Principy udržitelného hospodaření vychází z promyšlené péče o půdu, jako o nejcennější výrobní prostředek v zemědělství tak, aby její úrodnost byla zachována, případně vhodnými postupy ještě zvýšena. Za tím účelem je třeba věnovat pozornost i vhodným osevním postupům a návratu organické hmoty do půdy ve formě slámy, zapravování porostů meziplodin a organických hnojiv. Významnou součástí komplexních opatření pro zlepšení stávajícího stavu je hluboké kypření půdy. Jeho pozitivní vliv lze pozorovat již v krátkodobém horizontu.
Důsledky přejezdů těžké mechanizace se projevují na různých půdách odlišně. Záleží také na používané technologii zpracování půdy a na tom, zda se půda zpracovává tehdy, když se nachází ve vhodném stavu.
U hluboko kořenících plodin může být výskyt utužených půdních vrstev limitujícím faktorem pro vývoj kořenového systému. Zkrácený či deformovaný kořen může mít negativní vliv na výnos. Dále je třeba vzít v úvahu skutečnost, že výskyt utužené půdní vrstvy zabraňuje přirozenému pohybu vody v půdě oběma směry. A to jak kapilární vzlínavosti, tak i odtoku z povrchu a vsakování vody při nadměrném zamokření. Zhutněná půda nemá plnohodnotnou schopnost zadržování vody.
Půdu je třeba vnímat jako prostředí, jehož kvalitu ovlivňuje také obsah organické hmoty, množství mikroorganismů a též i větších organismů. V půdě se zdravou půdní strukturou také existuje rovnováha minerálů, pozitivně ovlivňující výměnu iontů, a tím i disponibilitu živin pro rostliny. Na zdravé struktuře má svůj podíl i dobře fungující půdní ekosystém.*
Více informací v týdeníku Zemědělec č. 38/2017.
