Podmítka představuje základní agrotechnické opatření a pro vývoj budoucí úrody hraje zcela zásadní roli. Její význam spočívá především v hospodaření s půdní vláhou. Dále přispívá k regulaci plevelů, chorob a škůdců nebo jen k urovnání povrchu pozemku. Rovněž usnadňuje následné zpracování půdy. Mimo klasické podmítky se stále častěji setkáme se zpracováním strniště za pomoci různých nožových válců, které zařazuje do svých výrobních programů řada výrobců a stranou nezůstává ani využití mulčovačů a prutových bran.
Mezi všeobecně přijímané trendy patří především velmi mělké a rovnoměrné zpracování půdy, které následuje bezprostředně po úklidu pozemku, tedy klasická podmítka. Díky ní omezujeme tzv. neproduktivní výpar a dále hraje zásadní roli pro rychlé a rovnoměrné vzcházení plevelných rostlin a výdrolu předplodiny.
Klasické podmítače se vyznačují maximální pracovní hloubkou zpravidla do 150 mm. Především však slouží k velmi mělkému zpracování strniště v hloubkách od 20–30 mm. Vyrábějí se v neseném, poloneseném a taženém provedení. Do kategorie polonesených modelů spadá nářadí s vlastním podvozkem, jehož oj disponuje závěsem do spodních ramen tříbodového závěsu. Obvyklá je i možnost volby oje, která je osazena tažným okem či závěsem pro spojení s kulovým čepem K80. Pak se jedná o tažené varianty.
Z hlediska pracovních orgánů se setkáme zpravidla se třemi konstrukčními směry. První představuje klasické radličkové nářadí, obvykle osazené čtyřmi nebo šesti řadami radliček. Existují také speciální zástupci, které agregujeme do předního tříbodového závěsu a mívají dvě řady slupic.
Kromě pracovního záběru se podmítače liší i konstrukcí pracovních orgánů. Základní modely disponují pevnými slupicemi, které zpravidla doplňuje jištění střižným šroubem. Nicméně v našich podmínkách pracujeme především s jištěnými slupicemi. První možnost představují klasické pevné slupice, doplněné jištěním vinutou pružinou. Druhou variantu reprezentuje nářadí osazené slupicemi vyrobenými z pružného materiálu, které mimo jištění při nárazu na překážku umožňují díky vibracím i drobení půdy.
Slupice se vyznačují obdélníkovým nebo čtvercovým průřezem. Za účelem provádění velmi mělké podmítky jsou bez ohledu na jejich provedení osazeny křídlovými radličkami, a to jak standardními, tak opatřenými karbidovými břity. Jejich šířka činí zpravidla 180–250 mm a můžeme je v řadě případů zaměnit za dlátové radličky, které využijeme k mělkému kypření. Pro podmítku je ale zcela zásadní zpracování půdy v celé šíři pracovního záběru.
Druhou skupinu podmítačů zastupuje kombinované nářadí, které zpravidla tvoří dvě řady talířů, sloužících především k rozřezání posklizňových zbytků, a to zejména strniště polehlých porostů předplodiny. Talíře jsou s nosným rámem nářadí nejčastěji spojeny prostřednictvím pružných slupic. Za talířovou sekcí pak následují tři řady slupic opatřených křídlovými radličkami pro rovnoměrné a mělké zpracování půdy.
S kombinovaným nářadím se setkáme zejména v případě zpracování půdy ve větších hloubkách a pak hovoříme o tzv. intenzivních kypřičích, které však představují jinou kategorii nářadí pro pracování půdy.
Celý článek Ing. Filipa Javorka najdete v Mechanizaci zemědělství 2/2023.*
