Volba správné strategie hnojení u konkrétní plodiny je věcí pěstitele. Správná volba termínu a dávky hnojiva je důležitá například při posledním hnojení dusíkem u ozimé pšenice. Přitom je dobré ještě zohlednit podmínky jednotlivých pozemků a vlastnosti odrůd. Pozdní hnojení dusíkem ovlivňuje u pšenice především obsah bílkovin. Ten představuje při prodeji zrna důležitý kvalitativní parametr.
Rozhodující je také to, k jakým účelům je pšenice pěstována. Pěstitelé krmné ozimé pšenice by měli – s ohledem na stanoviště a průběh počasí – aplikovat dusík nejpozději ve fenologické fázi (BBCH) 39 (tj. od fáze jazýčku praporcového listu).
Mezi různými stupni kvality ozimé pšenice neexistují velké rozdíly v odběru dusíku z půdy. Nelze tak tvrdit, že by pšenice stupně C odebíraly méně dusíku, než stupně A. Každopádně dusík představuje faktor, který při svém nedostatku v půdě znamená pro výnos omezení.
V praxi jsou hodně rozšířené odrůdy, které vhodně kombinují uspokojivou úroveň výnosu i obsahu bílkovin v zrnu. Pěstitelům tak nabízí různé možnosti pěstitelského zaměření. Při pěstování se osvědčuje pozdní hnojení dusíkem, orientované na výnos, které by ale nemělo přijít příliš pozdě. Rozhodující je přitom úroveň účinnosti hnojení a doporučuje se také zohlednění odlišností jednotlivých odrůd.
Pokud určitá stanoviště dokáží zaručit vyšší úroveň výnosu, má smysl zvýšit pozdní dávku hnojiva o 30 až 40 kg/ha. Rozdělení celkové dávky na čtyři díly dovoluje hnojení lépe adaptovat průběhu počasí a vývoji porostu. Rovněž tak lze pracovat nezávisle na pravidelných deštích, a dosahovat vyšší efektivity ve využití aplikovaného hnojiva.
