Provozní porovnání sklízecích mlátiček od různých výrobců

V roce 2000 bylo renomovaným německým časopisem Profi uskutečněno provozní porovnání šesti typů sklízecích mlátiček od různých výrobců. Jednalo se vždy o stroje se šestiklávesovým vytřásadlem. Celé testování bylo uskutečněno na pozemcích zemědělského družstva Börde v Sasko-Anhaltsku.

Na rozsáhlém testování strojů se kromě pracovníků časopisu Profi podílely také další německé instituce. Skutečný výkon motoru byl měřen firmou Egger Maschinenbau GmbH pomocí mobilního dynamometru, který pracoval jako retardační proudová bubnová brzda. Výkonnostní parametry mlácení zkoušela německá zkušebna zemědělské a lesnické techniky DLG. Podíl polámaného zrna, čistota zrna, HTS a hektolitrová hmotnost zrna byla prověřována Zemědělským výzkumným ústavem hospodářské komory Westfalen-Lipe (LUFA).
Již počet firem, které se na měření podílely, hovoří o náročnosti organizace podobné akce. Zde je nutno připomenout, že jsme měli také již několikrát v úmyslu podobnou akci uspořádat. Ukazuje se však, že i v německých podmínkách je organizace podobného porovnání strojů poměrně složitá. Naráželo se například na neochotu uspořádání testu ze strany výrobců a na další obtíže (vlivy počasí atd.).
Objektivní hodnocení podobných typů strojů v provozních podmínkách s sebou vždy přináší řadu problémů a je poměrně diskutabilní. Myslíme si nicméně, že i výsledky německých testů mohou být pro naši zemědělskou veřejnost velice zajímavé a do jisté míry mohou posloužit i jako vodítko při výběru nového stroje. Jiná porovnání navíc k dispozici prostě nemáme. Je ovšem třeba mít vždy na paměti, že každý zemědělský podnik nebo podnik služeb pracuje v jiných podmínkách. Některé výsledky testů mohou mít proto pro každého jinou váhu. Každý z potenciálních zákazníků si sám musí dobře rozmyslet, které údaje jsou pro něj důležité více a které méně.
Měřené parametry jednotlivých strojů
Odborníci z časopisu Profi se snažili o co nejširší porovnání zkoušených strojů. Program zkoušek obsahoval proto zhodnocení náročnosti nastavení, prostoje, obtížnost manipulace, a komfort kabiny. Z hlediska výkonnosti a kvality práce se u všech zkoušených strojů hodnotil především:
 Výkon motoru
 Ztráty zrna při dané průchodnosti
 Podíl polámaného zrna a čistota zrna
 Objem zásobníku zrna
 Výkon vyprazdňovacího šnekového dopravníku
Mlátičky byly výrobci dány k dispozici za účelem srovnávacích testů. Zodpovědnost za nastavení mlátičky byla na zástupcích firem, aby byla zachována objektivita měření. Ke kontrole řidiče a vykázání možných zvláštností byli při každé testovací jízdě v kabině spolupracovníci časopisu Profi. Aby byly získali výsledky za různých mláticích podmínek, byly testované mlátičky zkoušeny na 3 odrůdách ozimé pšenice. Údaje o výnosu zrna, poměru zrna ke slámě, HTS, vlhkosti zrna a slámy jsou uvedeny v tabulce Podmínky při mlácení.
Výkon motoru byl měřen mobilním dynamometrem. U všech strojů byla během měření poháněna čerpadla řídící a pracovní hydraulické soustavy, která však odebírají nejvýše 2 kW výkonu motoru. Čerpadlo pro hydrostatický pohon pojezdových kol bylo až na dvě výjimky odpojeno. Pouze u Claas a John Deere se odpojit nedal. Proto jsme u těchto mlátiček přidali k naměřenému výkonu výkon hnacího čerpadla 10 kW.
Mlátičky musely sklízet při dané výšce strniště každou ze tří odrůd ozimé pšenice při 6 různých pojezdových rychlostech. Sklizňové podmínky pro každou z odrůd jsou uvedeny v tab. 1. Každá testovaná plocha měla délku 120 m. Na konci testovacích ploch bylo při každé jízdě na délce 15 m zachycováno kompletně množství vytřeseného a prosetého materiálu na plachtu pro stanovení celkových ztrát zrna. Zachycený materiál byl následně dopraven do zkušební mlátičky. Zkušební mlátičkou byla přestavěná E 514 vybavená šikmým vytřasadlem, které vytřásalo uvolněná zrna ze slámy spolu s krátkou slámou (jemný omlat). Tento materiál se ještě jednou zpracoval v přestavěné parcelní mlátičce. Hmotnost takto získaného zrna sloužila pro výpočet absolutních ztrát zrna.

Zde někam vložit tabulku ze souboru Tab1SM.doc

Aby bylo možno určit průchodnost slámy, bylo celkové množství materiálu na plachtě zváženo. Zjištěná hmotnost dále sloužila spolu se zjištěnou hmotností zrna (obsah zásobníku testované mlátičky) k výpočtu poměru zrna ku slámě. Z hmotnosti zrna se určila také průchodnost zrna. Vlhkost zrna a slámy byla zjišťována vážením materiálu před a po vysušení v sušárně.
Objem zásobníku zrna a výkonnost vyprazdňování byla ověřována tak, že byl zvážen maximálně naplněný zásobník zrna. Celková doba na vyprázdnění plného zásobníku sloužila k výpočtu výkonnosti vyprazdňování. Časy pro připojení a odpojení žacího válu byly měřeny stopkami, zatímco pracovník výrobce stroje tyto úkony prováděl. Síla hluku v kabině byla měřena na uchu řidiče, při mlácení pšenice při zapnutém drtiči a zapnutém větrání na stupni 1. Pojezdové rychlosti byly zjišťovány na rovné ploše s nasazenou žací lištou, poloměr otáčení na rovné betonové ploše při pomalejší rychlosti a bez požití směrových brzd.
Testované stroje
Protože vzhledem k velkému počtu jednotlivých měření mohlo být v prvním testovacím dni prověřeno max. pět mlátiček, byli kandidáti losováním rozděleni do dvou testovacích skupin.
Do první testované skupiny patřily mlátičky do Deutz – Fahr Topliner 4080 HTS, Fendt 6300 (má téměř shodnou konstrukci mlátičky jako stroje Massey Ferguson řady 7200) a New Holland TX 67, do druhé skupiny patřily mlátičky od Case IH CF 80, Claas Lexion 440 a John Deere 2264. Aby bylo možné porovnání mezi skupinami, byla ve druhé skupině dodatečně prověřována mlátička Deutz – Fahr Topliner 4080 HTS.
Jak je patrné z popisu jednotlivých měření, jsou některá měření naprosto srovnatelná a kvalita obsluhy stroje na ně může mít pouze minimální vliv. Měření, týkající se provozní výkonnosti a ztrát však obsluha může ovlivnit daleko více. Věnujme se nejprve měřením nepřipouštějícím velké diskuse.
Skutečný výkon motoru
Zatímco údaje od firem Case IH, Fendt, John Deere a New Holland přibližně odpovídaly naměřeným výsledkům výkonu motoru, u strojů Claas (motor Perkins) a Deutz – Fahr (vzduchem chlazený motor Deutz) byl naměřený výkon zjevně nižší, než kolik udával výrobce. Firma Deutz – Fahr uvedla, že v případě jejího motoru bylo na vině vadné vstřikovací čerpadlo. Podle porovnání naměřeného výkonu s výkonem při jmenovitých otáčkách udaných výrobcem obnášel rozdíl u mlátičky firmy Claas 27 kW (jmenovitý výkon), resp. 22 kW (maximální výkon), a u firmy Deutz – Fahr 32 kW resp. 28 kW. Technologické otáčky motoru byly však u všech mlátiček vždy dodrženy. Situace by mohla vypadat zcela jinak, kdyby mlátičky byly testovány v kopcovitém terénu se zapojeným drtičem slámy. Pro drtič samotný se počítá v této výkonnostní řadě s dodatečnou potřebou výkonu podle mláticích podmínek cca 60 kW. Otázku, jak velký výkon motoru je požadován daným mláticím systémem při různých podmínkách výmlatu není možno na základě tohoto měření zodpovědět.
Je třeba říci, že rozpětí výkonů motorů sklízecích mlátiček v rozmezí od 184 kW do 228 kW se může stát terčem kritiky. Zde je ale nutno podotknout, že pro test byly původně vybrány nejvýkonnější stroje se šestidílným vytřásadlem od každého výrobce. Na základě zaslaných údajů však výrobci nemuseli nejvýkonnější typ podle svého uvážení (dodavatelské potíže, interní předpisy) do našeho srovnávacího testu posílat. Bylo předem jasné, že po poradě s marketingovým oddělením jednotlivých výrobců nebudou k testování dodány nejvýkonnější stroje. Neboť co čeká prodejce při méně dobrých výsledcích? Ještě pořád zbývá možnost poukázat na jím prodávanou výkonnější sklízecí mlátičku.
Při vlastním porovnávání sklízecích mlátiček však rozdíly ve výkonu motoru nehrály žádnou roli. Měření výkonnosti při výmlatu pšenice probíhalo výhradně na rovině, bez použití drtiče slámy a rozmetadla plev. Podobně tomu bylo při měření rychlosti vyprazdňovaní zásobníku. Jako limitující faktor se výkon motoru projevil až při výmlatu odrůd s vyšším podílem slámy. Důležité je, že výsledky měření výkonnosti sklízecích mlátiček podle podmínek testu je možné vztáhnout i pro ostatní typy sklízecích mlátiček se šestidílným vytřasadlem. Porovnání naměřených údajů výkonu motoru s údaji udávanými jednotlivými výrobci je v tab. 2.

Objem zásobníku a rychlost jeho vyprazdňování
Jak již bylo zjištěno v předchozích testech, uvádějí bohužel všichni výrobci hodnoty objemu zásobníku vyšší než skutečně jsou, stejně jako hodnotu rychlosti vyprázdnění zásobníku. U zásobníku stroje firmy Deutz – Fahr se musí zohlednit, že Topliner je schopen pomocí nástavby zvětšit objem o 1000 dm3. Velká je také odchylka u hodnoty výkonu šnekového dopravníku stroje Claas Lexion. Ze slíbených 100 dm3.s-1 zůstalo při našem měření jen 83 dm3.s-1. Přesto to ale byla nejvyšší výkonnost v testu. Jediný stroj firmy Fendt umožňuje nastavení krycích plechů vyprazdňovacího dopravníku z kabiny.
Celkový objem zásobníku zrna a výkonnost vyprazdňovacího doravníku nehrály žádnou roli pouze při vyprazdňování na okraji pozemku. U vyprazdňování za jízdy však byla vyšší výkonnost šnekového dopravníku a tím rychlé vyprazdňování jednoznačně pozitivní. V grafu porovnání objemu zásobníku a výkonnosti vyprazdňování (obr. 1) jsou naměřené hodnoty ve srovnání s hodnotami udávanými výrobci. S velkým zásobníkem má úspěch stroj Fendt 6300 s objemem 8700 dm3. Tento pozitivní údaj je však snížen příliš velkou hodnotou udanou výrobcem (9500 dm3) a malým výkonem vyprazdňování, 63 dm3.s-1. I zde udává výrobce hodnotu mnohem vyšší, 86,4 dm3.s-1. Porovnání naměřených hodnot a hodnot uváděných výrobci je v grafech na obr. 1 a obr. 2.

Zde vložit grafy ze souboru grafy12.xls . Popisky ke grafům:
Obr. 1: Porovnání naměřeného objemu zásobníku s údaji výrobce.
Obr. 2: Porovnání naměřené rychlosti vyprazdňování s údaji výrobce.

Připojení a odpojení žacího válu
Jak připojení, tak odpojení žacího válu trvalo nejdéle u stroje firmy John Deere. To má více důvodů. Například John Deere 2264 nemá u žací lišty s vyrovnáváním sklonu jako jediný žádnou multispojku, a musí se zapínat ještě elektrokabel. Společnou multispojku pro hydraulickou a elektrickou soustavu mají jen stroje firmy Fendt a Claas. Všichni ostatní výrobci mají sice multispojku pro hydraulickou soustavu, ale dodatečně mají ještě spojku pro soustavu elektrickou. Trochu potíží dělalo u některých strojů připojení kloubového hřídele pro pohon žacího ústrojí. Tady by v každém případě mělo být k dispozici jemné ozubení (Claas, John Deere), aby bylo nutno co nejméně hřídely otáčet. Ani speciální klíče k otáčení (Case IH, Deutz – Fahr, Fendt, New Holland) nejsou ideálním řešením. Např. u stroje firmy Claas (se standardním žacím ústrojím) se musí spojit dva kloubové hřídele.
Také montáž děliče stébel je časově náročná. U stroje John Deere se pro montáž musí dokonce otevřít krajní kryt. Ideální jsou sklápěcí děliče stébel (Case IH, Claas, Deutz – Fahr, New Holland), které mohou i při přepravě po komunikacích zůstat připevněné na žacím válu.
Při odpojování je důležité jednoduché odložení žacího válu a jeho zajištění na přepravním vozíku. K připojení transportního vozíku k mlátičce měl jen stroj firmy Fendt navíjení lana (na přání u Case IH, John Deere, New Holland). Tak bylo možno si vůz připojit sám. U ostatních strojů je zapotřebí pomocníka. Lehčí a především jistější by bylo spojení automatickou hubicí, které je sériově dodáváno jen firmou Case IH. Časy pro připojení a odpojení žacích lišt jednotlivých strojů jsou v tab. 3.

Nastavení sklízecí mlátičky pro různé plodiny
Automatické nastavení pro buben, koš, ventilátor, síto a senzory ztrát s uloženými základními hodnotami nastavení pro jednotlivé plodiny mají jen stroje Case IH (iEES) a Claas (Cebis). U stroje John Deere (AME) chybí elektrické přestavení otvorů sít, u stroje Deutz – Fahr (AMV) se otvory sít a poloha mláticího koše musí nastavovat ručně. U mlátičky Fendt se sice nastavení pro různé plodiny ukáže na displeji, hodnoty se pak ale musí jednotlivě nastavit ručně. Podobné systémy pro nastavení umožní řidiči pouze hrubé nastavení mlátičky. Potom může nastavení „vylepšovat“ a tak optimalizovat výkon stroje. Přirozeně vzniká na druhé straně nebezpečí, že se nezkušený řidič jednoduše spolehne na nastavení výrobce a poté nevyužije výkonnostní potenciál stroje. Ovšem jaké nastavení by použil nezkušený řidič bez údajů výrobce, o tom by se dalo také diskutovat.
Nepostradatelné je v každém případě pro správné nastavení přesné hodnocení ztrát. Senzory ztrát, které byly u testovaných kandidátů k dispozici, by měly být správně nakalibrovány. V současné době ale žádný výrobce nenabízí uspokojující řešení.
Aby bylo možno navzájem porovnat čas přestavení testovaných strojů, museli zástupci firem přestavit svoje sklízecí mlátičky podle údajů výrobního závodu od výmlatu ječmene s ukládáním slámy do řádků až po výmlat řepky s použitím drtiče. Při tom jsme zjišťovali čas nutný na požadované pracovní kroky (tab. 3). Vyloučena byla pouze montáž aktivních děličů a prodlužování žacího válu. Zde by byl ve výhodě měl přirozeně stroj firmy Fendt se sériově vyráběným Power – Flow žacím válem, kde stačí nasadit pouze aktivní dělič. Také u Vario-žacího válu od firmy Claas (na přání) jde přestavba relativně rychle díky hydraulickému prodloužení dna žacího válu.
Otáčky mláticího bubnu a ventilátoru se u všech strojů mohou nastavovat z kabiny. To samé platí kromě stroje Deutz – Fahr Topliner také pro nastavení koše. Ten se zde nastavuje vedle dveří do kabiny pákami. Nastavuje se vstupní a výstupní mezera mlátícího koše. Klasňovač se dá jednoduše u všech sklízecích mlátiček vychýlit pod koš. Pouze u stroje Fendt se musí demontovat kryty, což trvá minimálně 10 min. Podle firmy Fendt se však klasňování při mlácení ječmene využívá zřídka. Časově náročná je však případná montáž drhlíkového dna koše a redukce počtu otáček separačního bubnu (u stroje Deutz – Fahr, Fendt, u New Holland bez nářadí). To platí také pro montáž mláticích segmentů mezi prvním a druhým mláticím košem u stroje Claas Lexion, která trvá minimálně 10 min čistého času.
Elektrické nastavování otvorů sít měly stroje firem Case IH, Claas a Fendt. Výhoda tohoto řešení je ta, že obsluha může během jízdy změnit velikost otvorů sít a výsledný efekt lze následně ihned sledovat na ztrátoměru a v zásobníku zrna. Stroj tak lze nastavit s větším komfortem a pozorností, než když je nutno kvůli každé změně zastavit a vystoupit. Nastavení ukládání slámy do řádky je u všech strojů rychlé a jednoduché. Zde se buď drtič hydraulicky posunuje (Claas), nebo se přestavuje směrovací plech. U strojů John Deere a New Holland se musí pro transport ještě sklopit zadní směrovací plech.
Výkonnost testovaných strojů
Pro hodnocení výkonnosti sklízecí mlátičky je asi nejjednodušším porovnávacím kriteriem průchodnost hmoty strojem při určité úrovni ztrát. Výsledky jsou proto prezentovány v grafech závislosti ztrát zrna na zvyšující se průchodnosti (obr. 3). Na začátku je nutno upozornit na odlišnosti mláticích ústrojí jednotlivých strojů. Firma John Deere sází jako jediná na klasické mláticí ústrojí s průměrem mlátícího bubnu 670 mm. Firma Claas využívá mlátící ústrojí s urychlovacím bubnem o průměru 450 mm a mláticím bubnem o průměru 600 mm. Mlátičky firem Case IH, Deutz – Fahr, Fendt a New Holand používají za mláticím mechanismem separačního bubnu. Celý systém se u těchto firem odlišuje jen v detailech. Z tohoto úhlu pohledu jsou stroje Deutz – Fahr a Fendt, stejně jako Case IH a New Holland nejlépe porovnatelné.
Vedle technických dat bylo zohledněno řazení výsledků podle DIN:
 Podíl zlámaného zrna
 Rozdrcení slámy
 Dobrá průchodnost materiálu celou mlátičkou
 Praktické zkušenosti, které jsme nasbírali mimo testy s mlátičkami
Křivky grafů ztrát v závislosti na průchodnosti ukazují, že mlátící výkonnosti strojů se separačním bubnem se při různých odrůdách od sebe odchylují více než výkonnosti strojů Claas a John Deere. Mlátičky se separačním bubnem reagují citlivěji na měnící se podmínky mlácení a vyžadují proto vyšší nároky na citlivější seřízení. Je zde ale možno měnit pracovní nastavení separačního bubnu.

U stroje John Deere se dá při konstantním nastavení otvorů sít změnit málo: otáčky mláticího bubnu, nastavení mláticího koše a otáčky ventilátoru. To se shoduje také ze sklízecí mlátičkou firmy Claas, kde se při změně mezery mezi mláticím bubnem a košem změní také mezera mezi urychlovacím bubnem a jeho košem. Otáčky urychlovacího bubnu jsou synchronizovány s otáčkami mláticího bubnu.
U stroje CF 80 firmy Case IH jsou rovněž otáčky bubnů synchronizovány. Při vyšších otáčkách se proto zvyšuje podíl drobných částic na sítech (díky působení odmítacího a separačního bubnu). Sláma je proto také u strojů Deutz – Fahr, Fendt a New Holland více rozbíjena než v mlátícím ústrojí s urychlovacím bubnem. Tak lze zaznamenat při jednoduché vizuální kontrole vymlácené slámy nejvíce rozdrcenou slámu u CF 80 od Case IH. Na druhé straně zanechávají mlátičky firem Claas a John Deere slámu nejdelší.
Pro oddělení zbytků zrna na vytřasadle je vedle délky slámy rozhodující, jak hodně jsou rozdrcena stébla. Delší rozštípaná stébla ucpávají vytřasadlo a brání oddělování zrna.
Sklizňové podmínky odrůdy Charger s poměrem zrna ku slámě 1:0,6 byly pro stroj John Deere relativně výhodnější než u obou dalších odrůd s vyšším podílem tuhé a vlhké slámy. Zde způsobilo mláticí ústrojí se separačním bubnem menší narušení slámy a proto byl (při nižší průchodnosti zrna) překonán pouze strojem Topliner firmy Deutz – Fahr. U dalších dvou odrůd dosáhl stroj John Deere 2264 nejmenší průchodnosti, protože v daných podmínkách se nedala malá plocha mláticího koše vyvážit velkou plochou vytřasadla. Stroj disponuje podle DIN celkovou plochou koše 1,16 m2 a plochou vytřasadla 7,67 m2, největší ze všech testovaných strojů. Naproti tomu jsou tyto plochy u New Holland TX 67 2,22 m2 (koše) a jen 5,24 m2 (vytřásadlo). Pokud porovnáme výkony u obou strojů, dosáhne New Holland vždy vyšší průchodnosti slámy a plev. Poměr mezi plochou koše a vytřásadla byl u stroje New Holland TX 67 za našich podmínek zjevně výhodnější než u stroje John Deere 2264.
Pokud porovnáme průchodnost stroje Deutz – Fahr u odrůdy Olivin v první i druhé skupině, ukazuje se při velmi odlišné vlhkosti slámy a zrna (vlhká slámy u 1. skupiny a vlhké zrno se suchou slámou u 2. skupiny) bezmála stejná průchodnost zrna jak při 0,5 tak 1 % ztrát. Křivka v grafu stoupá při vlhké slámě dokonce plošeji než u suché. To je důkaz stability výkonu separačního bubnu u vlhké a tuhé slámy. Vesměs byly u odrůdy Olivin podmínky na základě nehomogenních ploch tak rozdílné, že srovnání mezi oběma skupinami bylo nepřípustné. Proto jsou výsledky při třetí úrovni ztrát zrna uvedeny ve dvou tabulkách (viz tab. 4).
Stroj firmy Claas disponuje po New Holand a Case IH s 1,86 m2 jen třetí největší celkovou plochou koše, Lexion ale přesto dosáhl v odrůdách Charger a Aron největší průchodnost slámy a plev. Z plochy košů dá jen málo usuzovat na výkonnost výmlatu, protože koš pod urychlovacím bubnem firmy Claas má mláticí a rovněž separační funkci, zatímco koš pod separačním bubnem slouží jen k oddělení zbytků zrna ze slámy.
Zajímavé je porovnání mlátiček Deutz – Fahr a Fendt z hlediska podobnosti jejich mláticích ústrojí. V obou strojích pracuje mláticí buben průměru 600 mm, oba výrobci montují sítový rošt pod odmítací a separační buben. Podle DIN disponuje Topliner celkovou plochou koše 1,55 m2 a plochou vytřasadla 6,37 m2, Fendt 6300 celkovou plochou koše 1,7 m2 a plochou vytřásadla 6,66 m2. Tak by Fendt měl dosáhnout vyššího mlátícího výkonu než Deutz – Fahr, zvláště se šířkou mláticího ústrojí 1,68 m, což je o 16 cm více něž u Toplineru. Mláticí výkonnost lze nejjednodušeji zvyšovat právě zvětšením šířky mláticího mechanismu. Menší výkonnost stroje Fendt se zjevně nedala odvozovat od jeho chybného nastavení. Jejím důvodem bylo podle našeho odhadu nerovnoměrné zaplnění mlátícího ústrojí po celé jeho šířce. Díky konstrukci stroje před mláticím ústrojím nemůže Fendt celkovou výkonnost svého 1,68 m širokého mláticího kanálu využít. Podobné problémy jsme zjistili také u ostatních mlátiček. Čím je mlátící ústrojí širší, tím je v závislosti na sklizňových podmínkách obtížnější jeho rovnoměrné zaplnění. Jedná se o celý komplex problémů technického řešení průběžného šnekového dopravníku (počet závitů šnekovice, otáčky, umístění stíracích lišt) a šířky záběru žacího válu. Firma Fendt z tohoto důvodu pro sezónu 2001 u mlátiček se šestidílným vytřasadlem změní konstrukci některých prvků průběžného šnekového dopravníku.
Jako nejlepší v našich podmínkách nasazení se jevily stroje firem Case IH, Claas a New Holland. Stroje New Holland TX 67 s 1,56 m šířkou mlátícího ústrojí, Case IH (1,63 m) a Claas (1,7 m) separovaly relativně intenzivně. Rozdíly ve výkonnosti při úrovni ztrát 1 % mezi těmito třemi stroji jsou při průchodnosti slámy a plev mezi 19,1 a 20,5 t.h-1 u odrůdy Charger, stejně jako 17,1 až 19,4 t.h-1 u odrůdy Aron velmi malé. CF 80 od Case IH nedosáhl ovšem zcela u odrůdy Aron na výkonnost dvou ostatních a byl zde mlátičkami od Deutz – Fahr a Fendt dohnán. Tak jako Fendt způsobil zde i Case IH nepatrné poškození zrna pod 2 % . Jak již bylo řečeno, rozdílné podmínky u odrůdy Olivin nedovoluji jiné srovnání, než uvnitř jedné testované skupiny. Rozdíl výkonnosti 0,8t.h-1 mezi Case IH a Claas je zde spíše menší, přičemž nastavení stroje Lexion mělo za následek zřetelně vyšší poškození zrna (5,8 %).
Výrobci upřednostňovali při nastavování mlátičky maximální průchodnost svých strojů. Ale agresivní a intenzivní výmlat ( vysoké otáčky bubnu a úzká mláticí mezera) rozdrobuje nejen slámu, ale zvyšuje nevyhnutelně také podíl poškozených zrn. Následkem tohoto nastavení byl podíl poškozených zrn 1,7 až 6,3 %. U podílu poškozených zrn většího než 4 až 5 % je nutno v německých podmínkách počítat se srážkou ceny při prodeji obilí. Vedle toho se samozřejmě zvyšují ztráty.
Relativně šetrně vymlátily Case IH CF 80, Deutz – Fahr Topliner, Fendt 6300 a John Deere 2264 (druhá testovaná skupina). Naproti tomu bylo procento poškozeného zrna u stroje Claas Lexion 440 od 2,9 do 5,8 %, u stroje New Holland TX 67 od 2,7 do 4,2 % a u stroje Deutz – Fahr Topliner od 2,5 do 6,3 % (první testovaná skupina). Příliš vysoké poškození 6,3 % u stroje Deutz – Fahr se dá vysvětlit rozdílnými podmínkami u odrůdy Olivin, protože při stejném nastavení v ostatních skupinách bylo u stejného stroje druhý testovací den naměřeno poškození jen 2,2 %.
Přirozeně jsme také nechali testovat čistotu obilí. Výsledky potvrzují, že dnešní výkonnosti čistidel sklízecích mlátiček s velkou plochou sít, dělenou stupňovitou vynášecí deskou, ventilátorem se stabilním výkonem a rovnoměrným vedením vzduchu oproti požadavkům vzrostly. V zásobníku bylo vymlácené zrno vždy čisté. V žádném případě nebyl podíl plev ve vymláceném obilí větší než 0,3 %, což je zanedbatelná hodnota.
Hodnocení strojů z hlediska údržby
U většiny výrobců se při denní údržbě nemusí mazat buď žádná (Case IH, Fendt), nebo jen málo mazacích míst (Deutz – Fahr). Jednotná mazací místa (Case IH, Claas), nebo rozdělovač maziva (Deutz – Fahr), na kterých jsou svedeny na jedno místo špatně přístupné maznice také přirozeně ulehčují práci. Nejhůře přístupné jsou maznice křížového kloubu kloubového hřídele pro pohon žacího ústrojí. Zde by bylo jistě pokrokem umístění samomazného ložiska a prodloužení intervalu údržby. Sama kontrola vzduchového filtru v kabině a kontrola stavu hladiny oleje vyžaduje sotva více jak 3 minuty za den.
Více údržby je nutno dělat po týdnu (50 až 60 provozních hodin). Ale i týdenní údržba je díky málo mazacím místům u téměř všech strojů hotova za necelých 10 minut. Pouze u stroje New Holland je třeba se starat o více jak 50 maznic, což potom trvá kolem 20 minut. Přístup ke chladičům je u všech strojů dobrý. Porovnání naměřených údajů je v tab. 3.
Vybavení kabiny obsluhy
Zvlášť důležitý je za dlouhých žňových dní komfort v kabině. A ten začíná již při vstupu. U strojů Fendt a Deutz – Fahr je při přechodu ze žebříku na plošinu kabiny hrana, o kterou se při rychlém nástupu a výstupu může klopýtnout. Průběžné zábradlí a velká rovná plocha před dveřmi kabiny (Fendt, John Deere) působí pozitivně na přístup. Přístupové žebříky jsou až na Case IH a New Holland u všech výrobců umístěny pro jízdu po silnici jednoduše v předu. Bohužel u těchto řešení chybí bezpodmínečně vyžadované jištění proti zpětnému pohybu.
Nabídka místa v kabině je největší u stroje Fendt, následována Case IH. U mlátičky Deutz – Fahr jsou nejen nízké dveře, ale také v kabině je, přinejmenším u spolujezdce, velmi málo místa. Sedačka řidiče bývá pneumaticky odpružená, jen Deutz – Fahr tvoří výjimku a dodává toto odpružení jen na přání. Samozřejmostí je podpěrka pro levou ruku (jen u Case IH není posuvná). Zatížení hlukem v kabině při mlácení bylo velmi rozdílné. Zatímco Fendt a New Holland se 76 dB, eventuálně 77 dB dopadly jako příjemně tišší, byly Deutz – Fahr a John Deere s 81 dB o něco hlučnější. Nejhůře dopadl Case IH s 83 dB (má se ale podle výrobce v nejbližší době zlepšit).
Důležitým ovládacím prvkem je u sklízecích mlátiček multifunkční páka, která je u všech strojů zamontována do pravé opěrky. Ovládání hydrostatického pojezdu bylo vesměs téměř dobré. Jen u stroje Fendt nešlo s příliš lehce pohyblivou pákou přesně nastavit (což bude dle firmy Fendt změněno). Řazení mechanických rychlostních stupňů je naproti tomu u strojů Case IH, Claas a Deutz – Fahr velmi obtížné. Tady Claas zareagoval servo-řazením. Elektrické řazení u stroje Fendt nefunguje také vždy plně bez obsluhy. Jen mechanické řazení stroje John Deere a elektrické řazení u stroje New Holland dopadly dobře.
Jen John Deere a New Holland jezdí při pohybu vzad přibližně stejně rychle jako vpřed. Všechny ostatní zkoušené stroje si rychlost zpětného pohybu dělí přibližně na polovinu rychlosti vpřed. Tím se může zpětný pohyb stát nudným. Také vpřed by sklízecí mlátičky měla jet pokud možno rovnoměrně. Současně nesmí být přechod příliš prudký, aby hydrostatický pojezd i za obtížnějších podmínek (vlhko, svah) dobře zabíral. Tři místo dvou polních rychlostí mají stroje Deutz – Fahr a New Holland. Odstupňování jednotlivých převodových stupňů je u stroje Deutz – Fahr velmi jemné.
U volantů nám chybělo výškové nastavení jen u stroje Case IH. Mnohostranně se daly volanty nastavit u firem Fendt a New Holland. Nejmenší průměr otáčení má s přehledem New Holland s průměrem kruhu pod 14 m, zatímco stroj Fendt (ovšem se širšími zadními koly) potřeboval téměř 20 m. Aby bylo vše pod kontrolou, jsou ve sklízecí mlátičce obzvlášť důležité informační prvky. Až na stroj John Deere mají všichni výrobci pro toto vyvinuty obrazovky. U Case IH a Fendt se jedná o dotykové obrazovky, kdy dotykem na obrazovku mohou být současně spuštěna a změněna všechna nastavení. Firmy Claas a Deutz – Fahr nastavují počítač pomocí kláves vedle obrazovky. Výhodou obou konceptů je, že na panelu je jen málo tlačítek a kontrolek. Nevýhodou je, že obsluha se musí propracovat přes mnoho údajů, než se dostane na požadované místo. Kromě toho mohou být relativně malé obrazovky brzy přeplněny hodnotami. Především tehdy, když se k již mnoha důležitým údajům (rychlost jízdy, výška řezu, ztráty) přidává ještě kompletní zpracování údajů počítačového nastavování, nebo tvorba výnosových map apod.
Transportní šířka a výška vykládacího dopravníku
Při měření je nejdůležitější transportní šířka sklízecí mlátičky, protože v mnoha spolkových zemích je pro jízdy po silnici udělována výjimka do 3,5 m šířky. Při obutí pneumatikami 80 cm širokými, kterými byly vybaveny všechny testované stroje, zůstal jen stroj Deutz – Fahr Topliner díky jeho úzkému mláticímu kanálu se šířkou 3,41 m jasně pod touto hranicí. Nejširší jsou stroje Claas a Fendt se šířkou 3,85 m. Kdo chce zůstat pod hranicí 3,5 m musí použít úzké pneumatiky. Také jsme přeměřili výšku dopravníku při vyprazdňování zásobníku. Až na Case IH, kde je vyústění provedeno 40 cm dlouhým měkkým hrdlem, jsou všechny stroje jasně nad 4 metrovou výškou. Deutz – Fahr dosahuje zřetelně díky „Balance-provedení“ až k 5 m výšky vyložení šneku. Stroj New Holland TX byl při našem srovnání jediný se spodním vyprazdňováním. Právě tady je šnek v závislosti na výšce uchycení při vyprazdňování za jízdy ohrožen. Naměřené údaje jsou v tab. 3.
Souhrn
Porovnávacím testem šesti sklízecích mlátiček se šestidílným vytřasadlem od firem Case IH, Claas, Deutz – Fahr, John Deere a New Holland byly poprvé jednoznačně, úplně a seriózně porovnány výkonnostní parametry této třídy sklízecích mlátiček. Výsledky odrážejí současný výkonnostní potenciál této třídy strojů.
Platnost jednotlivých naměřených hodnot a křivek v grafech platí jako vždy při takovýchto momentálních měřeních jen pro dané žňové podmínky při mlácení pšenice bez použití drtiče slámy. Při hodnocení čisté průchodnosti se musí zohlednit také množství poškozeného zrna, protože při vysokém výkonu agresivně nastaveného mláticího ústrojí se zvyšuje. Nejen výkonností, ale také ovládáním, nastavením, údržbou a komfortem se jednotlivé testované stroje liší. K těmto kritériím je vždy ale třeba započítat úroveň servisu v daném místě provozu stroje. Toto kritérium v testu nebylo zohledněno. Nicméně v praxi použitelná jednoduchá kontrola ztrát při různém nastavení strojů stále chybí. Jen tak je však možné vytěžit ze sklízecích mlátiček vždy optimální výkonnost. Právě to je při rostoucích pořizovacích a provozních nákladech velmi důležité.

Z časopisu Profi 11/2000 přeložili a upravili
František Kumhála
Jiří Mašek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *