Rostlinná výroba pro český bioplyn

Výstavba zemědělských bioplynových stanic se u nás rozvíjí nebývalým tempem. Základní technologie jsou již známy a na trhu působí dostatečný počet našich i zahraničních dodavatelů. Nyní logicky musí nastat další fáze – zvyšovat produkce bioplynu za pomoci zlepšení sortimentu a kvality vstupních surovin.

Výroba a další využití plodin je výsledkem podnikatelských aktivit zemědělců. Množství a kvalita vypěstované biomasy závisí na půdně-klimatických podmínkách, pěstování, sklizni a posklizňové úpravě. Náklady však musí pokrýt tržby za biomasu realizovanou na trhu.

V České republice a okolních zemích jsou hlavními vstupními rostlinnými materiály do zemědělských bioplynových stanic kukuřice na siláž a trvalé travní porosty.

 

Kukuřice má potenciál

Kukuřice má vysoký energetický potencionál, přibližně 324 000 MJ/ha. V porovnání s obilovinami, které produkují asi 216 000 MJ/ha, je tedy energetický přínos kukuřice jednoznačný. Právě energetická výhodnost by proto měla být jedním z hlavních důvodů k přehodnocení současné pozice kukuřice primárně jako krmiva.

Pro pěstování kukuřice na siláž určenou pro výrobu bioplynu nejsou v zemědělských podnicích technologické překážky, které by neumožňovaly navýšení ploch. Problém je pouze pěstování na svažitých pozemcích, kde je nebezpečí vodní eroze. Je však třeba kalkulovat s tím, že kukuřice je velký spotřebitel živin. Nelze tedy snižovat doporučené dávky hnojen jen z důvodu šetření nákladů. Zařazení příliš vysokého podílu kukuřice na siláž v osevním postupu není vhodné ani z důvodu bilance organické hmoty v půdě.

Jako perspektivní se jeví zejména pěstování energetických hybridů s vysokým výnosovým potenciálem a vlastnostmi vhodnými pro tvoru metanu, tedy vysokým stupně degradability biomasy a příznivým poměrem C:N a C:N:P:S. Na rozdíl od kukuřice pro krmné účely není nutný vyšší obsah škrobu. Optimální obsah sušiny pro vklad do bioplynové stanice je 30–33 % (nejméně 28 %, nejvýše 35 %).

K uskladnění silážované hmoty lze využívat již existující silážní žlaby, nebo siláž skladovat přímo na zemědělské půdě při dodržení ochranných opatření k zabránění úniku silážních šťáv.

 

Využití travních porostů

Trvalé travní porosty (TTP) jsou významnou kulturou českého zemědělství. Produkční potenciál TTP závisí na mnoha faktorech: geologicko-petrografických podmínkách, genetickém půdním typu a druhu, nadmořské výšky, teplotě, srážkách, expozici pozemku,

hladině spodní vody, botanickém složení porostu, použité pratotechnice a dalších. Výnosy se pohybují v širokém rozpětí od 2 do 16 t/ha suché hmoty.

Výnosový potenciál TTP je však v ČR využit jen asi na 30-60 %. Travní porosty jsou totiž v současném období pěstovány, zejména v podhorských a horských oblastech, většinou extenzivně, hnojeny nedostatečnými dávkami hnojiv a statkových hnojiv. Hlavním důvodem omezené péče jsou nízké stavy skotu a ovcí – a pro jiné využití travní hmoty (kromě kompostování) zatím nebyly možnosti. Pokud ale jinak využity nebudou, lze předpokládat, že v horizontu pěti až deseti let nastanou podstatné a trvalejší změny ve výnosech.

Zužitkování travní biomasy jako suroviny pro bioplynové stanice je tedy pro zemědělce novou příležitostí. Předpokládá to ale zvýšení vstupů, především hnojiv, ochrany před pleveli a ošetřování. Hnojením, včasným sekáním porostů a povrchovým ošetřováním drnového pokryvu se významně snižuje i vyplavování rostlinných živin mimo půdní prostředí.

 

Záleží na ekonomice

Základním ekonomickým cílem zemědělce je, aby vynaložené náklady přinejmenším kryly tržby. Produkce rostlinné biomasy je tak úzce spojena s cenami vstupů i výstupních produktů. Cenové relace jsou sice odvozeny především ze vztahu nabídky a poptávky, nicméně vyjednávací síla zemědělských prvoýrobců je poměrně malá. Vzniká tím do budoucna riziko, že investice do pěstování plodin pro výrobu bioplynu se nemusí vyplatit.

Zaměření produkce biomasy v zemědělství tak závisí především na ekonomice. Farmáři jako podnikateli je v podstatě jedno, zda biomasu předá odběrateli v surovém stavu, nebo ve formě zpracovaného produktu do krmiva, potraviny, či na energetické či jiné průmyslové využití. Hlavním měřítkem je a bude, zda náklady budou pokryty tržbami z realizace.

 

Nezanedbat péči o půdu

Produkce biomasy je však založena na biologickém principu. Druh a výše vstupů do systému půda-rostlina, má jak okamžitý výsledek v formě nárůstu biomasy, tak dlouhodobý pro  formování půdní úrodnosti.Proto je při hospodaření na půdě nutné preferovat postupy, které respektují jak potřebu rychlého výnosu, tak udržení dlouhodobé půdní úrodnost. V konvenčním zemědělství tak má nezastupitelné místo hospodaření se statkovými hnojivy s účelově doplňovanými rostlinnými živinami ve formě minerálních hnojiv. Cílem je navození optimálního výživného stavu půdy pro dané pěstované rostliny.

Tento cílový stav ale občas nekoresponduje s ekonomikou. Například růst cen minerálních hnojiv může vést k takovému růstu nákladů, který již nemusí být uhrazen tržbami z prodeje rostlinné produkce, nebo prodejem energie z bioplynu. Pěstitel proto nemůže spoléhat jen na okamžitý hospodářský efekt, ale směřovat opatření také na péči o půdu. Bude tak mít větší šanci přizpůsobit strukturu výroby měnícím se podmínkám tržního prostředí.

(Zdroj: VÚRV Praha, v. v. i.,  a KWS Osiva, s. r. o.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *