U travních porostů se počítá zhruba s intervalem třiceti dnů, které jsou zapotřebí pro nárůst hmoty pro druhou seč. Tato hodnota slouží dobře jako orientační, nicméně v závislosti především na průběhu počasí může být toto období i podstatně delší. Po poslední seči by měl mít travní porost prostor pro regeneraci před zimou. Měl by dosáhnout určité výšky, která ovšem nemá být nadměrná. Protože ve vysokých porostech se zvyšuje nebezpečí vymrznutí či rozvoje plísně sněžné.
Zároveň je třeba dbát na to, aby při všech sečích nebyly žací stroje nastaveny na příliš nízkou výšku strniště. Pokud sečení travního porostu probíhá na výšku menší, než 7 cm, způsobuje to zpomalení regenerace a dalšího vývoje rostlin. Stejné důsledky má používání žacích strojů s tupými noži – roztřepené okraje listů a stonků zasychají a zpomalují růst. V další seči pak porost poskytne nižší výnos hmoty. Při sklizni vojtěšky se doporučuje výška strniště mezi osmi a deseti centimetry.
Pravidelné přísevy zajišťují vyšší hustotu travního porostu. Hustý porost také snižuje míru znečištění píce příměsí zeminy při sklizni. Dále je možné přísevy nebo obnovou porostů ovlivnit druhové složení luk požadovaným směrem.
Z lučního porotu vykazuje právě jílek vytrvalý nejvyšší obsah cukru. A právě rychlý přechod cukru v kyselinu mléčnou ve vrstvě řezanky v silážním žlabu a rychlé snížení hodnoty pH představují příznivé podmínky pro zahájení silážního procesu. Naproti tomu kostřava červená je díky svému hlouběji zasahujícímu kořenovému systému více odolná suchu. Zároveň pomáhá zajišťovat strukturální složku krmiva.
