny hrana, která při rychlém nastupování, nebo sestupování může vadit. Průběžná madla a velká rovná plocha před dveřmi kabiny (Fendt, John Deere) jsou zde pozitivně hodnoceny. Schůdky pro nastupování lze až na Case IH a New Holland u všech výrobků pro jízdu po silnici jednoduše otočit dopředu. Bohužel, u těchto řešení chybí bezvýjimečně potřebné jištění proti zpětnému pohybu. I u Claase poskytuje jištění jen málo světlé výšky.
Nejvíce místa v kabině má Fendt, následuje Case IH. U Deutz-Fahra jsou nejen dveře nízké, také v kabině je – přinejmenším se spolujezdcem – jen málo místa. Sedadla řidiče jsou odpružena pneumaticky (výjimka: u Deutz-Fahra jen na přání) a mají levou loketní opěrku (jen u Case IH není seřiditelná).
Zatížení hlukem v kabině při sklizni pšenice bylo velmi rozdílné. Zatímco Fendt a New Holland se svými 76, resp. 77 dB(A) dopadly jako příjemně tiché, byly Deutz-Fahr a John Deere s 81 dB(A) hlučné. Nejhorší zde byl Case IH s 83 dB(A) (podle firmy Case IH bude zanedlouho zlepšeno).
Důležitý prvek ovládání u sklízecích mlátiček je multifunkční páka, u všech strojů montovaná do pravé loketní opěrky. Dávkování hydrostatického pohonu bylo veskrze téměř dobré. Jen u Fendta se dala pákou pojezdu, která měla lehký chod, špatně přesně dávkovat (bude podle Fendta změněno). Řazení mechanických pojezdových stupňů je proti tomu u Case IH, Claas a Deutz-Fahr velmi citlivé. Zde už Claas reagoval řazením „servo“. Pouze mechanické řazení John Deere a elektrické řazení New Holland dopadly pozitivně.
Jen John Deere a New Holland jedou v daném rychlostním stupni přibližně stejně rychle dopředu jako dozadu. U všech ostatních je zpáteční rychlost zhruba poloviční. Také dopředu by měla sklízecí mlátička jeti co možná plynule. Současně ale nesmí být převodový poměr příliš velký, aby hydrostat i při obtížných podmínkách (vlhko, svah) bezpečně táhl. Tři namísto dvou stupňů pro pole mají Deutz-Fahr a New Holland, přičemž odstupňování u Deutz-Fahra je velmi malé.
U volantu zkušebníkům chybělo výškové nastavování jen u Case IH. Nejvšestranněji lze nastavovat volant u Fendta a New Hollanda. Pokud jde o průměr otáčení, zvítězil New Holland, který se dostal pod 14 m, zatímco Fendt (ovšem s velkými zadními pneumatikami) vyžadoval téměř 20 m.
Aby bylo všechno stále pod kontrolou, jsou obzvláště důležité u mlátičky palubní ukazatele – přístroje. Až na stroj John Deere k tomu mají všichni výrobci vyvinuty obrazovky. U Case IH a Fendta jsou koncipovány jako „Touch-Screen“. To znamená, že dotykem horní části obrazovky je možné současně navolit různá nastavení. Claas a Deutz-Fahr uskutečňují nastavování pomocí tlačítek, nebo obrazovky. Obě koncepce mají tu výhodu, že na konzole už je jen málo otočných ovládačů a kontrolních světel. Nevýhoda: Musí se podle okolností pracovat pomocí více menu, dříve než je na správném místě. Kromě toho se poměrně malé obrazovky rychle zaplní. Především pak, když vedle už tak mnoha důležitých ukazatelů (rychlost jízdy, výška strniště, ztráty) přistupuje ještě kompletní zpracování výnosů sklizně až k vyhotovení účtu, nebo výnosové mapy.
Přepravní šířka a výška překládání
Jízda po silnici a výška překládání
Při měření je především zajímavá přepravní šířka sklízecí mlátičky, neboť v mnoha zemích jsou pro jízdu na silnicích udělovány výjimky jen do 3,5 m šířky. Při použití pneumatik řady 800, kterými byly vybaveny všechny testované sklízecí mlátičky, zůstává jen Topliner firmy Deutz-Fahr na základě svého úzkého mláticího kanálu s 3,41 m šířky zřetelně pod touto hranicí. Nejširší jsou Claas a Fendt, které mají přes 3,85 m. Kdo zde chce zůstat pod hranicí 3,50 m, může obouvat jen úzké pneumatiky.
Také byla měřena výška překládání při vyprazdňování zásobníku zrna. Až na Case IH, kde je výtok prodloužen 40 cm dlouhým poddajným tylem, jsou všechny stroje zřetelně nad značkou 4 m. Deutz-Fahr dosahuje na základě provedení s vyrovnáváním až k 5 m překládací výšky. Stroj TX firmy New Holland byl jediný s dolním vyprazdňováním. Zde je šnek, zejména při vyprazdňování do vysokého dopravního prostředku za jízdy, ohrožován.

Závěr
Porovnávací test šesti šestivytřásadlových sklízecích mlátiček Case IH, Claas, Deutz-Fahr, Fendt, John Deere a New Holland zrcadlí výsledky a současný potenciál této třídy mlátiček. Přitom jednotlivé číselné údaje a charakteristiky snímků platí jen pro dané podmínky sklizně pšenice, na rovině, bez drcení slámy. Při hodnocení čisté průchodnosti se musí také stále přihlížet k poškozování zrna, které vzrůstá s agresivně nastaveným mláticím ústrojím na vysoký výkon.
Nejen ve výkonnosti mlácení, ale také z hledisek ovládání, nastavování, údržby a komfortu se testované výrobky odlišují. Podle toho jsou odlišné i ceny jednotlivých strojů.
Ale také pro praxi potřebná kontrola ztrát a odpovídající pomoc při nastavování, ještě všem strojům chybí. Jen tím bude možné docilovat u mlátiček trvale optimální výkonnosti. A to bude při stoupajících pořizovacích cenách a provozních nákladech stále důležitější.
Podle DLG a profi zpracoval
Ing. František Král

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *