Postřikovače patří mezi klíčové zástupce techniky určené pro zajištění ochrany a výživy rostlin. Navzdory skutečnosti, že zejména v evropských zemích neustále roste tlak na omezování chemických látek využívaných v zemědělství, zabývá se řada předních výrobců zemědělské techniky vývojem a výrobou postřikovačů. Někteří výrobci však svůj program postřikovačů dále nerozvíjejí a investice směřují do oblasti vývoje techniky pro mechanickou likvidaci plevelných rostlin a provádění kultivačních zásahů.
Postřikovače rozdělujeme na dvě základní skupiny. První z nich představují modely pro využití v komunální sféře a zahradnictví. Druhou skupinu reprezentují modely, které využijeme v klasické zemědělské výrobě, včetně trvalých kultur. Musíme však dodat, že pro práci v sadech a vinicích slouží zejména modely, které se označují jako rosiče, protože využívají odlišný způsob aplikace aerosolu vody a chemických látek rozpuštěných ve vodě.
Rozdíly v objemech nádrží
Pokud se zaměříme na postřikovače využívané v klasické zemědělské výrobě, půjde o nesené, tažené, nástavbové a samojízdné modely, které jsou určeny pro agregaci s běžnými kolovými traktory a systémovými nosiči. Samostatnou kapitolu představují samojízdné modely.
Většina samojízdných postřikovačů je konstruována tak, že používá pevné spojení všech základních konstrukčních prvků, jde tedy o jednoúčelové modely. Někteří výrobci se zaměřují na samojízdné nosiče nástaveb, kdy nástavba postřikovače představuje jednu z nich. Pokud se na nosiče nástaveb zaměříme z pohledu střední a západní Evropy, můžeme uvést, že alternativní nástavbu zastupují zejména odstředivá rozmetadla pevných minerálních hnojiv.
Při popisu nádrže postřikovačů hovoříme především o hlavní nádrži, která představuje vhodný objem pro připravený roztok vody a účinné látky nebo látek. Dále ke konstrukci nádrží náleží tzv. přimíchávací nádrž, sloužící k přípravě roztoku, jenž následně aplikujeme. Součástí postřikovače je i proplachovací nádrž, která se používá k jeho čistění. Její objem jde ruku v ruce s celkovou kapacitou hlavní nádrže. A nesmíme zapomenout ani na zásobu čisté vody, která je k dispozici obsluze postřikovače.
Podíváme-li se blíže na nesené modely, existují v podstatě dvě různé koncepce. Tu hlavní tvoří nosný rám, který se dále pojí s nádrží a rameny různé konstrukce a způsobu využití. Druhou možnost představuje kombinace v zadním tříbodovém závěsu agregovaného neseného postřikovače a v předním tříbodovém závěsu nesené přídavné nádrže. Díky takovému řešení představuje kombinace dvou nádrží alternativu vůči taženým modelům, nástavbovým postřikovačům či samojízdných zástupců nižších a středních výkonových tříd.
Při popisu klasických nesených modelů můžeme poznamenat, že speciální technika a zástupci pro malá hospodářství disponují objemem nádrže od 100–200 l výše. Standardní zemědělské modely zpravidla nabízí minimální kapacitu 400 – 600 l. Nesená technika nejvyšších řad disponuje objemem nádrže v rozsahu 1600–2000 l, případně 2200 l. K vzadu neseným nádržím přistupují u vybraných typů čelní nádrže s kapacitou 1000–1500 l, které celkový objem navyšují na 3000–3500 l.
S výše uvedenými kapacitami se pojí pracovní záběr ramen, který v případě nesených zástupců činí v minimu 6–12 m a v maximu 24–30 m, což nesené modely posouvá do sféry výkonnějších, tedy tažených a samojízdných verzí.
Celý článek Filipa Javorka najdete v Mechanizaci zemědělství 12/2022.*
