Cest, jak realizovat lokálně variabilní aplikaci živin v praxi, je několik. Tou cenově nejpříznivější je manuální regulace dávkování hnojiva za jízdy z kabiny traktoru, případně za využití podpory od map výnosového potenciálu. Dále se nabízí ještě možnost využívání plodinových online senzorů. Anebo sestavení podkladových map.
Většina senzorů umí kromě aktuálního stavu porostu zohlednit i podkladovou mapu (Map Overlay). Tak je dávka korigována podle toho, zda je konkrétní část pozemku silnější či slabší ohledně očekávaného výnosu, které běží na pozadí a doplňují měření plodinového senzoru v reálném čase.
Cesta k funkčnímu systému precizního zemědělství v praxi může být trnitá, především propojení a vyhodnocení dat, získaných z různých zdrojů.
Základem pro tvorbu předpisových map jsou pokud možno přesné mapy s výsledky půdního vzorkování pozemků. Aby byly tyto mapy dostatečně přesné, začíná se při sběru informací o pozemcích využíváním geoelektrického mapování, s nímž se provádí vlastně skenování půdy.
Používaným měřicím systémem může být platforma, která prostřednictvím elektromagnetického měřicího systému zjišťuje elektrickou vodivost půdy. Měření elektrické vodivosti půdy je nepřímá metoda měření, na kterou má vliv řada faktorů. Tento postup je vhodný pro vymezení oblastí, na něž se poté cílí s půdním vzorkováním. V předem vypracovaném schématu se po poli pohybuje speciální zařízení, jež provádí měření.
