Samojízdné řezačky a objemná krmiva

Na evropských trzích dominují této kategorii sklizňově techniky samojízdné modely sklízecích řezaček. Především rostou nároky na výkonnost této techniky, a to jak z důvodu nároků na produktivitu práce, tak s ohledem na růst výnosů sklízených plodin. Dalším důvodem je celosezónní využití od jara do podzimu, od sklizně zavadlé hmoty přes sklizeň obilnin a jejich směsek či sběr a řezání slámy až po sklizeň celých rostlin kukuřice nebo jejích částí. V neposlední řadě jde o komfort obsluhy včetně přehledu o stroji a sklízeném porostu. Vývoj a výroba samojízdných řezaček je záležitostí několika málo specializovaných a silných výrobců zemědělské techniky. Je to dáno investiční náročností jak z pohledu vývoje a výroby, tak z pohledu dodávek na trh a marketingu. V současné době se setkáváme s modely zahrnujícími výkonové spektrum od 250 až do 795 kW (340 až 1080 k), s tím, že se setkáme s různými normami a také výkonovými parametry, které výrobci řezaček udávají. Jde například o výkon nominální, výkon maximální a také výkon, který je k dispozici pro hlavní činnost řezačky, tedy řezání objemných krmiv. Výkonovým parametrům řezaček musejí odpovídat také sklízecí adaptéry, a to jak z pohledu pracovního záběru, respektive šířky, tak z pohledu konstrukce. V rovnováze s výkonovými parametry musí být rovněž další konstrukční prvky, zejména vkládací a řezací ústrojí a v případě sklizně kukuřice také zařízení pro drcení zrna. Na některé vybrané konstrukční prvky, zejména sklízecí adaptéry a systém řezaní, se podíváme blíže.* Ing. Filip Javorek spolupracovník redakce Celý článek si můžete přečíst ve 2. čísle časopisu Farmář.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *