Řada podniků a farem pracuje se technologiemi zpracování půdy a zakládání porostů, které vynechávají orbu. Proto musí zajistit intenzivní zpracování půdy v různých hloubkách půdního profilu. Na to nestačí využití běžného radličkového nebo talířového nářadí, které je určené především pro mělké zpracování a podmítku. Proto řada modelů radličkového, talířového nebo kombinovaného nářadí nabízí varianty se širšími možnostmi uplatnění.
Uplatnění strojů pro intenzivní kypření začíná u běžné podmítky, pokračuje přes předseťovou přípravu a končí u narušení utužených spodních vrstev půdního profilu, které podporuje vsakování srážkové vody a rozvoj kořenového systému nejen hluboce kořenících rostlin. Technika pro intenzivní zpracování půdy zajišťuje též zapravení statkových hnojiv, porostů zeleného hnojení a meziplodin. Některé modely využíváme pro zpracování půdy, přípravu seťového lože a zakládání porostů jedním přejezdem.
Různá provedení slupic
Intenzitní kypřiče využívají především pevná provedení slupic, která jsou osazena různými druhy pracovních orgánů a vyznačují se různým typem spojení s rámem nářadí. Rovněž se setkáváme s nářadím, které disponuje slupicemi vyrobenými z pružného materiálu. Při pohledu na obě koncepce můžeme říci, že zatímco nářadí s pevným provedením slupic je obvykle konstruováno pro zpracování půdy v hloubkách do 300 – 400 mm, modely s pružnými slupicemi zpracovávají půdu do hloubky 200 – 250 mm.
Provedení slupic a jejich spojení s rámem vychází z konstrukce jištění pro případ nárazu na překážku. Za základní provedení považuje většina výrobců jištění prostřednictvím střižného šroubu, avšak takové řešení se hodí pro práci v podmínkách s minimálním výskytem kamene či jiných typů překážek. V našich podmínkách se zpravidla setkáme s pružinovým jištěním, a to na bázi vinutých pružin. A právě toto technické řešení nabízí obvykle dvě možnosti. V prvním případě jsou držáky slupice pevně přivařeny k rámu, vlastní slupice je spojena s tímto držákem prostřednictvím čepu a součástí závěsného mechanizmu je vinutá pružina. Jejím napínáním nastavujeme citlivost jištění. Druhou možností, se kterou se můžeme setkat ve spojení s vinutými pružinami, je využití systému s integrovaným pojistným mechanizmem. Ten tvoří v držák slupice, vlastní slupice a vinutá pružina. Mechanizmus je jako celek upevněn k nosnému rámu. Někteří výrobci využívají také konstrukce, kdy je součástí celého mechanizmu nikoli vinutá, ale listová pružina, přičemž s listovými pružinami se setkáme často při jištění orebních těles pluhů.
Mimo výše uvedených, ryze mechanických systémů jištění, vsázejí někteří výrobci na hydropneumatické jištění, které dovoluje změnu přítlaku z kabiny trakčního prostředku. Díky tomu můžeme reagovat na měnící se půdní podmínky, a to jak mezi jednotlivými pozemky, tak v rámci velkých půdních bloků. Systém využívá nastavitelného tlaku hydraulického oleje, přičemž jeho součástí jsou rovněž akumulátory tlaku.
Celý článek Ing. Filipa Javorka najdete v Mechanizaci zemědělství 8/2020.*