Dnes již není pochyb o tom, že speciální nářadí na mělkou podmítku vyžaduje pravidelné používání strojů pro hlubší zpracování půdy. Zde se dobře prosazují vícenosníkové kypřiče, i když lze použít i starší typy radličkových podmítačů. Kypření do větších hloubek napomáhá jednak snížit koncentraci slámy v povrchových vrstvách, a jednak lze takto odstraňovat utužené půdní vrstvy.
Odstraněním zhutněných vrstev se obnoví proudění vody v půdním profilu, takže například po prudkých srážkách se voda rychleji vsakuje a nezpůsobuje erozi nebo tvorbu dlouhodobě zamokřených ploch („jezer“ na poli). V průběhu vegetace mohou rostliny snadněji čerpat vodu s živinami i ze spodních půdních vrstev, což je výhodné v období sucha.
Pro dosažení výše uvedeného efektu se doporučuje provádět hlubší kypření tak, že se pracovní hloubky na jednotlivých pozemcích střídají. Prioritou jsou požadavky následné plodiny, ale pokud následuje například výsev jařiny, je možné využít delší časový prostor pro hlubší nakypření pozemku. Strojů pro tuto operaci je velké množství, od klasických tří- nebo čyřnosníkových radličkových kypřičů až po polonesené stroje s masivním rámem, pod nímž je sdruženo několik odlišně působících pracovních sekcí.
Talířové kypřiče se dobře uplatňují po sklizni řepky, kde dokáží zpracovat větší množství hmoty včetně silných stonků a přitom dokonale zaklopit semena výdrolu. Donutit takto výdrol ke vzejití má velký význam, protože semena pak mohou vzcházet v později zakládaných porostech řepky, způsobovat rozvoj houbových chorob a snižovat výnos. Poté je důležité správně provést druhou operaci, při níž se povrch pozemku s kořeny rostlin celoplošně podřízne a rostliny se zapraví do půdy.
