Stará zemědělská nářadí pro zpracování půdy v jižních Čechách

Základ zemědělské produkce rolnických hospodářství v jižních Čechách tvořila odjakživa rostlinná výroba. V provozním systému selských usedlostí sloužily obiloviny, okopaniny, luštěniny, len a konopí, zelenina a ovoce především k obživě rodiny hospodáře a čeledi. Dále sloužila rostlinná výroba k zajištění chovu dobytka a také tvořila základ příjmů pro rozvoj hospodaření, platbu kontribuce, poplatků a feudální renty. Rostlinná produkce se uplatňovala i při zajišťování dalších provozních potřeb. Na každé usedlosti předli ze lnu přízi na hrubé plátno, získávali ze lněných semínek olej na svícení a mazání kol povozů, ze slámy dělali došky, pletli ošatky a podobně. V jižních Čechách nebyla zemědělská usedlost, kde by se alespoň v malé míře nepěstovaly především obiloviny a od 19. století brambory a řepa.

Nejdůležitější a také nejpracnější částí rostlinné výroby byla příprava půdy k setí. Přípravě půdy rolníci věnovali poměrně značnou pozornost, protože na pečlivosti práce závisela do jisté míry velikost úrody. Nedostatečně obdělávané půdy dávaly nepatrné výnosy a rychle se z nich ztrácely živiny. V souvislosti s tím se diferencovala i užívala oradla.
K výrazným změnám ve vývoji zemědělství došlo ve druhé polovině 12. století. Zdokonalily se především výrobní prostředky – místo používaných dřevěných rádel, resp. háků, které pouze půdu rozrývaly, rozšířilo se užívání záhonového pluhu, který částečně již půdu obracel a kypřil. Vynález chomoutu a zdokonalení zápřahu skotu umožnily lepší využívání tažné síly dobytka a přinesly tím velkou úsporu lidské práce. Postrojům pro skot nebyla věnována taková péče při jejich úpravě jako postrojům pro koně. Byly primitivnější a sestavené z jednoduchých částí. Používala se jha šíjová a jařmová. Do této skupiny postrojů lze zařadit hojně používané krumpolce a kliky.
Po roce 1850 se všeobecně rozšířilo střídání plodin v promyšlených osevních postupech. Začala se uplatňovat nová soustava střídavého hospodářství, již bez úhoru, tedy s každoročním oséváním veškeré půdy a se základním čtyřletým sledem plodin. V souvislosti s tím byla zaváděna i dokonalejší a efektivnější zemědělská technika, především hlubší orba (ruchadlo). Místo jarní orby se začalo užívat harkování, jehož důležitým posláním bylo nakypření ulehlé půdy po sněhu a šetření jarní vláhou. Od konce 20. let 19. století se zaváděly plečky na brambory a řepu (základem byla Kročákova plečka, resp. plečka na řepu a brambory firmy Borrosch a Eichmann z padesátých let).
Základními druhy byla v tradičním zemědělství jižních Čech jednak oradla se symetrickým způsobem orby – rádla, jednak oradla s asymetrickým způsobem orby – pluhy. Oba typy se vyskytovaly vedle sebe. Záhonový pluh s krojidlem a odvalovou deskou ornici při orbě nejen rozhrnoval, ale současně i mísil a překlápěl, proto byl používán především k podzimní orbě strnišť a úhorů. Rádla ornici naproti tomu pouze rozhrnovala do stran a proto se užívala spíše k jarní orbě, zaorávání osevu a v 19. století především ke kultivaci okopanin. Rádla se používala při kultivaci okopanin v celých jižních Čechách ve značné míře až do konce 19. století a v řadě lokalit i déle.
Různé vylepšené typy pluhů spolu s ruchadlem začaly do úrodnějších oblastí jižních Čech pronikat teprve kolem poloviny 19. století.
Nezbytným nářadím k přípravě půdy byly vedle oradel i brány. Ve starších dobách se užívaly především brány celodřevěné a od 18. století se používaly dřevěné brány se železnými hřeby. Nejčastěji se vláčelo dvěma spojenými menšími čtyř nebo pětipaprskovými bránami, někdy se v horských oblastech užívala jedna velká brána samotná.
Válce k drcení hrud se v jižních Čechách používaly v polovině 19. století. Harky, pospěchy či kultivátory se zaváděly ve 2. polovině 19. století na větších usedlostech.
Vývoj zemědělského nářadí podstatně ovlivňoval vývoj zemědělské výroby a lze říci, že i vývoj celé společnosti.
V jižních Čechách se dochovalo poměrně hodně nástrojů a nářadí pro zpracování půdy a nejvýznamější z nich představujeme:

Pluh s dřevěnou hřídelí

Přední polovina hřídele má dole i nahoře kování s otvory pro potykač. V hřídeli je zpravidla 7 otvorů pro potykač. Na zadním konci hřídele jsou pevně připojeny kleče (nožice). Délka hřídele je 185 cm. Každá je na konci opatřena dřevěnou rukojetí a jedna také oporem. Nožice je opatřena oporem proto, aby se při přejíždění z jedné brázdy na druhou mohl pluh položit na opor a držadla nebyla znečištěna půdou. Slupice je připojena ke hřídeli vrchní a spodní matkou. Na spodku slupice je plaz (příplata), který lze vyměňovat. Na slupici je připevněna odhrnovačka ze silného plechu. Výška odhrnovačky je 38 cm. Na odhrnovačce je dvěma šrouby připevněno želízko. Želízko se po obroušení vyměnilo za nové, ostré. Délka nového želízka je 32 cm, výška je 10 cm. Stabilitu odhrnovačky zajišťuje vzpěra mezi plechem a zadním ramenem slupice.

1 – dřevěná hřídel
2 – otvory pro potykač
3 – kleče
4 – rukojeť s oporou
5 – slupice
6 – plaz – příplata
7 – odhrnovačka
8 – radlice – želízko

Harka

Na pevném dřevěném rámu tvaru obdélníku je vpředu připevněna hřídel, vzadu dvě dřevěné kleče. Hřídel má několik otvorů pro potykač. Na rámu jsou dvě řady radliček. (pro koňský a volský potah jsou harky devítiradličné, vzadu 5, vpředu 4 radličky, pro potah kravský jsou harky užší, sedmiradličné, vzadu 4, vpředu 3 radličky). Hřídel se nastrčil do houžve plužních koleček a aby nedošlo k rozpojení při tahu, zastrčil se do otvoru na hřídeli potykač. Hloubka harkování se upravovala potykačem. Na hřídeli jsou zpravidla 3 otvory pro potykač. První otvory na hřídeli jsou pro hlubší harkování, zadní otvory na hřídeli jsou pro mělčí harkování.

1 – pevný rám
2 – hřídel
3 – kleče
4 – potykač
5 – radličky

Plužňata

Na nápravě jsou nasazena dvě dřevěná kola se železnou obručí. Kola jsou zajištěna zákolníkem nebo maticí, pod níž je masivní podložka. Průměr kol je 63 cm, rozchod kol je 65 cm. Na ramenech v místě nad nápravou je upevněno zhlaví, uprostřed s lůžkem (někdy vyloženým kůží) pro hřídel pluhu. Nad lůžkem je oblouk zhlaví. Houž je pohyblivé táhlo s kruhem, jímž je spojen pluh s plužními koly. V zadní části plužňat je podježď, v přední části je nadháňka. Pohyb nadháňky je možné aretovat v přímém směru. Hřídel pluhu se navlékl do oka houžve a pod oblouk nad zhlavím. Potykač se zastrčil do jednoho z otvorů na hřídeli a tím je pluh spojen s plužňaty. Hloubka orby se upravuje potykačem, pro hlubší orbu do předních otvorů a pro mělkou orbu do zadních otvorů.

1 – podježď
2 – nadháňka
3 – zákolník
4 – zhlaví
5 – oblouk zhlaví
6 – houžev – houž

Rádlo

Základem rádla je dřevěná hřídel, vpředu okovaná, s hákem pro zavěšení rozporky. Délka hřídele rádla je 175 cm. Do otvoru v hřídeli se zasunuje kolečkový chodák, který je svisle posunovatelný a reguluje se jím hloubka záběru radlice. Průměr kolečka je 22 (resp. 25) cm V zadní části dřevěné hřídele jsou připevněny kleče. Výška klečí od země je 90 cm. Na oborávací radlici jsou připevněny lehce přestavitelné odhrnovačky (říkalo se jim křídla nebo odháňky). Délka odhrnovačky je 50 cm, výška 22 cm. Některá rádla byla vybavena svislým táhlem pro nastavování odhrnovačky pomocí rozpěry. Nastavováním odhrnovačky se regulovala šíře oborávky. Maximální šířka rozevření odhrnovačky je 48 cm. Rádlo na ošetřování brambor se používalo když brambory začaly vyrážet ze země – řádkovat. Oboraly se rádlem, aby se lehce zahrnuly a pak se uvláčely. Do začátku květu se takto oboraly dvakrát až třikrát. Rádlo za rozporku tahali v samotě kůň, vůl nebo kráva.

1 – dřevěná hřídel
2 – kolečkový chodák
3 – oborávací radlice
4 – odhrnovačky
5 – svislé táhlo
6 – kleče

Plečka

Plečka se skládá z dřevěné hřídele v přední části okované a opatřené hákem. V hřídeli je otvor pro kolečkový chodák, který je svisle posunovatelný. K upevnění kolečkového chodáku slouží boční potykač. V zadní části hřídele jsou upevněny kleče, které mají na konci dřevěné rukojeti. Jedna radlička je upevněna na hřídeli a je tedy jako prostřední. Na otočně upevněných nosnících jsou po obou stranách přišroubovány 2 radličky, z nichž zadní jsou širší. Nosníky je možné aretovat v pěti polohách rozevření radliček, čímž je seřizován záběr plečky. Aretace je provedena prostřednictvím šroubů s oky.

Ing. Ivo Celjak, Ing. Marie Šístková
ZF, JČU v Českých Budějovicích

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *