Utužování půdy je velkým problémem současného zemědělství a dělená doprava, která vyčlení dopravu silniční od přepravy polní, v něm může být nápomocna. Dnes je již běžné využití překládacích vozů při sklizni obilnin a olejnin, jejichž nasazení sice primárně sleduje vyšší efektivitu práce sklízecích mlátiček, ale pokud je překládací vůz a traktor vybaven vhodnými pneumatikami, pak působí na půdu šetrněji než klasický nákladní automobil se silničním obutím. A to zejména při sklizni zrnové kukuřice, kdy již bývají povětrnostní podmínky obtížnější, půda je vlhčí a náchylnější na poškození. Obdobné je to při sklizni silážní kukuřice, kde je systém překládání rovněž možný, i když v praxi se zatím nevyužívá. Mnohdy obtížným prvkem dopravy je též aplikace statkových hnojiv, zejména kejdy. S kejdou se často převáží velké objemy vody a malé objemy živin a požadavek na velkou kapacitu cisteren zatěžuje půdu, zejména pokud jsou vybaveny aplikátory, které kejdu zapravují. Proto dnes již není neobvyklé využití přívozních cisteren a speciálních aplikátorů, které jezdí jen po poli, mají flotační pneumatiky a ty jim umožní lepší průjezdnost i nižší poškození půdy. Oddělení silniční a polní dopravy je proto jasným trendem moderního zemědělství.*
