Naprostá většina těchto pneumatik má radiální konstrukci. Diagonální pneumatiky se využívají především u lesní či stavební techniky, protože vynikají vyšší odolností vůči vpichu na bočnici i pod běhounem. Textilní vlákna, zalisovaná do pryže, se ukládají v diagonálním směru; čím více těchto vrstev, tím vyšší odolnost i nosnost pneumatiky. Diagonální pneumatiky se sjíždějí především na okrajích dezénu a díky své silné bočnici zaručují značnou stabilitu. Využívají se díky tomu také pro obutí teleskopických manipulátorů (u strojů s výsuvem ramene nad 11 m jsou nezbytností).
U radiálních pneumatik jsou naproti tomu ukládány vrstvy s textilními vlákny radiálně, tedy od jedné strany přímo k druhé straně. Na obou stranách mají tyto (i diagonální) pneumatiky patková lana; kostra se protáhne pod lanem a lano obtáčí. U radiálních pneumatik končí zvnějšku 16 až 17 cm nad lanem. Navrch je potom umístěn nárazník, který je textilní anebo u pneumatik pro těžké stroje ocelový. Bočnice si zachovává možnost dobrého pružení.
Na rozdíl od diagonální pneumatiky dokáží radiální pláště lépe absorbovat nerovnosti terénu za jízdy a tím lépe plní svou funkci odpružení stroje. Tím, že stroj neskáče, zanechává také rovnou stopu. A pokud se radiální pneumatika více zatíží, změní se její otisk v půdě do délky, a nikoli do šířky, jako je tomu u pneumatik diagonálních. Bočnice se přitom vychýlí do stran.*
