Z nejistých začátků do samozřejmé výbavy

I když zatím musí při práci na poli sedět v kabině traktoru (či řezačky, mlátičky anebo samojízdného postřikovače) řidič, může být jeho práce podstatně usnadněna. Hodně námahy umí odebrat družicový navigační systém. Řidič se po mnoha hodinách monotónní práce přeci jen unaví, a také nedokáže po celý den udržovat přesnost v návazných jízdách na tak malé úrovni, jako navigace. Obzvláště to platí o kopcovitém terénu či v případě, že závěsný stroj je širokozáběrový.

Začátky satelitních navigačních systémů v zemědělství provázela nedůvěra, omezený počet satelitů na oběžné dráze kolem Země (jen 24 satelitů systému Navstar-GPS) a nedostupnost korekčního signálu pro vyšší přesnost práce. Ta se řešila instalací vlastní základnové stanice v podniku, případně doplňované ještě opakovači, umístěnými v terénu. Pořízení takového systému tak bylo velmi nákladné.

Za posledních dvacet let ale technologie družicové navigace pro zemědělské stroje prošla bouřlivým vývojem. Náhle mají na střeše kabin (anebo na zásobníku zrna sklízecích mlátiček) instalované přijímače satelitního signálu k dispozici hned čtyři celosvětově aktivní družicové navigační systémy, jako je evropský Galileo, americký Navstar-GPS, ruský Glonass a čínský Beidou.

Více informací v Mechanizaci zemědělství.