Čím sušší píce se do silážního žlabu přiveze, tím pomaleji probíhá proces senážování. To také znamená, že pro dokonalý proces prokvašení pak musí zůstat silo delší dobu uzavřené. Do běžné praxe patří též využívání silážních aditiv.
Jak sklízecí řezačky, tak i senážní návěsy mohou být vybaveny zařízením pro jejich aplikaci. Nádrže na prostředky nacházejí své místo v různých místech stroje, dále je nedílnou součástí i zařízení pro dávkování aditiva a trysky. Přídavkem těchto přípravků lze zamezit případnému rozvoji nežádoucího kvašení v silážním žlabu, anebo zajistit aerobní stabilitu senáže (zamezit dodatečnému zahřívání). Ale počítat s účinností přípravku je možné pouze pod podmínkou, že bude do proudu píce, procházející strojem, aplikován rovnoměrně.
Řada zemědělců řeší otázku, zda by bylo možné kompenzovat pomocí aditiv náhlé výrazně zhoršené počasí v průběhu sklizně. U píce, která má obsah sušiny nízký, tj. pod 25 procent, a lze ji již považovat za obtížně silážovatelnou hmotu, si lze pomoci často jen chemickými přípravky. Dávky těchto solí bývají výrazně vyšší, než u silážních aditiv na bázi bakteriálních přípravků.
Na rozdíl od první seče dosahují následné seče požadovaného zavadnutí na úroveň 30 až 40 procent sušiny podstatně rychleji. Zároveň bývají i průměrné denní teploty výrazně vyšší, takže z těchto důvodů je třeba sklízet s vyšší výkonností. Letní teploty také urychlují u trav přechod do generativní fáze, takže vhodný termín sečí je třeba sledovat bedlivě. Případně je možné od žacích strojů odpojit zařízení pro souběžnou úpravu píce, a případně nepoužívat ani obracení.
