Traktory a jejich výbava

Dávno pryč jsou časy, kdy byl traktor jen strojem a nijak se přitom nedbalo na jeho vzhled a pohodlí obsluhy. Takové záležitosti jako kabina, či ovládací prvky, které lze používat s vyvinutím jen minimální síly to byly věci, které neexistovaly a kdo chtěl jezdit s traktorem musel mít pořádnou sílu aby ušlapal pedály a dokázal zatočit volantem. A když za sebou táhnul postřikovač, tak šlo všechno pěkně na něj, stejně tak byl i polykačem prachu z polí a cest.

Tento stav není nijakým pohledem do významné minulosti, protože ještě před zhruba patnácti dvaceti lety nebyly posilovače či servořízení nijak běžné a přestože se již běžně používaly kabiny při jízdě s postřikovačem měl traktorista stejně otevřené zadní okno a o klimatizaci či filtrech do kabiny si musel nechat jen zdát.
Nyní je vše jinak. Za posledních deset let se úroveň komfortu velmi zlepšila a mezi traktorem či nákladním nebo osobním automobilem nenacházíme v komfortu ovládání výrazných rozdílů. Ne vždy je ale nutná ta nejluxusnější výbava a při nákupu traktoru by měl každý dobře zvážit jaké prvky výbavy se mu vyplatí a jaké jen přitíží jeho peněžence.

Odpružená kabina – zvýšení komfortu

Není to tak dávno co jediným odpružením které měl řidič k dispozici byla sedačka. Trochu pomohly pneumatiky a jinak nic. A když pak takový traktor vyjel po jaru do hrubé brázdy řidič se v něm mohl umlátit a nikdo nechtěl smykovat.
Zcela jiná situace je ale nyní pokud je traktor vybaven odpruženou kabinou. Sám jsem si mohl tuto vymoženost vyzkoušet právě při smykování a je to velký rozdíl. Samozřejmě, že nelze předpokládat, že s odpruženou kabinou je možné uhánět po poli vysokou rychlostí. Zvýšit rychlost ale možné je a především pohoda jízdy je významně vyšší.
Co se týče konstrukce odpružení, výrobci používají v postatě dva systémy. Jednak kombinaci tlumičů a vinutých pružin, kdy lze charakteristiku pružin a tím i intenzitu pružení nastavit v několika krocích.
S ohledem na nastavení je lepší druhá možnost, tedy hydropneumatický systém odpružení, kde je obvykle samostatná řídící jednotka, která se stará o udržení kabiny ve středové poloze a to pomocí dodávky a upouštěním oleje do hydraulických válců. Vlastní pružení pak zabezpečují akumulátory se stlačeným dusíkem. Intenzitu pružení není třeba seřizovat a kabina se udržuje ve střední poloze bez ohledu na hmotnosti řidiče a různého harampádí, které vozí v kabině.
Kabiny jsou nejčastěji odpruženy jen v zadní části, kde se nacházejí zmíněné kapalinové tlumiče, či hydraulické válce, zatímco v přední části je kabina uložena na silentblocích. Jsou ale i případy, kde je kabina uložena na tlumičích v přední i zadní části.
V souvislosti s odpružením kabiny je třeba zdůraznit, že jde o prvek určený čistě pro zvýšení komfortu obsluhy, na rozdíl od odpružené přední nápravy, která má funkci především bezpečnostní, to znamená, že při rychlé jízdě po nerovném povrchu jsou přední kola stále v kontaktu s podložkou (traktor může jet rychleji) stejně tak při tažení těžkého nářadí se eliminuje poskakování traktoru nazývané roztomilým anglickým výrazem Power Hop Effect a traktor více utáhne. Přínosy odpružené přední nápravy pro komfort obsluhy nejsou až tak velké.
Při volbě zda se rozhodnout pro odpruženou kabinu je třeba vzít v úvahu jakou činnost bude traktor vykonávat. Chtělo by se říci, že odpružená kabina se hodí spíše na pole a na silnici se bez ní traktor obejde. Pokud bude jezdit po hrubé brázdě tak jistě. Jenže mnohdy to může být i naopak. Tam kde mají rovná pole a rozbité cesty, uplatní se odpružená kabina spíše při jízdě po silnici, zatímco na správně obdělávaném pozemku se bez ní obsluha obejde.

Odpružená sedačka – ale jaká?

Odpružená sedačka je pro moderní traktor samozřejmostí, ale i zde máme mnoho možností volby. Nejprve je to samozřejmě otázka zda mechanické odpružení, či odpružení vzduchové. Pro traktor, který jezdí hodně po areálu zemědělského podniku (agregace s krmným vozem), hodně času stráví popojížděním, kde traktorista často vysedá se vystačí s mechanicky odpruženou sedačkou, která nemusí být vůbec špatná. V ostatních případech je výhodné použít vzduchové odpružení.
Nastavení intenzity pružení podle hmotnosti řidiče je samozřejmostí, sedačky však mohou pružit různě. V základu samozřejmě nahoru a dolů. Tam kde jezdí traktor hodně po poli s nářadím, které klade při práci různý odpor, tam je o mnoho lepší sedačka, která pruží i v horizontálním směru, tedy dopředu a dozadu. Vrcholem nabídky je pak možnost horizontálního odpružení vlevo a vpravo, na nějž je ale třeba si zvyknout, protože pokud v takovéto sedačce „říznete“ zatáčku budete mít pocit že se sedačkou vypadnete z kabiny.
Zatím nejdokonalejší sedačkou je tzv. aktivní sedačka (Active Seat). Ta je vybavena čidly, která ve velké frekvenci měří úhlové zrychlení a tomu se přizpůsobuje intenzita pružení. Tělo řidiče je tak mnohem lépe chráněno před vibracemi.
Otázka volby sedačky je zejména otázkou času, který traktorista stráví v kabině. Čím více, tím by měl mít lepší sedačku.

Topení a klimatizace – standard?

Topení najdeme v každém traktoru a u těch nových jsem se zatím nesetkal s tím, že by si někdo stěžoval na jeho intenzitu. Pro dobré vytopení kabiny je ale základem aby výstupy teplého vzduchu byly umístěny dole jinak vzniká klasický efekt označovaný jako studené nohy horká hlava.
Na rozdíl od topení není dávno co byla klimatizace fajnovostí dodávanou na přání zákazníka, nyní jde takřka o standardní výbavu. A jak by ne když nejvíce času traktory odpracují v teplých měsících. Mimo snížení teploty vzduchu přispívá klimatizace i k tomu, že je vzduch v kabině čistší. Traktorista nemusí větrat okny či dveřmi a nasávaný vzduch prochází přes kabinový filtr.
Klimatizace může být dodávána ve dvou provedeních. S manuálním ovládáním a nebo s ovládáním automatickým. Manuální ovládání může být ještě ve dvou provedeních. Jednak je možné klimatizaci pouze zapnout a vypnout a intenzita chlazení se nastaví otáčkami ventilátoru, který žene vzduch přes výměník. Druhou možností je ovládání ventilu, kterým se část chladícího média upouští obtokem a vrací se zpět ke kompresoru. To je pak již skutečné řízení teploty. Tento ventil může být ovládán také elektricky pomocí řídící jednotky a pak lze nastavit teplotu, kterou automatika v kabině udržuje s přesností vyšší než +/- 1 °C.
Výstupy chladného vzduchu mohou být různé, podle toho kde je klimatizace umístěna. Pokud je klimatizace ve střeše traktoru je i výstup chladného vzduchu nahoře. To je výhodné s hledem na logiku proudění vzduchu (chladný vzduch je těžší a klesá dolů a tím se dobře míchá se vzduchem teplým). Nevýhodou je to tehdy pokud chladný vzduch fouká na hlavu řidiče.
Proto je lepší když jsou výstupy klimatizace stejné jako výstupy z topení a jsou místěny na více místech ve sloupku řízení, kdy si řidič může nastavit směr proudění vzduchu tak aby mu nenastydla třeba kolena.
Klasickým fenoménem, který vychází pravděpodobně z neustálé touhy člověka o ovládnutí přírodních živlů je nadměrné používání klimatizace a topení. Takže v zimě jezdí řidiči v tričku a v parném létě zase málem ve svetru. Přitom není dobré mít klimatizaci nastavenou na teplotu nižší než asi o 5 °C než je teplota venkovní. Takže když je venku 30°C je účelné mít kabině tak 25 °C, což není sice žádný chlad, ale teplota při níž se řidič ještě moc nezapotí k když nastoupí z venku do vychlazeného traktoru tak se nemusí bát, že dostane anginu.
V některých případech je možné pustit klimatizaci a topení současně, takže vstupující vzduch je nejprve zchlazen, čímž v něm kondenzuje voda a dále je ohřát takže se velmi sníží je ho relativní vlhkost. Takovýto suchý vzduch je pak velmi účinný pro odmlžení skel kabiny.
Při nákupu nového traktoru je klimatizace často již standardní výbavou a pokud ne, je účelné ji pořídit vždy když traktor bude pracovat většinu času na poli či v dopravě.

Převodovky – tři základní druhy

Při rozhodování o koupi traktoru má zákazník obvykle jasno o jeho výkonu, protože ví jaká nářadí bude tahat. Většina výrobců nabízí v určité výkonové třídě ale i různé možnosti ve výbavě převodovkami a tomu odpovídají i různé možnosti jejich ovládání.
Základní provedení je klasická mechanická převodovka, dnes již standardně v synchronizovaném provedení. Tato převodovka pak může být doplněna dvěma až čtyřmi stupni řazenými pod zatížením.
Druhou možností je tzv. plný PowerShift tedy převodovka u níž se všechny rychlostní stupně řadí pod zatížením a konečně třetí možností je tzv.plynulá převodovka, u níž lze plynule měnit převodový poměr od nuly do maximální pojezdové rychlosti.
Kdy se jaká převodovka hodí? Převodovky vybavené PowerShiftem jsou výhodné pro traktory, které jezdí převážně v těžkých polních pracích a tudíž potřebují často měnit převodový poměr aby se plně využil výkon jejich motoru a to vše je třeba provádět pod zatížením aby se při řazení traktor nezastavil.
Ale i jen se čtyřmi stupni pod zatížením se dá na poli zvládnout ledacos a pokud pozemky nejsou extrémně různorodé (členitost, půdní podmínky) a je vhodně kombinována souprava traktor nářadí, může být takováto převodovka výhodnější, protože má vyšší účinnost přenosu točivého momentu než výše uvedený PowerShift. Na silnici je pak převodovka částečně řazená pod zatížením lepší a pro jízdu i příjemnější.
Jednoznačně nejhorší účinnost v přenosu energie má převodovka plynulá, protože obsahuje hydrostatickou větev, kde je přenos výkonu neefektivní. Ale i tato převodovka má svoje uplatnění. Plynulá změna převodového poměru totiž dokáže udržovat motor stabilně v oblasti nejvyššího výkonu, či nejlepší spotřeby paliva a tento efekt pak překoná nedostatek daný energetickými ztrátami hydrostatického přenosu.
Vůbec nejlepší je pak když má motor plynulou převodovku a k tomu ještě elektronicky řízený motor a řízení motoru a převodovky je propojeno. Pak může jezdit traktor opravdu úsporně a zejména v podmínkách kde je nutné často měnit převodový poměr (členité pozemky, doprava) bude pro majitele přínosem. V dopravě pouze pozor na to aby traktor s plynulou převodovkou uměl jet maximální rychlostí při snížených otáčkách motoru. Pokud je nejvyšší pojezdová rychlost dosažena při otáčkách jmenovitých, řádné úspory paliva se při dopravě nedosáhne.
S převodovkami souvisí také reverzace. Dnes již jen málo traktorů (modely z nižších výkonových tříd) používá pro změnu směru jízdy klasickou zpátečku s vloženým ozubeným kolem. Standardem se stává reverzace u větších strojů řazená pod zatížením, u nižších výkonových tříd může být řazena i mechanicky. Reverzaci je dobré si před pořízením stroje vyzkoušet, protože mnohdy se vystačí i s mechanickým provedením. Když jej má výrobce dobře provedené, nemusí se mechanická reverzace používat jen za klidu ale řadit lze i za pohybu traktoru.

Hydraulika – ovládat mechanicky či elektricky?

Ovládání hydrauliky traktoru může být mechanické, nebo elektronické. V případě vnitřní hydrauliky (zadní tříbodový závěs) se už i u malých traktorů zabydluje EHR, protože jeho cena již není nijak astronomicky vysoká. A pokud bude traktor jezdit s nářadím zpracovávajícím půdu pak lze EHR doporučit. Nic proti mechanické regulaci, ta může fungovat stejně dobře. Ale komfort a možnosti nastavení jsou u EHR mnohem lepší a navíc je i lepší na pochopení celé funkce, dovoluje nastavit výšku zdvihu, rychlost klesání nářadí, může být propojena s radarem a reagovat tak na prokluz traktoru, při zvednutí ramen lze vypínat vývodový hřídel atd.
Z mého pohledu již ne zcela jednoznačná situace je při rozhodování o volbě elektronicky či mechanicky ovládaných vnějších okruhů hydrauliky. V drtivé případě traktorů, které jsem měl možnost vidět nenašlo elektronické ovládání většího uplatnění protože stroje s větší potřebou hydrauliky (secí stroje, sběrací vozy) mají již své ovládací panely a řízení hydrauliky z traktoru se pak nevyužije. Zdálo by se, že elektronická regulace najde dobré uplatnění třeba u otočných pluhů, ale ani tam ji většina traktoristů nevyužije, nebo lépe řečeno nedocení její možnosti. Dobře ji lze použít ale kupříkladu u tažených žacích strojů, kde lze kromě průtoku oleje nastavit i čas a pak při otáčení na souvrati stačí jen ťuknout do příslušného ovladače a stroj se sám zvedne či spustí do správné polohy.
Otázka zda elektronické ovládání či nikoliv by měla padnout především podle používaných agregovaných strojů, zda ji potřebují či nikoliv. Stejné rozhodování by mělo platit při volbě počtu vnějších hydraulických okruhů.

Souvraťová automatika – dobrý pomocník

Systém souvraťové automatiky sice nelze zvolit jako výbavu na přání, výrobce jej ale obvykle nabízí jen v určitých modelech, takže to zda je traktor touto vymožeností bude vybaven mu lze přičíst jen k dobru. A kdo si automatiku úkonů používaných na souvrati vyzkoušel dá mi za pravdu, že jde o zařízení, které značně ulehčí práci obsluze. Je třeba jej však dobře nastavit, tak aby jednotlivé úkony byly provedeny ve správných intervalech a rychlost a produktivita práce se tak zvýšila.
Z hlediska snímání vstupních parametrů můžeme souvra´tové systémy rozdělit na ty které považují za rozhodující ujetou dráhu, ty které pracují s časem a ty které mohou využívat obou těchto veličin a případně i zohlednit třeba zda jsou zvednuta či spuštěna ramena hydrauliky. Nejlepší je samozřejmě když si traktorista může vybrat, která veličina je pro daný úkon nejlepší (při zvednutí zadního TBZ je výhodné vypnout vývodový hřídel a snížit otáčky motoru, po ujetí dráhy délkou pluhu je vhodné zahloubit pluh na opěrném kole, po stisku tlačítka je možné traktor reverzovat, po uplynutí času je možné zařadit na jiný převodový stupeň atd.).
V praxi je obvykle možné ovládat všechna elektricky řízená zařízení traktoru. Podle výbavy traktoru jde tedy o uzávěrky diferenciálu, pohon přední nápravy, reverzaci, otáčky motoru, zadní TBZ a vnější hydrauliku.
Podle připojeného nářadí si pak traktorista jednotlivé úkony naprogramuje do paměti a dále je již vyvolává je stiskem jediného tlačítka.

Další prvky výbavy ve zkratce

Zbylé prvky výbavy traktoru si přiblížíme již jen ve zkratce. Můžeme k nim zařadit třeba teleskopická zpětná zrcátka, která mohou být elektricky seřiditelná přímo z kabiny traktoru. zejména u velkých strojů a u traktorů, které často mění přípojné stroje je seřízení zrcátek z kabiny velmi příjemnou záležitostí, i když samozřejmě vystoupit z kabiny a pohnout s nimi ručně není také problém.
Standardem začíná být ve dvou rovinách stavitelný volant, což je příjemné pro obsluhu a to nejen při jízdě, kdy si nastaví volant do žádané polohy, ale i při vystupování, kdy jej může odklopit a pohodlně vystoupit.
Stěrače oken jsou také otázkou výbavy. Čelní je samozřejmostí, zadní se hodí také. Nejlepší je když se stěrače nemusí ovládat spínači umístěnými přímo na jejich motorcích, ale když je pro jejich zapínání vyhrazena páčka pod volantem. U traktorů jezdících často v dopravě přijde vhod i cyklovač.
Posledním důležitým prvkem výbavy traktoru je vnější osvětlení. To povinné, dané vyhláškou o provozu vozidel na pozemních komunikacích není třeba popisovat. Dále jsou zde ale světlomety pracovní. Již v základu jich výrobce obvykle nabízí dostatek a pokud se všechny plně využijí bude jistě každý při noční jízdě po poli spokojen. Často se používají jako přídavné světlomety xenonové výbojky, které jsou zatím (přes své výhody) příliš drahé, je proto otázkou zda prozatím není výhodnější použití klasických halogenových světel.

Navádění do záběru – současný hit?

Tak jak je současný traktorista ve svém stroji hýčkán, technika za něj přebírá některé operace. Převodovka je schopna sama řadit (někdy i lépe než řidič), motor si může sám regulovat otáčky podle aktuální zátěže a někdy se může stroj i sám navádět do záběru.
Základním předpokladem je samozřejmě využití signálu GPS, který lze používat ve třech formách. Jednak bez korekce na přesnost, kdy se poloha stroje určuje s přesností okolo 1 metru. Výhodou je to, že příjem tohoto signálu tento je bezplatný pouze je třeba mít příslušné vybavení (anténa, přijímač, software atd.). Přesnost +/- 1 metr je ale pro navádění stroje do záběru nedostatečná, takže signál v této podobě je využíván kupříkladu pro kontrolní monitorování pohybu strojů po pozemku, tak aby agronom operátor věděl, kde se mu právě který stroj nachází, kolik ha již obdělal a kdy ho má třeba převést na jiný pozemek.
Druhou možností, která je však již zpoplatněna, je využití korekčního signálu z pevné stanice u niž je přesně známá její poloha. Tato stanice může být vzdálena i mnoho kilometrů a přesnost navádění stroje je pak výrazně zlepšena a činí +/- 5 cm. Takovouto přesnost lze již bez problému využít u strojů pro zpracování půdy a setí, protože i ten nejlepší traktorista přesněji jet nedokáže. Zejména u strojů s velkými záběry se pak pracovní záběr využívá vždy naplno a produktivita práce musí být při použití navádění významně vyšší.
Nejpreciznějším řešením je použití přenosné korekční stanice (za korekční signál se pak nemusí platit zato cena přenosné stanice je skoro 1 mil. Kč). V tomto případě je pak přesnost navádění úžasná a to v rozptylu jednoho centimetru. Takovouto přesnost pak lze bez problému využít i kupříkladu pro plečkování zemědělských plodin. Bohužel přenosná stanice musí být umístěna blízko obdělávaného pozemku (1 až 3 km podle kopcovitosti) a jen tak nechat někde u lesa postávat zařízení za milion korun je problém.
Některé naváděcí systémy mohou sledovat jen přímou jízdu, u těch dokonalejších je možné sledování i křivky, takže lze bez problému udělat první jízdy po okraji pozemku a další jízdy na ně pak navazovat.
Systémy navádění do záběru mohou jen upozorňovat řidiče jak daleko se od žádaného místa jízdy nachází (obvykle se tak děje sloupcem svítivých diod), lepší varianty jsou již napojeny přímo na servořízení traktoru, takže se do záběru traktor navádí sám a traktorista může v klidu třeba svačit.
Je samozřejmé, že obsluha má pak zejména kontrolní funkci, kdy se stará o objíždění překážek a otáčení stroje na souvrati. Vypadá to ale, že doba kdy budou po poli jezdit traktory samy není až tak vzdálená. Teoreticky by to šlo již dnes (pokud by se vybavily patřičnými snímači pro lokalizaci překážek) základním problémem je ale bezpečnost, a kvůli ní obsluha v kabině být musí.
Ale traktor bez řidiče by nebyl vůbec špatný. Kabinu by nepotřeboval, mohl by být mnohem menší, bez klimatizace, různých ovladačů atd. a tudíž by mohl být ve výsledku i levnější. Ale takového stroje se dočkáme až někdy později.

Je libo CD přehrávač?

Na závěr článku o výbavě traktorů malý postřeh. Povědomí laické veřejnosti o technické úrovni traktorů a vůbec zemědělských strojů je pramalé. Nedávno v televizi jeden zpěvák populární hudby dával k dobru historku o tom, že za ním přešel jeho fanoušek, traktorista, s tím, že si do traktoru zabudoval CD přehrávač aby mohl poslouchat jeho hity.
Vida jaká samozřejmost, jakou je montáž něčeho tak jednoduchého jako je CD přehrávač, překvapila neznalého člověka, který se domníval, že traktor je strojem v jehož kabině je stabilně umístěno několik cm hnoje. Neznalá veřejnost zná dobře osobní auta, která jsou svojí technickou úrovní mnohdy o poznání vzadu za technologiemi, které se dnes používají v traktorech. Velmi dobře je to vidět na příkladu převodovek, kde i u luxusních aut obvykle stále ručně taháte za řadicí páku, zatímco u traktorů můžete použít PowerShift, PowerShuttle, Vario…U osobních aut je klimatizace stále něčím neobvyklým zatímco u traktorů je to již málem standard a takto by se dalo pokračovat.

Luboš Stehno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *