Jméno Claas je pro každého zemědělce synonymem pro moderní sklizňovou techniku. Již ve třicátých letech Claas experimentoval se sklízecí mlátičkou, která by farmářům usnadnila práci na poli a posunula technologii sklizně dále než jen na používání v té době rozšířených vazačů slámy. Konstruktérům se podařilo překonat mnoho obtíží a po stovkách hodin práce na poli uvedli na trh svou první sklízecí mlátičku. Měla označení Claas MDB a psal se rok 1936 – tedy období vážné hospodářské krize v Německu.
Claas MDB byl tažený traktorem, a v průběhu jízdy prováděl pokosení porostu v malé výšce nad zemí podobně jako žací vazač, výmlat zrna jako stacionární mlátička, svázání zbylé slámy do snopů a odložení na strniště. Zrna od mláticího koše procházela nejprve sítem pro oddělení krátké slámy a poté silným proudem vzduchu. Po zbavení osin se zrna již nacházela ve spodní části mlátičky, odkud je vynesl dopravník na síta tzv. druhého čištění. Čistá zrna bez příměsí pak doputovala až do zadní části mlátičky, kde byla na pytlovací plošině ukládána do pytlů.
Stroje MDB bez problémů sklízely i výnosné porosty ozimého žita s výškou až 200 cm. K tažení i pohonu mlátičky postačoval traktor o výkonu 45 k se zadním vývodovým hřídelem. Kromě řidiče na traktoru bylo zapotřebí ještě dvou pracovních sil na mlátičce. I tak ale zavedením tažené mlátičky MDB odpadlo velké množství samostatných operací a sklizeň se zjednodušila a zrychlila. Při jednom přejezdu bylo možné sklízet zrno, slámu i plevy. Také se snížila úroveň ztrát zrna a sklizňové riziko.*
Více informací v Mechanizaci zemědělství č. 4/2020.