V krátkém časovém úseku bývá v zemědělství zapotřebí přepravit velké objemy materiálu. Starší dopravní technika nenabízí dostatečnou kapacitu k tomu, aby bylo možné rostoucím nárokům vyhovět, a tak se řada podniků obrací na poskytovatele služeb. Toto řešení je však spojeno s opakovaným zvyšováním nákladů na výrobu a na místě je otázka, zda není lepší modernizace strojového parku v podniku. Optimalizací dopravních linek lze dosáhnout lepšího vytížení sklizňových strojů či manipulační techniky, vyšší efektivity i kvality práce.
Zřejmé je, že v podniku se smíšeným zaměřením je nutné převážet větší objemy materiálů než v podniku zaměřeném na produkci tržních plodin. Ve druhém jmenovaném případě představuje nejnáročnější dopravní úkol přeprava sklizeného zrna obilovin z pole do místa uskladnění (za předpokladu, že doprava cukrové řepy není organizována pěstitelem). Podniky se smíšeným zaměřením musí často řešit ještě souběh sklizně zrna a třetích sečí vojtěšek či dalších pícnin, a to včetně dopravy.
Pro dopravu v zemědělství je charakteristické, že probíhá jak po silnici, tak po dobrých i špatných polních cestách. Způsobilost traktorů k pohybu po poli do určité míry omezuje jejich možnosti na silnici. Na krátké cesty do tří kilometrů to není zas takový problém, ale při větších vzdálenostech se nedostatky kolových traktorů projevují výrazněji. Proto do zemědělství v poslední době stále více pronikají nákladní automobily, které v silniční dopravě velkých objemů hmot na větší vzdálenosti traktory jednoznačně překonávají – ve výkonnosti, pohodlí, bezpečnosti i nákladovosti.
Využívají se jak k dopravě směřující z pole (především u silážní kukuřice), tak i v dopravě, směřující na pole (kejda a digestát).*
