V souvislosti s nárůstem diskusí, které se vedou okolo požadavků na šetrné hospodaření na půdních blocích, zejména ve vztahu k současnému intenzivnímu způsobu hospodaření, celospolečenskému požadavku na snižování energetických a materiálových vstupů a ekologizaci zemědělství, se řeší problematika velikostí půdních bloků, jejich dělení a celkový přístup k jednotlivým (odděleným) částem.
Cílené dělení a zmenšování dílů půdních bloků je potřeba vnímat také z pohledu organizování jízd pracovních souprav a jejich otáčení. Pouhé snížení velikosti půdního bloku ve snaze podpořit protierozní opatření vede k navyšování počtu přejezdů a změně poměru pracovních a nepracovních jízd ve prospěch otoček. Úvaha nad navyšováním podílu souvratí, případně poměru nepracovních jízd vyvolává oprávněnou otázku o zvyšování rizika zhutnění půdy na hlavních pěstebních plochách.
Za základní klasifikační jednotku hodnocenou v precizním zemědělství lze považovat půdní blok. Výměra půdního bloku, tvarové vlastnosti, sklonitost a v neposlední řadě variabilita půdních vlastností se může stát východiskem pro optimalizační postupy. S tím jak přibývají datové podklady spojené s hodnocením variability pozemků a provozních dat strojů, můžeme sledovat řadu souvislostí, které nabízí cestu k hledání materiálových a energetických úspor, případně agroenvironmentálních opatření. Zvýšení tlaku na eliminaci negativních rizik zemědělství na životní prostředí je bezpochyby požadavek oprávněný a podporovaný. Již delší dobu se vede diskuse k optimalizaci jízdních trajektorií, ale také k velikosti a tvaru půdních bloků nebo mimoprodukčních funkcí souvratí a částí pozemků.
Prezentované výsledky představují zatím část výpočtů a modelů, ale i tak se dostáváme k zajímavým výstupům. Na variabilitu pozemku se můžeme podívat trochu z jiného pohledu. Pokud pozemek rozdělíme nikoliv podle hodnot, ale vyjdeme z jednotlivých záběrů strojů, můžeme na souvrati pozemek rozdělit do několika zón. Jsou to plochy okrajové, které představuji přechod mezi pozemkem a okolním prostředím a z hlediska intenzity přejezdů jsou zatěžovány méně, zato jsou vystaveny vyššímu tlaku z okolí pozemku. Dále plochy intenzivního otáčení souprav, kde se odehrává většina otoček a plochy přechodové, které jsou přejížděny obdobně jako hlavní produkční plocha. Zbylá část pozemku je již zmíněná hlavní produkční plocha.
Intenzitu přejezdů můžeme posoudit z detailu části vybraného pozemku, kde byly sledovány provozní ukazatele strojů, především spotřeba pohonných hmot, ale i výnosová data a další faktory. Při pohledu na souvrať pozemku jsou patrné intenzivní přejezdy a opakované přejezdy. Na produkční ploše jsou patrná místa, která nebyla zasažena přejezdy, těchto míst je ovšem velice málo (obr. 1).
Výnosová data a výnosové mapy byly jedním z prvních výstupů směřujícím ke snaze mapovat pozemky. Detailní pohled na výnosy je bude hrát významnou roli také v hodnocení v modifikací pěstebních postupů.
Na obr. 2 je mapa výnosu, z níž je patrný pokles výnosu na souvratích. Podobnou tématiku rozebírá ve své práci Ward a kol. (2021). Oblasti hlavních produkčních ploch a přechodové souvratě měly tendenci poskytovat lepší ukazatele půdních vlastností a vyšší potenciál výnosu než oblasti okraje pole a oblasti otáčení pro všechny tři sledované plodiny (ozimý a jarní ječmen a ozimá pšenice).
Z dalších ukazatelů je možné vyčíst vyšší hodnoty vlhkosti zrna (obr. 3). Plochy s nižším výnosem a vyšší vlhkostí zrna, často vykazovaly vyšší hodnoty spotřeby pohonných hmot při sklizni (obr. 4). Vyšší vlhkost může mít několik důvodů. Jako podstatný se jeví neustálé zmlazování porostu v důsledku intenzivního přejíždění.
Celý článek doc. Milana Kroulíka najdete v Mechanizaci zemědělství 5/2022.*
