Technologické systémy krmení prasat

Z hlediska fyzikálního stavu krmiv zkrmovaných v chovu prasat mluvíme o mokrém krmení, suchém a vlhčeném krmivu. Podle způsobu dávkování pak můžeme krmit ad libitum nebo formou dávkovaného krmiva. Na oba způsoby zkrmování se názory liší a oba mají své přednosti i nedostatky.

Krmení ad libitum
U zkrmování ad libitum je větší příjem krmiv zvířaty a vyšší denní přírůstky přičemž ale celkové využití krmiv je menší. Z technického hlediska však lze velmi účelně řešit proces s minimálními investičními náklady. Odpadají složitá dávkovací zařízení krmiva. Při použití suchých krmiv (směsi mletých zrnin) se zpravidla obejdeme se samoobslužným zásobníkovým krmítkem, které je doplňováno směsí zpravidla jednorázově. Doplňování směsi lze účelně mechanizovat. K mechanizovanému plnění se pak používají řetězové nebo lanové hrnoucí dopravníky. Stáje (kotce) nemusí být vybaveny koryty, zvířata odebírají krmivo z krmítka. Tato zařízení jsou vhodná do provozů s menšími stavy zvířat. Svou jednoduchostí a malou finanční náročností se výhodně používají tam, kde je výkrm prováděn sezónně nebo v jednoduchých zařízeních, která se využívají i k jiným účelům. V kotcích však musí být umístěno napájecí zařízení.
Krmení ad libitum mokrou směsí již vyžaduje míchací zařízení s dávkováním komponentů a zařízení pro distribuci krmiva do jednotlivých kotců. Nejjednodušším technologickým zařízením je míchací krmící vozík, který vykonává obě uvedené funkce. Po naplnění jednotlivými komponenty je krmivo zamícháno zpravidla hřeblovým míchadlem s vodorovným hřídelem. Po zamíchání se vozík pohybuje chodbou kolem koryt a krmivo je do koryt vypouštěno. Hlavní nevýhodou tohoto způsobu krmení je skutečnost, že mokré krmení, které musí být vždy zvířaty spotřebováno úplně, podléhá snadno zkáze a tím vzniká nebezpečí zažívacích poruch u zvířat. Obecně pak lze v porovnání se suchým krmením konstatovat, že zvířata mokré krmivo raději přijímají. Zkrmovat lze na rozdíl od suchého krmení téměř všechny druhy krmiv.
Z uvedeného popisu vyplývá, že výhodou krmení ad libitum je hlavně jeho nízká investiční a technická náročnost. Problém s eventuelními zbytky krmiva v kontejneru (nespotřebované krmivo) řeší použití d á v k o v é h o způsobu krmení a to jak u suchého, tak i mokrého krmení.

Dávkované krmení prasat
Při dávkovaném krmení suchými směsmi se používá celý široký sortiment různých dávkovačů. Krmiva se dávkují buďto objemově nebo hmotnostně. U obou způsobů lze dávky měnit v průběhu výkrmového cyklu a dávkování je poměrně přesné. Distribuci směsí na jednotlivá krmící místa zpravidla zajišťují řetězové a lanové dopravníky. Skladování směsí je v centrálních zásobnících. Jednotlivé dávkovače jsou naplněny v přestávkách mezi krmením a vyprazdňovány jsou naráz, což umožňuje, že všechna zvířata začnou žrát najednou. Celý proces lze snadno automatizovat. V kotcích musí být napájecí zařízení. Dnes se téměř výhradně používají samoobslužné tlakové napáječky. Důležitá je spolehlivost napáječek, aby jejich nesprávnou činností nedocházelo ke zvýšené spotřebě vody. Nevhodně umístěné, špatně seřízené a netěsnící napáječky zvyšují vlhkost podestýlky či snižují obsah sušiny v kejdě. Zvyšuje se spotřeba vody a zhoršuje mikroklima stáje.
Dávkové mokré krmení je v současné době v popředí zájmu chovatelů. K již uvedeným přednostem mokrého krmení je nutno dodat, že u dávkového krmení lze okamžitě měnit nejen velikost dávky, ale i složení (recepturu) krmiva. Tato skutečnost optimalizuje spotřebu krmiva a lze ji s využitím PC programu stanovit na celou dobu zástavu. Využití PC programu umožňuje provoz plně automatizovat. Proti uváděným výhodám však stojí vysoká investiční náročnost. Každý chovatel si musí umět spočítat jak dalece je pro něj výhodné automatizovaný systém mokrého krmení používat. Cena zařízení je dána jeho značnou složitostí a náročností na provozní spolehlivost (zde není zpravidla možné použít duplicitní – náhradní způsob krmení).
Celý systém můžeme rozdělit do několika hlavních bloků dle prováděných úkonů.

Příprava směsi
Směs je míchána (homogenizována) v míchacích (zásobních) nádržích opatřených míchadly. Nádrže jsou různých tvarů a z různých materiálů. Převažují však nádoby válcové se svislou osou a kuželovitým dnem, vyrobené hlavně z plastů. Míchadla se používají vrtulová, šneková, nebo hřeblová, případně hydraulická (čerpadlem). Dávkování komponentů může být objemové (turnikety, šnekové dávkovače), nebo hmotnostní. Hmotnostní dávkování je přesnější a systém (tenzometrické váhy) se používá i při dávkování směsi do koryt.

Doprava a dávkování
Doprava (čerpání) směsi se provádí čerpadly odstředivými, vřetenovými a pístovými. Rozvod po stáji je prováděn potrubím vyrobeným z plastů nebo nerez oceli. Potrubí je vedeno buď jako kruhová síť nebo jednosměrná slepá větev. Kruhová potrubní síť je napojena na čerpadlo, prochází kolem všech krmících míst a ústí zpět do nádrže. Konec před nádrží musí být opatřen koncovým ventilem. Takto uspořádané potrubí je materiálově nákladnější, ale je výhodnější při proplachování. Potrubí se umísťuje u stropu zpravidla na konstrukci kotců, výška je závislá na řadě faktorů (například způsobu odstraňování výkalů) a je minimálně 2 m. U jednotlivých krmících míst (koryt) jsou na potrubí umístěny vypouštěcí ventily. Svod směsi do koryta je proveden na ventil napojenou svislou trubkou. Ventily jsou zpravidla membránové nebo kulové ovládané vzduchovým válečkem nebo elektromagnetem. Pneumatické ovládání je běžnější, neboť elektromagnetický systém má v agresivním stájovém prostředí nižší životnost. U jednodušších systémů se používají ventily ručně ovládané, případně poloautomatické (automatické s možností autonomního ručního ovládání). Dávkování směsi se provádí otevřením ventilu. Velikost dávky lze odměřit třemi způsoby:

– časové dávkování se používá u zařízení vybavených vřetenovými čerpadly. Dávka je dána dobou otevření ventilu (chodu čerpadla) při ustáleném průtoku hmoty.

– při objemovém dávkování se používají průtokoměry (zpravidla indukční), nebo lineární pístová čerpadla. Po stanoveném objemu, který projde průtokoměrem, nebo po posunu pístu čerpadla odpovídající požadovanému objemu směsi se zavírají (resp. otevírají) postupně ventily na rozvodovém potrubí.

– hmotnostní dávkování je principielně nejjednodušší a poměrně velmi přesné a jak již bylo uvedeno používá se i při dávkování komponentů směsi. Míchací nádrž je umístěna na snímačích zatížení (tenzometry). Elektronický systém vyhodnocuje údaje o změně hmotnosti (přírůstek při plnění, úbytek při vyprazdňování), zobrazuje údaje na displej nebo předává přímo jako údaj řídícímu počítači. S použitím počítače je pak možno celý proces plně automatizovat nejenom v denním režimu, ale v celém zástavovém cyklu. Činností obsluhy je pak pouze zásobení systému materiálem a kontrola.

Kromě uvedených způsobů se v poslední době používají systémy tzv. vlhčeného krmení. Jde o kombinaci dávkovačů suchých směsí a napáječky, kdy vlhčená směs vzniká kropením suché směsi v misce (korytu). Ovládání tlačítka přívodu vody ovládá zvíře samo (tlakem rypáku).

Závěrem…
Při volbě vhodného způsobu mechanizace krmení prasat je nutné respektovat celou řadu hledisek provozních, ale především možnosti finanční. Při volbě je bezpodmínečně nutná seriozní kalkulace návratnosti investice. Pouze tak lze předejít mnohdy nepříjemným zklamáním investorů.

Doc. Ing. Alois Peterka, Csc.,
Jihočeská zemědělská univerzita
v Českých Budějovicích

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *