V předchozích dílech této akademie jsme si řekli, že základem kvalitního výmlatu a separace každé sklízecí mlátičky je příprava materiálu v liště, potažmo její vhodný výběr. Dále jsme zhodnotili nejdostupnější koncepty výmlatu a separace, ale hlavně si tyto dva pojmy ujasnili. Stejně jako možnosti nastavení, kterými můžeme funkci mlátičky v těchto oblastech ovlivnit. Nyní postoupíme do fáze, kdy je potřeba vymlácené a vyseparované zrno vyčistit.
Čisticí ústrojí sklízecí mlátičky má na starosti ono příslovečné „oddělení zrna od plev“. Není to ale jeho jediný úkol. Po separaci je to též druhé místo, kde může dojít ke ztrátám zrna.
Čisticí ústrojí plní své úkoly instalovanou kapacitou a konstrukcí, která se sice výrobce od výrobce liší, přesto disponuje víceméně stejnými funkčními oblastmi. Důležité ovšem je si uvědomit, že nelze posuzovat funkci a kvalitu čištění pouhým porovnáním marketingových hodnot o ploše čištění udávaných v prospektech. Ta totiž může být tím nejvíce zavádějícím parametrem.
Na tvůrce prospektů se ale nelze zlobit. Úkolem marketingových oddělení je co nejlépe daný stroj vychválit. Prostě zaujmout. Jeden můj kamarád říká: „To, že vám někdo lže, je špatné, ale to, že vy mu nekriticky věříte, je možná více k zamyšlení.“ A tohle moudro se na prezentaci čisticí plochy skvěle hodí. Nejde o to, že by prospekty vyloženě lhaly, to uváděné číslo skutečně existuje. Jen každý volí metodiku měření tak, aby došel k co nejzajímavějšímu výsledku. Někdo je tak schopen do plochy čištění započítat třeba i rám nebo hrabice usměrňující materiál a další části. A sami jistě uznáte, že ani jedno nemá na kvalitu čištění sebemenší vliv.
Smysluplné je tedy porovnávání konstrukcí. A nemusíte být zrovna raketový inženýr, abyste rozdíly poznal. Vždy stačí trocha selského rozumu. Myslím to například tak, že pokud budu porovnávat dvě sítové skříně stejné koncepce mlátičky, z nichž jedna bude sice širší, ale kratší, tak nižší riziko ztrát a lepší čistotu zrna mi nabídne ta užší a delší, protože zrno na horním sítu urazí delší dráhu a má tedy více času propadnout. Stejně tak si u takového síta můžete dovolit mít jej více přivřené, protože na pročištění je více času.
Pokud si ale přesto spíše libujete v porovnávání čísel, vezměte metr, papír a tužku, a změřte si pouze ty části čištění, které jsou tvořeny profukovanými lamelami sít. Sečtěte a pak porovnávejte.
Podívejme se ale na čištění nejdříve jako na celek. Zrno na něj spolu s plevami a kousky slámy padá poté, co projde skrze mláticí a separační koše. Směrem zepředu dozadu je ale poměr složení materiálu jiný. Na začátku tvoří největší objem uvolněné zrno. S postupující vzdáleností propadává více kousků narušené slámy a volného zrna je méně. Vše navíc souvisí s koncepcí konkrétní mlátičky a s vlhkostí slámy. Asi nejvíce zatěžuje sítovou skříň hybridní koncepce v suché a křehké slámě. Proto její vývoj došel k systému různých klapek, kterými se tento hendikep dá částečně zmírnit.
Na opačném pólu stojí, a čištění nejméně zatěžuje, vytřásadlová technologie. V naprosté většině případů se ale materiál z mlácení i celé separace potkává v jednom místě, kterému říkáme předčištění. Tedy ještě před začátkem horního (úhrabečného) síta. Z přední části jej sem dopraví část vynášecí, ze zadní části pak spádová deska (pouze axiály některých výrobců nemají spádovou desku a z části rotorů padá materiál přímo na horní síto, takže se pro čištění nevyužívá jeho celá délka).*
Celý článek Jiřího Ptáčníka najdete v Mechanizaci zemědělství 6/2021.
