Co se někomu může zdát jako nedosažitelná utopie, to jiný s úspěchem dovedl až do praxe. Příkladem může být zhodnocení pšeničné slámy. Řekli byste posklizňový zbytek a odpad. Rodinná firma z Jedousova na Pardubicku ji používá na výrobu stavebních ekopanelů.
„Začátky rozhodně nebyly snadné,“ vzpomíná Jan Bareš, jednatel a spolumajitel firmy. „Nejtěžší bylo překonat počáteční nedůvěru zákazníků. Znáte to. Všichni nám říkali, že ekopanely zplesniví, dají se do nich myši a podobně. Po šesti letech provozu našeho modelového domu v areálu podniku se však žádné obavy nepotvrdily. Naši zákazníci jsou spokojeni, a to nás těší nejvíce.“
Životaschopnost této technologie dokládají domy ze slaměných panelů postavených po druhé světové válce v západní Evropě a v Austrálii, které dodnes slouží svému účelu. „Počátky našeho podnikání s alternativními stavebními materiály sahají do roku 1997, kdy jsme se seznámili se zahraniční technologií výroby ekologických panelů z biomasy,“ vrací se k počátkům Jan Bareš. „Pořízení takové technologie přesahovalo naše finanční možnosti, proto jsme se rozhodli koupit pouze know-how. Výrobní linku jsme vyvinuli a vyrobili vlastními silami,“ dodává.
Využívá se pšenice, možná rýže
K výrobě ekopanelů se používá především pšeničná sláma. „Zkoušeli jsme také jiné rostliny, ale ty vyžadují odlišné naladění lisu,“ vysvětluje jednatel Bareš. „Testovali jsme například rákos. Ten se ukázal jako příliš křehký, vlákna se neproplétala a výsledná deska snadno praskala.“ Nyní vývojové pracoviště hledá další vhodné materiály pro lisování na této technologii.
Naprosto unikátní zkušenosti slibuje rýžová sláma. Z Egypta a Jihoafrické republiky totiž přišla poptávka na technologii výroby ekopanelů z této suroviny. „Dovezeme jeden kontejner a pak se uvidí, jestli dokážeme prorazit s naší linkou v zahraničí,“ slibuje si Jan Bareš.
Nákup slámy na poli i v balících
Přibližně dvě třetiny pšeničné slámy výrobce ekopanelů nakupuje přímo na poli v řádcích. Sklízí ji a lisuje vlastními silami. Zbylou třetinu nakupuje operativně v průběhu roku ve formě hranatých balíků. Jelikož většinu suroviny si shromažďují vlastními silami, hektarový výnos slámy hraje zásadní roli.
„Loňská úroda nebyla podle našich představ a v letošním roce je to snad ještě horší,“ stěžuje si Jan Bareš. „Zatímco letos běžně lisujeme osm metráků pšeničné slámy z hektaru, dříve to na některých stanovištích bylo čtyřicet.“
Hlavní dodavatelé slámy v řádcích jsou Liponova Lipoltice, Agrodružstvo Jeníkovice, Agrotrade Čivice a Agro Kojice. Celkově výrobce z Jedousova obhospodařuje přibližně tisíc hektarů strniště a ročně spotřebuje přibližně tři tisíce tun pšeničné slámy. Mezi největší dodavatele balíků slámy patří ZEVAS Vraclav, a. s., a Agrodružstvo Jevišovice. Cena se pohybuje do tisíce korun za tunu materiálu bez přepravy.
Klíčová je vlhkost
Kvalitu lisovaných ekopanelů zásadně ovlivňují parametry vstupující suroviny. Sláma by měla být co nejdelší a hlavně suchá. Podle Jana Bareše se optimální vlhkost pohybuje kolem osmi procent, s možnou odchylkou čtyři procenta v závislosti na odrůdě pšenice a podmínkách při sklizni. Proto se snaží slámu sbírat až kolem poledne, kdy sluníčko vysuší rosu.
Zvyšování teploty a vlhkosti balíků může také způsobit zalisování zelených plevelů, proto se sklizni slámy věnuje náležitá pozornost. Choroby a eventuální škůdci nejsou překážkou kvalitnímu ekopanelu, protože jádro v lisovacích deskách prochází teplotou 200 stupňů Celsia. V průběhu výrobního cyklu se navíc do slámy přidávají odpuzovače hlodavců a škůdců.
„Pokud dostaneme dobrý materiál, můžeme zpracovat 98 procent hmotnosti balíku a vyrobit až 700 metrů čtverečních ekopanelu za deset hodin. Při špatných vstupech však naše výkonnost může klesnout na 500 metrů,“ dokazuje zásadní vliv kvality slámy na efektivitu výroby jednatel Bareš.
Úsporná výroba
„Výrobní technologie, kterou mimo nás vlastní pouze pár firem na světě, není na první pohled složitá,“ prohlašují v Jedousově. Energetická náročnost dosahuje pouze 130 kilowatthodin instalovaného výkonu. Daleko komplikovanější je nastavení linky na výrobu kvalitních ekopanelů.
Na počátku celého výrobního procesu stojí hranaté balíky pšeničné slámy. Po vstupní kontrole se rozeberou a putují do výstředníkového lisu. Lisovací desky působí na slámu vysokým tlakem a teplotou 200 stupňů Celsia. Vytvarované jádro se polepuje třívrstvou sběrovou (recyklovanou) lepenkou. Dvousložkové lepidlo Kronocol U 300 splňuje přísnou normu E1.
„Zkoušeli jsme různá lepidla, například škrobová, ale výsledek nikdy nebyl uspokojivý,“ říká jednatel Bareš. Z linky vystupuje nekonečný pás slaměné desky, který má ve stávajícím provozu šířku 120 centimetrů a tloušťku šest centimetrů. Okružní pila nařezává ekopanel podle požadavků zákazníka v délce od 120 do 320 centimetrů. Využívá se ve stavebnictví k vybudování samonosných příček, půdních vestaveb nebo obvodových stěn dřevěných skeletů.
Letos překonají hranici
Pro letošní rok v Jedousově plánují překonání hranice sto tisíc metrů čtverečních vyrobených ekopanelů, což představuje přibližně tři tisíce tun finálního výrobku. K tomu by měla přispět také nová linka, která už pracuje ve zkušebním provozu. Hlavním rozdílem bude nový rozměr lisovaných desek. Šířka ekopanelu se sníží na 80 centimetrů, což podle majitelů zajistí lepší manipulovatelnost ve stísněných půdních vestavbách.
Přestože objem produkce ročně stoupá zhruba o 20 tisíc metrů čtverečních, nechce výrobce ekopanelů expanzi přehánět. „Jedinou špatnou aplikací můžeme ohrozit celý program, a to je jeden z důvodů, proč neprodáváme do anonymních velkých prodejen typu Bauhaus nebo Hornbach. My dáváme přednost osobnímu přístupu k zákazníkovi,“ vysvětluje Jan Bareš. Část objednávek montují sami, zbytek zajišťují partnerské firmy. Velkou část produkce putuje na export. Zájem mají v Nizozemsku, Německu, Alžírsku nebo v Egyptě.
