Výkonné tažené řezačky JF

Tažené řezačky byly v minulosti oblíbeným prostředkem pro získávání kvalitní píce. Šlo však o stroje s nízkým výkonem, které byly vybaveny žací lištou a používány obvykle pro denní krmení dojnic čerstvou pící. Pro výrobu řezanky určené k silážování či senážování však svým výkonem nestačily a tak byly vytlačeny stroji samojízdnými.

Současné podniky zaměřené na vysokou užitkovost obvykle používají po celý rok jednotnou krmnou dávku a tak pro ně odpadá denní krmení čerstvou pící. Takže potřebují pouze výkonné stroje. Ty však nemusejí být pouze v samojízdném provedení, ale v nabídce jsou i varianty tažené. Jedno z nich má v sortimentu i firma JF, která se nyní prezentuje na našem trhu s novým modelem tažené řezačky FCT 1350.

Technické zajímavosti

Z pohledu technických zajímavostí této řezačky je třeba na prvním místě uvést konstrukci řezacího bubnu. Ten se otáčí tak, že materiál je od vkladacích válců nařezán a ihned odhazován do otočné výfukové roury s hydraulicky stavitelnou usměrňovací klapkou (viz schéma). Díky tomu není třeba žádný metač (jako u strojů s opačným otáčením bubnu, kde materiál prochází okolo bubnu v úhlu přes 180°). Toto řešení snižuje nároky na spotřebu energie – podle údajů výrobce údajně až o 20 %.
Materiál je z řádku sbírán tlačeným sběracím ústrojím se širokým záběrem 3,1 m (lze sbírat 2 vedle sebe položené pokosy nebo píci shrnutou naširoko), za ním následuje vkládací šnek s možností reverzace, dvě dvojice mačkacích válců (jeden je vždy rýhovaný a jeden hladký) a pak již řezací buben.
Řezačka je poháněna od vývodového hřídele traktoru a v náhonovém hřídeli je zařazena lamelová přetěžovací spojka. Dále je točivý moment veden přes dvě robustní úhlové převodovky a odtud přímo na řezací buben. Přes dvojitý klínový řemen a následně krátký náhonový hřídel je poháněn vkladací válec blíže k řezacímu bubnu a z jeho druhé strany přes řetězový převod jeho „rýhovaný kolega“ a též druhá dvojice vkladacích válců umístěná dále od řezacího bubnu. Od této dvojice válců je přes náhonový hřídel a následný řetězový převod poháněno sběrací ústrojí.
V základu jsou možné dvě základní délky řezanky a to 7 a 15 mm. Změna délky se mění rychlostí otáčení vkládacích válců. Dále je možné vymontovat polovinu řezacích nožů a tak délku řezanky prodloužit až na 30 mm.
Díky konstrukci tažné oje může řezačka pracovat jak za traktorem, tak i na pravé straně na široko či na úzko.

Možnosti uplatnění

Základním plusem tažené řezačky je pochopitelně čtyřikrát až pětkrát nižší pořizovací cena oproti provedení samojízdnému. Přitom výkonnost není nijak nízká a při osazení traktorem s výkonem okolo 200 k nahradí souprava i dva TORONy. Podle slov ing. Valdimíra Poštulky z firmy Agrotrans Otice, to však neznamená, že by tento stroj byl určen jen pro malé zemědělské podniky. Může být vhodnou alternativou namísto samojízdné řezačky při sklizni pícnin, kdy je s ohledem na obsah sušiny a průběh počasí této operaci vymezen kratší časový úsek a nelze čekat na „službu“. Naopak při sklizni kukuřice, kde se sušina mění jen pozvolna, není většinou problém počkat 2 – 3 dny na výkonný samochod ve službách. Mimochodem také proto, že v té době probíhá setí ozimů a orba, takže v podniku často není volný žádný výkonný traktor pro řezačku. I když to nemusí být vždy pravda, protože v mnoha zemědělských podnicích jsou nyní výkonné traktory se stářím okolo 9 let a ty již nejsou ideální pro nejnáročnější práce, takže se uplatní například při transportu nebo může být použit právě v agregaci s řezačkou.

Vidět v praxi

Jak se říká lépe než několikrát slyšet je jednou vidět, a proto několik postřehů získaných při výkonnostním testu, který byl s touto řezačkou proveden a bude uveřejněn v časopise mechanizace zemědělství.
Test proběhl v Agrodružstvu Zábřeh na Moravě a řezačka byla agregována s traktorem FiatAgri s výkonem 190 koní a zpracovávala řádek LOS nahrnutý ze záběru 10 m. Protože v této době ještě nejsou k dispozici zpracované výsledky měření můžeme popsat jen to co bylo znatelně viditelné. Limitem byl v tomto případě výkon traktoru (zmiňovaných 190 k) takže při teoretické délce řezanky 7 a 15 mm musel jet pomaleji. Ovšem při délce řezanky 30 mm (což je pro senážování dostačující) byl výkon řezačky skutečně porovnatelný se samojízdnými stroji – tak jak tvrdí výrobce.

Luboš Stehno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *