Dopravní technika versus šířka silážního žlabu

Pro transport kukuřičné řezanky z pole do místa uložení jsou s oblibou využívány návěsy, vybavené vanovou korbou, anebo speciální návěsy s ložnou plochou, přizpůsobenou k dopravě píce. Co se týká vyprazdňování, existují různé varianty.

Nejčastější varianta spočívá ve sklápění korby dozadu a případně ještě do jedné anebo do dvou stran. Pokud je traktor agregován s dvěma přívěsy, tak přichází v úvahu pouze vyklápění do strany. Materiál je potom na silo vyhrnován manipulační technikou anebo traktory (méně častěji specializovanými prostředky, jako například upravenými sněžnými rolbami). Nicméně plynulý provoz traktoru s dvojicí přívěsů vyžaduje silo o dostatečné šířce – alespoň dvacet metrů.

Naproti tomu v průjezdných silech mohou svůj náklad řezanky vykládat návěsy, které na traktory přenášejí část své hmotnosti, a disponují širokými pneumatikami. Vyprazdňování sklápěním ale s sebou nese i náhlý posun těžiště návěsu směrem dozadu s nástupem negativního zatížené tažné oje a zadní nápravy traktoru. Ten by se při sklápění korby neměl pohybovat. Přitom nelze hmotu vykládat řízeně, což klade zvýšené nároky na zkušenosti řidiče stroje, který má za úkol přivezený materiál rozhrnovat do rovnoměrné vrstvy.

Zároveň po vyložení materiálu nemůže traktor s návěsem hned silo opustit, protože musí nejprve korbu sklopit zpátky. Zpětně, pokud traktor s návěsem na průjezdním sile uvízne, vznikne složitá situace, na níž nese do určité míry vinu způsob rozhrnování a dusání hmoty. Některé návěsy pro transport řezanky s elektronicky ovládaným nuceným řízením kol mají možnost natočení všech kol stejným směrem, takže lze návěs odtáhnout či odtlačit od okraje žlabu či z hluboké koleje.