Pradědečkův traktor

„Vidíš hochu ten traktor? Tak s takovým pracoval tvůj dědeček.“ Tuto větu jsme během prvního červnového víkendu mohli v Čáslavi slyšet poměrně často. Důvod byl celkem prostý. Během již zmiňovaného víkendu se otevřely brány muzea zemědělské techniky, aby návštěvníci mohli shlédnout výstavu pod názvem Pradědečkův traktor.

Tato příznačně nazvaná výstava má svou tradici. Čáslavské akci, která se konala letos po čtvrté, předcházelo sedm ročníků výstavy Od vola k traktoru v dřívějším působišti muzea zemědělské techniky ve Zdechovicích.

Nejvíce lákaly stroje v akci
Pradědečkův traktor má však pro návštěvníky jedno lákadlo, kterému obdivovatel staré zemědělské techniky jen těžko odolá. Po oba dva dny se na předváděcí ploše představila i řada strojů, které pouze nestály za páskou ohraničující expozici.
Na předváděcí ploše si mohl každý prohlédnout několik stabilních motorů a parních lokomobil. Modernější motory, poháněné benzínem nebo naftou, ale i mnohem starší parní lokomobily, byly po oba dva dny v chodu a sloužily, stejně jako před sto a více lety, k pohonu nejrůznějších zařízení a strojů. Hlavním lákadlem pro naprostou většinu návštěvníků však byla aktivní ukázka několika vybraných traktorů. V průběhu prvního dne napočítali pořadatelé přes 1300 návštěvníků, v druhém dni, i díky nepřízni počasí, „pouze“ asi tisícovku.

Mlátička z Golčova Jeníkova
Stabilních motorů na ploše „beželo“ několik, sloužily k pohonu zařízení, a nebo pracovaly i na prázdno, jen aby byla vidět technická zručnost našich předků. Ze zařízení, které návštěvníci mohli vidět v chodu, bych zmínil kromě jiného hlavně mlátičku od firmy Popílek. Tento výrobce pocházel z nedalekého Golčova Jeníkova a jeho stroje byly mezi zemědělci velice žádané. Mlátička byla po oba dva dny v provozu a o její pohon se staral parní stroj. Za zmínku stojí i to, že po celou dobu na její bezproblémový chod dohlížel vnuk samotného výrobce František Popílek, který sám vlastní poměrně velkou sbírku nejrůznějších historických zemědělských strojů.
Po oba dva dny byla největším lákadlem ukázka starých traktorů přímo v akci. V sobotu i v neděli byly připraveny tři bloky předvádění, ve kterých zaměstnanci muzea postupně předvedli 21 traktorů a dva motorové pluhy. Ty jsou opravdu velkou zvláštností, neboť šlo o zcela jednoúčelové stroje,od jejichž výroby bylo poměrně záhy upuštěno.
Prvním z těchto strojů byl motorový pluh Excelsior (1), který pohání čtyřválcový, zážehový, kapalinou chlazený motor o zdvihovém objemu 5900 cm3 s výkonem 40 k při 1200 n/min. Převodovka má tři rychlosti vpřed a dvě rychlosti vzad, stroj byl schopen se pohybovat rychlostí až 4,5 km/h. Orební ústrojí je vybaveno třemi orebními tělesy. Zvedání těchto těles není aktivní, nýbrž se provádí při jízdě vzad, spouští se pouze odjištěním pojistky. Při orbě do hloubky 20 cm činila spotřeba paliva necelých 22 litrů benzínu na hektar.
Premiérově předváděným strojem byl druhý motorový, tentokrát již však pěti radličný pluh Praga K5 (2). Osazený čtyřválcovým, kapalinou chlazeným zážehovým motorem dosahoval výkonu 40 k při 1000 n/min. Převodovka nabízí dvě rychlosti vpřed a jednu vzad. Zajímavostí tohoto pluhu je systém zvedání a spouštění radlic, které je řešeno přes spojku a převodovku. Pluhu se vyráběl od roku 1912.
Dalšími předváděnými stroji již byly univerzální traktory. Mezi prvními se představil model Svoboda DK 12 (3), který je asi nejznámějším výrobkem firmy Svoboda. Je vybaven motorem o zdvihovém objemu 1730 cm3 a jeho výkon činil plných 12 k. Převodovka byla vybavena třemi rychlostmi vpřed a jednou vzad. Model DK 12 s hmotností 1260 kg vycházel ze svého předchůdce, tedy typu DK 10 a od roku 1939, kdy se začal vyrábět, byl mezi zemědělci velice rozšířen. Šlo o jednoduchý, avšak velice spolehlivý traktor s malou spotřebou paliva. Jednou z jeho mála nevýhod však bylo řízení, kdy se pomocí šnekového převodu otáčela celá přední náprava, což například při jízdě v nerovném terénu způsobovalo velké rázy na volant. To byl také důvod, proč si řada zemědělců toto řízení předělávala.
Jako druhý v pořadí se na předváděcí plochu vydal traktor Wikov 22 (4). Ten se vyráběl od roku 1935 do roku 1941. O pohon se staral dvouválcový zážehový motor o zdvihovém objemu 3720 cm3, který při otáčkách 1100 n/min disponoval výkonem 22 k. Převodovka má tři rychlosti vpřed a jednu rychlost vzad, s orebními koly byla hmotnost traktoru 1580 kg. Takto vybavený model si v roce 1935 mohli zemědělci pořídit za 39 600 korun. Traktory Wikov se vyráběly v Prostějově již od roku 1927 a Wikov 22 byl již druhým v pořadí, když nahradil první typ Wikov 32. Po tomto traktoru ještě následoval typ Wikov 25, což byla pouze inovovaná verze typu 22 a bylo možné ho vybavit dieselovým motorem.
Za traktorem Wikov se na plochu vydal na první pohled všem dobře známý traktor Zetor řady 30 (5), avšak v netypickém provedení s pásy. Nese označení 3016 a byl součástí ověřovací série, která byla vyrobena v roce 1961. Tyto prototypy vycházely ze základního modelu první unifikované řady, tedy modelu 3011. Traktor je poháněn tříválcovým, kapalinou chlazeným vznětovým motorem s výkonem 30 k při 2000 n/min. Převodovka je vybavena deseti rychlostními stupni pro jízdu vpřed a dvěma pro jízdu vzad. Hmotnost traktoru, který mohl dosáhnout maximální rychlosti 25 km/h, je 2920 kg včetně závaží.
Polopásový traktor Zetor vystřídal malý pásový traktor německého výrobce Oerstein & Koppel (6). Je poháněn jednoválcovým, vzduchem chlazeným čtyřtaktním motorem Hatz E 89 Fg o výkonu 12 k při 2400 n/min. Předvedený model využívala až do roku 1981 Pražská energetika, kde sloužil k provádění výkopů pro kabely. Od roku 1981 až do roku 2000 ho využíval Ing. Milan Singr z Žalhostic jako tahač při práci na vinici, v letošním roce ho věnoval muzeu. Proto byl také traktor v provozuschopném stavu bez konzervace a dalších povrchových úprav.
Poté, co se pásový traktor vrátil zpátky na své stanoviště, vydal se na předváděcí plochu traktor Pujman Pluto (7) z roku 1942, který vyrobila firma Jan Pujman. Je obdobné koncepce jako traktor Svoboda DK 12, jeho motor DI 125 o zdvihovém objemu 1839 cm3 má výkon 12 k při 1200 n/min. Spolehlivě chytal klikou za chladného rána i deštivého počasí bez doutnáku, či jiných pomůcek.
Jen co utichl motor traktoru Pujman, začal se k uším diváků nést zvuk dvouválcového motoru Junkers. Tento motor poháněl traktor Vevey (8), což je výrobek švýcarské firmy Ateliers de Constructions Mécaniques de Vevey. Firma byla původně opravárenským podnikem na zemědělské stroje, ale po transformaci začala produkovat vrtačky, vodní turbíny, trolejbusy a v neposlední řadě také traktory. Zvuk, o kterém jsem se zmínil, se k uším linul z motoru ne zcela běžné konstrukce. Dvouválcový motor Junkers je vybaven čtyřmi protiběžnými písty, jejichž chod obstarává speciální kliková hřídel se šesti ojnicemi.
Po traktoru Vevey vyjel na plochu model Deutz 11 (9). Tento stroj bezrámové konstrukce je vybaven kapalinou chlazeným, vznětovým motorem o zdvihovém objemu 1100 cm3 a disponuje výkonem 11 k při 1550 n/min. Převodovka nabízí tři rychlosti vpřed a jednu pro jízdu vzad. Na předváděném exponátu byla namontována boční kosa, agregován byl s jednoradličným otočným pluhem. Hmotnost traktoru je 1130 kg a aby se při práci na poli eliminoval prokluz, jsou na kolech namontovány drapáky. Deutz 11 však dosahoval poměrně malé maximální rychlosti – pouhých 7,7 km/h.
Nejnovějším a nejvýkonnějším z předváděných traktorů byl s výkonem 132 koní a výrobou datovanou do šedesátých let minulého století traktor John Deere 5020 (10). Jeho šestiválcový motor o zdvihovém objemu 8700 cm3 dosahoval maximálního výkonu při 2500 n/min. Do tehdejšího Československa byl dovezen v šedesátých letech a sloužil k testování ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky v Praze Řepích. Do muzea se dostal v dosti žalostném stavu a s jeho renovací a znovuuvedením do provozu pomohla muzeu firma Daňhel z Týna nad Vltavou.
Ze šedesátých let se rázem posuneme o několik let zpátky, do roku 1929. Tento rok je rokem výroby dalšího traktoru, který se návštěvníkům představil. Byl to traktor McCormick-Deering 10/20 (11) poháněný čtyřválcovým, čtyřdobým, zážehovým, kapalinou chlazeným motorem o zdvihovém objemu 3950 cm3. Motor dosahuje maximálního výkonu 21,6 k při 1000 n/min. Převodovka je obdobně jako u ostatních traktorů této doby vybavena třemi rychlostmi vpřed a jednou vzad. Traktor vyráběla firma IHC a k 1. 7. 1928 jich bylo vyrobeno 100 000. Na náš trh je dovážela Agra-Unie Praha a pořizovací cena nového traktoru v roce 1929 byla 55 000 Kč.
Z roku 1929 se diváci posunuli ještě o několik let zpět, do roku 1926, který byl pro výrobu traktorů historicky velice významným. Právě v tomto roce začala první sériová výroba traktorů v Československu. Prvním vyráběným traktorem byl předvedený univerzální model HT 30 (12) poháněný zážehovým, kapalinou chlazeným čtyřválcovým motorem o objemu 4850 cm3. Dosahoval výkonu 30 k při 1100 n/min. Kromě benzínu bylo pro pohon možné použít i petrolej, cena byla na výstavě v roce 1927 stanovena na 57 500 korun.
Historickým souputníkem byl i další traktor, neboť v roce1927 přišla firma Hanomag na trh s modelem R 28 (13). Traktor byl samonosné konstrukce se čtyřválcovým, zážehovým motorem o objemu válců 4252 cm3. Motor při 1100 n/min dosahoval výkonu 28 koní. Na trh se dodával ve dvou provedeních a od toho se odvíjela i jeho cena. U dražší verze určené pro dopravu byla stanovena na 76 000 korun, lacinější univerzální provedení přišlo tehdy zemědělce na 59 000 korun. Kromě cenového rozdílu se traktory od sebe lišily hlavně svou hmotností, univerzální model vážil 1900 kg a traktor do dopravy 3200 kg. Rozdíl byl i v použitých kolech.
S následujícím traktorem se diváci posunuli do roku 1939, právě v něm se začal do historie zapisovat traktor Farmall (14). Tento kultivační traktor se vyráběl až do roku 1952 a na naše území se dostával po druhé světové válce v rámci pomoci UNRA. K traktoru bylo možné zavěšovat nářadí jednak vzadu a jednak i pod rám. Mezi veřejností je mnohem známější s úzkou přední nápravou, na trh se běžně dodával i se širokou, tak jak ho mohli vidět i návštěvníci čáslavského muzea. Traktor byl vybaven zážehovým, čtyřtaktním čtyřválcem o výkonu 24,9 k při 1650 n/min. Převodovka měla pět rychlostí pro jízdu vpřed a jednu vzad, maximální rychlost tohoto traktoru je 26,2 km/h. Zajímavostí je i měnitelný rozchod zadních kol v rozsahu od 1100 do 1600 mm.
V USA se běžně vyráběly i traktory s úzkou přední nápravou, typickým představitelem je Oliver 70 (15). Jde o stroj rámové konstrukce se zážehovým, kapalinou chlazeným, čtyřdobým šestiválcem o zdvihovém objemu 3290 cm3, který pří 1500 n/min poskytoval výkon 36 k. Převodovka má šest rychlostních stupňů pro jízdu vpřed, při jízdě vzad si musela obsluha vystačit s jedním převodovým stupněm. Traktor se k nám dovážel stejně jako Farmall až v poválečném období a obdobně jako u předešlého modelu bylo možné nářadí zavěsit za traktor i pod rám do prostoru mezi kola.
Po traktoru Oliver 70 přišel na řadu stroj, jehož uvedení do provozu dalo pracovníkům muzea asi nejvíce práce – Lanz Bulldog 20 (16). Traktor má polodieslový motor s ležatým válcem v podélné ose se žárovou hlavou. A právě žárová hlava je tím, co dělá Lanz Bulldog 20 tolik zajímavým. Před startem je nutné hlavu řádně zahřát letlampou. Po nahřátí se volant nasadil na setrvačník a houpáním se motor uvedl do chodu. Kromě tohoto nepříliš snadného startování šlo o velice jednoduchý stroj. Na náš trh se dodával od dvacátých do čtyřicátých let minulého století, kdy byl jednou z nejrozšířenějších značek.
U traktoru Lanz Bulldog ještě chvíli zůstaneme, protože po typu 20 přišel na řadu další Lanz Bulldog, tentokrát již novější model s označením 4016 (17). Stejně jako jeho předchůdce je poháněn kapalinou chlazeným jednoválcem, avšak narozdíl od modelu 20 je již vybaven žhavící svíčkou a elektrickým startérem. Motor o zdvihovém objemu 4220 cm3 disponoval při 1000 n/min výkonem 40 k. Převodovka má šest rychlostí vpřed a dvě rychlosti pro jízdu vzad. Firma Heinrich Lanz v Mannheimu vyráběla tyto traktory v letech 1956 až 1960.
Dalším strojem v pořadí byl traktor Hanomag RL – 20 (18) z roku 1941, rámové konstrukce, poháněný vznětovým čtyřválcem o objemu 1900 cm3. Maximální výkon při 2000 n/min byl 19,8 k. K přenosu výkonu na kola sloužila převodovka se čtyřmi rychlostními stupni vpřed a jedním vzad. Hmotnost stroje byla 1580 kg, sériově byl vybaven elektrickým startérem, regulátorem otáček, ukazatelem tlaku a teploty a za příplatek mohl být vybaven světly a hřídelem pro pohon zemědělských strojů.
Ukázka traktorů se začala blížit do finále a na předváděcí ploše se objevil stroj, který si řada návštěvníků ještě velice dobře pamatuje. Německé traktory RS (19) se u nás velice využívaly, a najde se jen málo lidí, kteří nevědí, jak vypadá „traverza s motorem“. Předváděný model měl jednu zvláštnost. Nešlo o klasický nosič nářadí, ale o nakladač postavený na platformě tohoto nosiče, se kterým má shodný i motor. Ten je dvouválcový, vzduchem chlazený a jeho výkon je 18 k při 3000 n/min.
Jedním z posledních exponátů představených při praktické ukázce byl i slabší traktor Škoda HT 18 (20). Poháněn byl zážehovým motorem se zdvihovým objemem 2425 cm3 s výkonem 18 k při 1100 n/min. Se tří rychlostní převodovkou dosahoval rychlosti 9,3 km/h a jeho tažná síla na háku byla 11 k. Hmotnost traktoru s ornými koly byla 1200 kg a v roce 1929 si ho mohli zemědělci pořídit za 36 000 korun. Na předváděcí ploše se představil v agregaci s taženou lištovou obilní sekačkou, zvanou válovka, nebo hrsťovka.
Jako poslední exponát se na předváděcí ploše představil Zetor 25 K (21) bezrámové konstrukce s kapalinou chlazeným dvouválcovým motorem o výkonu 25 k při 1800 n/min. Od roku 1952 se vyráběl v podniku ZVL Brno jako následovník typu Zetor 25. O dva roky později se objevila i modifikace Z 25 A. Na předváděcí ploše se představil v agregaci s plně funkčním samovazem z Agrostroje Pelhřimov.
Po skončení každé z těchto předváděcích akcí mohli návštěvníci shlédnou zbytek exponátů muzea, které byly umístěny v halách. Pro zpestření byl připraven ještě jeden exponát, šlo o traktor Zetor 50 Super s vozem. S touto soupravou probíhala soutěž podobná jízdě zručnosti. Zde bylo soutěžní disciplínou „pouze“ couvání s vlekem na čas. Při jízdě mezi slalomovými kužely si mohli návštěvníci zasoutěžit již dříve s traktorem Deutz 11.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *