ZTRÁTY PŘÍ RŮZNÝCH POSTUPECH SKLIZNĚ PÍCNIN

Pícniny jsou z hlediska sklizně plodinami, u kterých se můžeme setkat s velmi rozdílnými sklizňovými pracovními postupy. Při všech těchto postupech dochází samozřejmě k určitým ztrátám, které mohou být způsobeny různými vlivy. Zajímavá je rovněž celková energetická bilance jednotlivých postupů. Následující článek je zamyšlením nad sklizní píce právě z těchto pohledů.

Sklizňové pracovní postupy u pícnin můžeme rozdělit podle různých hledisek. Nejčastěji používaným hlediskem je stav píce při sklizni na poli a použití pícniny v zemědělském provozu. Z tohoto pohledu lze sklizeň pícnin rozdělit následovně.
Sklizeň čerstvé zelené píce (na zeleno)
Sklízená píce má obsah sušiny 15 až 30 % a lze ji dále použít takto:
 k dennímu krmení. Píce se zpravidla sklízí sklízecími řezačkami. Řezanka je čerstvá, není znečištěná, lze ji mechanicky rozpojovat a dávkovat, což umožňuje plnou mechanizaci od sklizně až po zkrmování;
 k silážování. Píce se upravuje řezáním (sklízecí řezačky nebo stacionární řezačky po sběracích vozech), neboť silážování vyžaduje především dokonalé utužení a utěsnění ve skladovacím prostoru a mechanický odběr siláže. Silážování čerstvé píce (Obr. 1) je spojeno s poměrně vysokými ztrátami sušiny 18 až 28 % (jiné prameny uvádí 20 až 35 %) a to vlivem hlubšího prokvašení a odtoku silážních tekutin. Při silážování čerstvé píce je zvýšená potřeba konzervačních prostředků (bez konzervačních prostředků bezprostředně po posečení lze silážovat pouze silážní kukuřici) a hůře se využívá prostor žlabových sil. Silážování čerstvé píce se může uplatnit jen v období s nepříznivým počasím, kdy není možno zvýšit obsah sušiny zavadáním a kdy sklizeň stárnoucích pícnin nelze oddalovat;
 k horkovzdušnému sušení. Vzhledem k vyšším investičním a provozním nákladům na horkovzdušné sušení a k energetickým limitům je možno efektivně sušit pouze velmi kvalitní píci, tedy včas sklizenou vojtěšku a jetel luční. Píce se sklízí sklízecími řezačkami. Řezanka by měla být co nejkratší a stejnoměrná, neboť tím je umožněno lepší využití přepravních prostředků a tepelné energie při sušení. Sušení probíhá zpravidla v bubnových sušárnách (stacionárních nebo mobilních) a úsušky se zpracovávají na brikety, moučku, granule;
 k mechanické dehydrataci. Píce se sklízí sklízecími řezačkami, řezanka se drtí, lisuje – produktem lisování jsou jednak výlisky, které lze dále klasickými způsoby zpracovat na krmivo (siláž, senáž, dosušené seno, úsušky), a jednak vylisovaná šťáva, z které lze v průběhu složitého tepelně chemického zpracování vyrábět bílkovinné koncentráty ke krmivářským i potravinářským účelům;
Sklizeň zavadlé píce
Zavadlá píce se získává přirozeným předsoušením na poli na obsah sušiny 25 až 70 % (podle pracovních postupů), a slouží dále:
 k senážování zavadlé píce s obsahem sušiny 30 až 50 % ve věžových silech. Píce se upravuje řezáním (sklízecími řezačkami nebo stacionárními řezačkami po sběracích vozech). Ztráty sušiny jsou zhruba o třetinu menší než při silážování čerstvé píce (Obr. 1) a činí 15 až 18 %. Nedochází k odtoku silážní tekutiny, lépe se využije prostor žlabových sil, omezuje se až zcela vylučuje potřeba konzervačních prostředků. Senážování zavadlé píce je v současné době rozšířenou metodou konzervace;
 k umělému – ventilačnímu dosoušení zavadlé píce na seno. Tento sklizňový pracovní postup se skládá ze dvou etap. V první etapě se píce předsušuje na poli. Při zvýšení obsahu sušiny na 50 až 75 % se sklízí a ukládá na různé typy dosoušecích provzdušňovacích zařízení, která slouží i jako skladovací prostor. Ve druhé etapě se píce dosušuje aktivní ventilací studeným, popřípadě předehřátým vzduchem až do dosažení skladovacího obsahu sušiny 80 až 85 %. Předsoušení (oproti sušení na seno) značně snižuje závislost na počasí a ztráty odrolem, vyluhováním a mikrobiální činností. Doba přirozeného sušení na poli se zkracuje za příznivých povětrnostních podmínek na 2 až 3 dny po posečení, tedy zhruba na třetinu až polovinu doby nutné k úplnému usušení sena. Z (Obr. 1) je vidět, že ztráty sušiny činí 15 až 23 %. Také ztráty stravitelných dusíkatých látek (SNL) 15 % a škrobových jednotek (ŠJ) 20 %, jsou tedy zhruba o 40 až 50 % menší než při sušení na seno. Vlhkost píce při sklizni pro umělé dosoušení závisí na typu dosoušecího zařízení a na formě sklízené píce např. při použití kondicionéru se mohou podstatně snížit sklizňové ztráty. Při skladování v halových senících vybavených podúrovňovým roštovým zařízením pro dosoušení celé dlouhé a řezané píce je možno sklízet píci s obsahem sušiny 60 až 70 %. Při sklizni píce lisované do balíků má píce obsah sušiny 70 až 75 %, při skladování ve věžových senících vybavených dosoušecím zařízením musí být píce pouze řezaná, sklízená při obsahu sušiny 50 až 55 %.
Sklizeň se dělá sečením do pokosů žacími stroji, předsoušení při nižších výnosech je možné na neupravených pokosech, při vyšších výnosech v rovnoměrné souvislé vrstvě rozhozené z upravených pokosů naširoko obracečem píce při dostatečně častém obracení a načechrání píce obracečem píce a shrnutí předsušené píce do řádků shrnovačem píce. Předsoušení pícnin po úpravě kondicionérem (píci láme a mačká) je rychlejší. Při deštích nastávají však větší ztráty vyluhováním. Předsušená píce se sbírá sběracími vozy, sklízecími řezačkami se sběracími adaptéry, sběracími lisy;
Sklizeň píce na seno
Jedná se o sklizeň sena získaného přirozeným sušením na poli (Obr. 1) s obsahem sušiny 70 až 88 %. Tato sklizeň je nejstarším a nejpřirozenějším způsobem konzervace, za příznivého počasí a při správném provedení nejlevnějším, při nepříznivém počasí pro značné zvýšení pracnosti, ztráty sušiny, stravitelných živin a vitamínů nejméně efektivním. V posečené píci probíhají při zavadání a vysychání fyziologické a biochemické procesy, které ovlivňují její krmnou hodnotu. V průběhu sušení je možno rozlišovat dvě hlavní fáze.
První fáze je zavadání. Trvá až do odumření buněk, které nastává vlivem ztráty vody průduchovou a kutikulární transpirací a z porušeného povrchu orgánů. Ztráty organické hmoty v této fázi jsou převážně nemechanické povahy, jsou způsobeny dýcháním v čase zavadání (Obr. 1).
Druhá fáze je dosoušení – konzervace. Začíná odumřením buněk, které nastává v píci trav při zvýšení obsahu sušiny na 45 až 55 %, v píci jetelovin při zvýšení na 35 až 40 %. Potom se obsah vody snižuje jednoduchým fyzikálním vypařováním. Během sušení na slunci vznikají ztráty některých vitamínů. Při srážkách přesahujících nasávací schopnost zasychající píce vznikají velké ztráty vyluhováním rozpustných frakcí některých živin a vitamínů. Jsou tím větší, čím je píce sušší a více narušená, např. kondicionérem.
Kromě uvedených ztrát, způsobených fyziologickými a biochemickými pochody, činností mikroorganismů a vyluhováním, vznikají ztráty konzervací v procesu sušení a ztráty sklizňové odlamováním jemnějších částí rostlinné hmoty (lístků), jejichž vysychání je rychlejší než vysychání lodyh a stonků. Tyto ztráty jsou největší u jetelovin, kde nastávají již při zvýšení obsahu sušiny listů na 40 až 55 % a mohou činit 10 až 35 % z jejich celkové sušiny. Podstatně menší ztráty jsou u pružné píce trav (kolem 5 %), kde nastávají až při zvýšení obsahu sušiny listů nad 70 %. Celkové ztráty při přirozeném sušení píce na zemi se podle podmínek značně mění. Při průměrných klimatických podmínkách činí v průměru 30 % sušiny, jak je vidět z (Obr. 1). Ztráty živin v nepříznivých podmínkách dosahují až 63 % (28 % SNL a 35 % ŠJ), jak je vidět z grafu na (Obr. 2).
Při sklizni píce na seno se používají stejné operace a stroje jako při sklizni celé předsušené píce určené k ventilačnímu dosoušení. Podle průběhu vysychání se píce dvakrát až třikrát obrací. Obracení píce je účelné provádět v době, kdy její obsah sušiny je nižší než 50 až 55 %. Nešetrné obracení sušší píce zvyšuje ztráty odrolem, zvláště při vyšších podílech jetelovin a u čistých jetelovin. Shrnování píce na noc do řádků sušení urychluje. Za příznivých povětrnostních podmínek dosahuje neupravená píce skladovacího obsahu sušiny 80 až 85 % během 3 až 5 dnů, upravená během 2 až 3 dnů. Pro skladování se v současné době používají halové seníky, věžové seníky, stodoly a kůlny, půdní prostory hlavně nad stájemi, venkovní stohy. Perspektivní jsou pouze halové a věžové seníky, kde je možné naskladnění a vyskladnění plně mechanizovat;
Energetické hledisko
Porovnáme-li energii vloženou do procesu sklizně a konzervace s množstvím energie získané ve vyrobené píci, dostaneme následující hodnoty: u silážování čerstvé píce 1:24,2, u senážování zavadlé píce 1:23,8, u dosoušení na seno 1:12,2 a u horkovzdušného sušení 1:0,55. Z porovnání vyplývá vysoká energetická náročnost u horkovzdušného sušení. Hlavně z tohoto důvodu se od horkovzdušného sušení ustupuje. Pro příští období se předpokládá, že z veškeré vyprodukované biomasy bude přímo zkrmováno na zeleno a spásáno kolem 40 %, dále 37 až 40 %, bude zpracováno ve formě siláží a senáží, 15 % ve formě sena a na úsušky bude použito jen 5 až 8 % vyrobené píce.

Doc. Ing. Josef Břečka, CSc., Ing. Dr. František Kumhála
TF ČZU Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *