Do hloubky 50 cm i více lze půdu kypřit hloubkovými kypřiči. První generace těchto strojů na začátku devadesátých let měly o 45 stupňů směrem ke svislé ose natočené pracovní orgány (úzké radlice), zatímco v současné podobě připomínají tyto stroje spíše klasické kypřiče (ovšem v podstatně robustnějším provedení). Na rozdíl od radličkového kypřiče mají hloubkové kypřiče běžně systém hydraulického non-stop jištění pracovních orgánů před poškozením.
V zásadě lze rozdělit tyto stroje podle způsobu jejich práce. Méně rozšířené jsou kypřiče, které provádí narušení zhutnělých vrstev v půdě bez jejího promísení. Některé zóny zůstávají v původním rozložení v půdním profilu. Pevné hloubkové kypřiče (někdy označované jako podrýváky) pracují na principu zvedání, kdy půdu od spodu směrem nahoru zvedají a tím zhutnělé vrstvy rozlámou. Tyto stroje zanechávají rovný povrch pozemku. Pracují při rychlostech nejčastěji 6 až 8 km/h a vyžadují výkon motoru tažného prostředku na úrovni 25 až 35 kW na jednu slupici.
Existují ale i aktivně poháněné druhy kypřičů, které mohou využívat jak principu zvedání ornice, tak i rozlámání. Speciální pracovní orgány jsou seshora zapichovány do půdy, kterou pak uvolňují směrem dozadu.
Druhou skupinou jsou kypřiče, které provádí celoplošné nakypření i promísení půdy v půdním profilu. Pracovní tělesa mají třikrát lomený úhel, který usnadňuje vstup do půdy. Stroj se také díky světlosti rámu a roztečím radlic vyznačuje velkou průchodností. Hroudy, které při práci vznikají, rozdrtí tandemové válce, nejčastěji v hrotovém provedení.
