Půda patří mezi základní výrobní faktory a s ohledem na svou obtížnou genezi je to důležitý a velmi těžko obnovitelný přírodní zdroj. Produkční a mimoprodukční funkce půdy jsou nezastupitelné. Půda je vystavena rostoucímu antropogennímu zatížení a je proto nutné věnovat náležitou péči technologiím zpracování půdy snižujícím negativní vlivy na její stav.
Za hlavní rizika pro půdu a její kvalitu jsou považována: eroze, úbytek organické hmoty, omezení biologické aktivity půdy a její zhutňování. Půdu tvoří složitý systém vzájemně propojených organických i anorganických činitelů vytvářející spolu živý organismus. Půda je skutečně živá a rozhodujícím faktorem úspěchu hospodaření na ní je stejně jako u živých organismů její zdraví. Kvalitní, zdravá půda je tak rozhodujícím faktorem pro dosažení kvalitní produkce v rostlinné výrobě. Účelem zpracování půdy je změnit její strukturu tak, aby vyhovovala pěstovaným plodinám, aby se zvýšila účinnost hnojení a dalších agrotechnických zásahů a aby se půda dokázala vypořádat s rostlinnými zbytky po předplodině. Zpracováním je tedy nutné půdu upravit do stavu, kdy jsou plodinám poskytovány dobré stanovištní podmínky pro růst i vývoj se současným požadavkem na minimalizaci negativních dopadů na kvalitu půdy. Zájem o důsledky hospodaření na půdě by měly být trvalým zájmem toho, kdo na ní hospodaří. Je nutné si uvědomit, že tvorba půdy je velice pomalý proces, trvající stovky i tisíce let, v závislosti na typu matečního substrátu. Ztráta půdy však může být, a mnohdy i je velice rychlá.
Význam podmítky je znám
Pokud se zaměříme na problematiku zpracování půdy po sklizni hlavní plodiny, můžeme říci, že význam včasného ošetření pozemků po sklizni obilnin a dalších plodin zanechávajících strniště v letním období je všeobecně znám. Porost obilnin a ozimé řepky vytváří určité mikroklima, které chrání půdu před nadměrným výparem vody. Po sklizni těchto plodin ochranný efekt porostu pomine, povrch půdy je vystaven slunečnímu záření i výsušnému větru. Vlhkost půdy v povrchové vrstvě se rychle snižuje, vlivem obnoveného systému kapilárních pórů vzlíná voda z míst s vyšší vlhkostí v půdním profilu k nechráněnému povrchu půdy. Tím dochází k intenzivnímu neproduktivnímu výparu vody z půdy. Důsledkem je ztráta vody z půdy a výrazné zhoršení podmínek pro následné zpracování půdy – tvrdá ornice zvyšuje energetickou náročnost kypření, větší a tvrdé hroudy zhoršují podmínky pro následnou předseťovou přípravu půdy k ozimům.
Měřením bylo zjištěno, že za jediný den po sklizni obilniny může klesnout vlhkost ornice na nepodmítnutém pozemku relativně o 1 až 2 procenta.
Dobře a včas provedená podmítka vytvoří v povrchové vrstvě ornice izolační vrstvu, která brání výstupu kapilární vody při suchém počasí až k povrchu půdy. Při ochlazení v noci může část vodních par v podmítnuté vrstvě kondenzovat, v případě dešťových srážek se zlepší podmínky pro zasakování vody do půdy. Podmítka má další příznivé účinky zejména vytvořením podmínek pro vzejití výdrolu předplodiny a části semen a plodů plevelů a následující potlačení vzešlých rostlin, čímž se sníží zaplevelení následné plodiny.
Včasnost podmítky je proto zásadním požadavkem, pochopitelně je důležitá i její kvalita. Soudobé talířové a radličkové kypřiče splňují požadavky na plošnou výkonnost, navíc umožňují volbou a nastavením pracovních nástrojů regulovat intenzitu zapravování posklizňových zbytků do půdy. Cílené využívání rostlinné biomasy předplodin a meziplodin je jedním z požadavků pro přínos k protierozní ochraně půdy v postupech zpracování půdy.*
Prof. Ing. Josef Hůla, CSc., doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D., Ing. Petr Novák, Ph.D., TF ČZU v Praze
Celý článek naleznete v Mechanizaci zemědělství 8/2017.
