Za jelenem, ale bez kulovnice

Jednou ze sedmi továren, které se mohou na evropském kontinentu pyšnit jménem John Deere (celkově jich napočítáme na celém světě 57), je ta v německém městě Zweibrückenu. Produkty označené charakteristickým logem se zde nezačaly vyrábět v roce 1956 po kapitálovém vstupu společnosti John Deere z ničeho nic. Vždyť ve Zweibrückenu založil strojírenský závod Christian Wery již v roce 1863 a od roku 1916 zde úspěšně působil Herbert Lanz, jehož traktor Lanz Bulldog se stal legendou.

Časy se mění
Ovšem kde ty loňské sněhy jsou a kde je konec buldokům. Od roku 1964 opouští brány areálu rozkládajícího se na 40 hektarech (10 ha je přitom zastřešeno) zemědělská mechanizace v úplně jiných barvách. První sklízecí mlátičky, které se zde počátkem šedesátých let začaly vyrábět, měly s těmi dnešními pochopitelně pramálo společného. Motor se používal benzinový, jeho výkon nedosahoval 100 koní, kombajn pracoval s lištou o šířce 2,1 m a kapacita zásobníku byla 900 litrů. Ve srovnání s parametry dnešních strojů lze tedy velice dobře pochopit poznámku našeho průvodce závodem: „Od roku 1964 zůstává cena sklízecích mlátiček prakticky stále stejná! Nevěříte? Pravda, dnešní cena je několikanásobně vyšší, ale se srovnatelně vyšším výkonem…“
Dnes se vyrábí ve Zweibrückenu dvě řady sklízecích mlátiček, vytřasadlové s označením WTS a od roku 1999 separátorové CTS. Mlátičky WTS s pěti nebo šesti vytřasadly (každá varianta se vyrábí ve třech typech) mají kapacitu zásobníku od 7500 do 11 000 litrů, nejčastěji používaná lišta má pracovní záběr 6,1 m a výkon motoru se pohybuje od 206 do 336 koní. Jsou vyráběny rovinné nebo se svahovým vyrovnáním. Mlátičky CTS mají klasické mláticí ústrojí a dva separátory, které nahrazují vytřasadla. Výkon motoru těchto mlátiček je 337 koní, kapacita zásobníku 10 000 litrů a též se vyrábějí v rovinné verzi nebo se svahovým vyrovnáním hillmaster. O tom, že sklízecí mlátičky John Deere jsou velice žádané, svědčí fakt, že od roku 1964 se jich zde vyrobilo více než 110 000 kusů.
K úspěšným kombajnům se roku 1991 přidaly také samochodné řezačky, jejichž výroba se do Zweibrückenu přesunula z USA. Tehdejší management velmi dobře odhadl potenciál evropského trhu, který jasně převýšil ten americký, kde jsou oblíbenější řezačky tažené. Od roku 2002 se vyrábějí čtyři typy nové série 7000 s motory 315 až 570 koní. Upoutají novým řešením kabiny s větším komfortem (například i broušení může obsluha provádět z kabiny) a možností plynule měnitelného nastavení délky řezanky.
Rokem 1994 se datuje zahájení montáže univerzálních secích strojů 750A, ke kterým se v roce 1998 přidaly secí stroje do mulče 740A. Ovšem dnes již secí stroje v této továrně nenaleznete. Jejich montáž byla přesunuta do jiných výrobních hal.
Do nového tisíciletí vstoupila značka John Deere zahájením výroby teleskopických manipulátorů s pevným rámem. Vyráběly se dva typy s označením 3200 a 3400, k nim po roce přibyl ještě kloubový nakladač 3800. Dnes se vyrábí ročně již 1800 kusů těchto strojů.

Základem úspěchu je organizace práce
Co musí každého účastníka prohlídky továrních hal zaujmout, je precizní a do nejmenších detailů propracovaná organizace práce. V pracovních skupinách je jednoznačně určena zodpovědnost každého za určitý úkon a případné nedostatky jsou odstraňovány po pracovní době. Kontrola polotovarů probíhá v měřicích centrech a ta odhalí i sebemenší závady, takže nedůslednou práci si každý určitě rozmyslí. Jistě překvapí malá zásoba montovaných dílů. Tento organizačně velice náročný systém však přináší výsledky. I když ne všechno technické vybavení továrny je supermoderní (např. lisy již dost pamatují), moderní technologie přeci jenom jasně získávají vrch. Laserová řezačka zpracovává materiál o tloušťce 2 mm a 24 hodin denně se nezastaví.
Chloubou zůstává moderní lakovna s devíti nádržemi o objemu 90 m³. Katodový systém lakování při němž se používají vodou ředitelné barvy je pro obsluhu, kterou tvoří pouze dva lidé, i pro okolí velice příjemný. Charakteristického zápachu lakoven se kolemjdoucí nedočká a navíc – celý proces probíhá poměrně rychle. Po vlastním namáčení v nádržích s 14% roztokem barvy při teplotě 26°C, které trvá čtyři až pět minut v jedné nádrži, nastává hodinový proces zrání při 130°C a díl může putovat na montážní linku již v celé své kráse.

Postřehy z vlastní montáže
Na montážní linky přicházejí v pravidelných intervalech připravené nalakované díly. Některé jsou vyrobeny přímo ve Zweibrückenu, dodávka dalších je řešena dodavatelským způsobem. Například motory manipulátorů a dvou nejmenších mlátiček WTS jsou vyráběny ve francouzském Saranu a při svém putování od jedné výrobní linky ke druhé (jak nám průvodce sdělil, kdybychom chtěli projít celý areál, ušli bychom 17 km) jsme narazili i na komponenty vyrobené v České republice. Každý stroj zahajuje svoji montáž již vlastně dávno před tím, než se na linku dostane. Jednotlivé komponenty jsou vyráběny na základě přesné objednávky, která stroj po celou dobu montáže provází, a tak měnit technickou specifikaci objednaného stroje na poslední chvíli nebývá jednoduché a někdy jsou takové úpravy zhola nemožné.
Postupně se rozšiřuje výroba stále oblíbenějších teleskopických nakladačů, na které se vyrábějí dva druhy kabin, pro pevný rám nebo pro kloubové řešení. Zástupci českých farmářů by však u nich přivítali větší maximální délku zdvihu.
U montáže sklízecích mlátiček byl zřetelný trend posledních let. Preferovány jsou velké mláticí bubny. Zadní náprava je stavitelná a ve standardu zesílená. Mláticí koše se montují ve čtyřech typech, univerzálních nebo obilních s různou silou a vzdáleností drátu. Vytřasadla jsou jedenáctistupňová s výměnným obložením, jehož tvar je patentem značky John Deere.
Také samochodné řezačky zmohutněly. Válce jsou vyráběny z masivního nerez materiálu a jsou vybaveny detektorem kovů. Nože mohou být ve třech velikostech a na jeden buben jich je montováno 48.
Poruchovost strojů John Deere vyrobených ve Zweibrückenu bývá obvykle velice nízká. Ale ani při závadě, která se díky únavě materiálu po letech přihodí, se nemusí uživatel obávat. Náhradní díly jsou k dispozici minimálně 15 let, jejich minimální počet je pevně stanoven a potřebná zásoba se vždy dovyrobí. Pochopitelně se pečlivě uchovává projektová dokumentace, což je jistě dobrá zpráva hlavně pro majitele veteránů. Ale to už je jiná kapitola…
Na naší procházce lesem zelenožlutých mlátiček, řezaček a teleskopických manipulátorů se dalo odhadnout, že na jelena vzpínajícího se na jejich kapotách kulovnice netřeba. Rozhodně nevypadal nemocně nebo staře, takže není zdaleka na odstřel, ba asi bude dost těžké najít si v nejbližších letech nějakou příčinu si z něj střílet.
Roman Paleček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *