Mnoho praktiků ví, že termín seče vždy představuje určitý kompromis mezi výnosem píce a její kvalitou. Pokud vjede do porostu žací stroj v raném termínu, získá se hmota o vyšší kvalitě s nižším výnosem. Naopak zdrženlivost v termínu sklizně přináší píci o nižší kvalitě a s vyšším obsahem sušiny, ale s vyšším výnosem.
Také v počtu sečí se jednotlivé podniky vzájemně odlišují. Pokud se počet sečí na shodné výměře porostů pícnin zvýší, nevede to automaticky k většímu celkovému výnosu. Výsledek může být právě opačný. Naopak větší celkový výnos hmoty se získá při menším počtu sečí s hmotou o vyšším obsahu sušiny. Na druhou stranu to jde ale na úkor kvality píce.
Dokonce se u porostů některých pícních trav může dvousečným využitím získat více hmoty, než třísečným. Ovšem získaná hmota se nehodí pro účely krmení dojného skotu. Z toho vyplývá, že redukce počtu sečí má v praxi své meze. Vhodný počet sečí je závislý na regionu, ročníku a porostu. Za určitých podmínek může představovat i třísečné využití nevhodný postup, kdy nízký počet sečí může vést ke snížené kvalitě píce.
Při seči v raném vývojovém termínu, tzn. před začátkem metání trav, lze očekávat menší podíl vláknité struktury, větší obsah bílkovin, minerálních látek a energie. Takové krmivo se vyznačuje i lepší stravitelností, než při pozdějším termínu sklizně. Jakmile se porosty nechají dojít do pokročilých vývojových fází, dochází rychle ke stárnutí krmiva. To bývá častý případ prvních a také druhých sečí. Obzvláště rychlý vývin lze také očekávat u úspěšně dosetých nebo obnovených travních porostů v následujícím roce po zásevu. Z toho vyplývá, že pro vhodné využití potenciálu porostů pícnin je důležité správné rozložení jednotlivých sečí.
