Skutečnost, že v půdě se nachází dostatečná zásoba živin, ještě neznamená, že rostliny nemohou trpět symptomy jejich nedostatku. Pro příjem živin kořeny je důležitá také jejich dostupnost. Půda představuje prostředí, které je v neustálém vztahu k vodě a vzduchu ve svém okolí. Na základě toho dochází k neustálé výměně plynů i látek, rozpuštěných ve vodě. Tak může docházet například k vyplavování dusíkatých sloučenin či ztrátám amoniaku.
Z celkového značného množství minerálů v půdě jich naše kulturní plodiny vyžadují jen málo. Základními stavebními kameny pro tvorbu bílkovin jsou dusík, fosfor a síra. Dále patří k potřebným prvkům ještě vápník, draslík a hořčík. Posledně jmenovaný prvek je například důležitý pro tvorbu chlorofylu, nezbytné látky pro fotosyntetické procesy. Potom potřebují rostliny ještě celou řadu prvků v menším množství (molybden, chlor, železo, zinek a měď).
Některé prvky existují v půdě ve formě krystalů. Platí to například o draslíku či sodíku. Anebo pak také jsou vázány v nerozpustných sloučeninách. V obou případech jsou ale v půdě přítomné v podobě, v níž nejsou přístupné rostlinám. Proto je obsah přístupných živin v půdě podstatně nižší než jejich celkový obsah. Příjem živin rostlinami probíhá pomocí kořenového systému z půdního roztoku. Velkou roli přitom hraje v poslední době často diskutovaná správná půdní struktura a s tím spojená možnost pohybu tohoto roztoku a výměny plynů v půdě. Rostliny přijímají prvky, nezbytné pro svou výživu, ve formě kationtů anebo aniontů.*
Více informací v Zemědělci č. 2/2021.
