Ačkoli to byl první vůz svého druhu v historii firmy Krone, byl koncipován i pro transport zavadlé píce či siláže. V podstatě se jednalo o rozmetadlo hnoje Krone Optimat, které bylo jednoduše přestavěno na nakládací vůz. A to tak, že v zadní části vozu byl umístěn 1,50 metru široký sběrač, vybavený pružinovými prsty. Kombinace rozmetadla hnoje a nakládacího vozu se však v praxi ukázala jako nepraktická.
Přesunutí sběrače dopředu
Proto se konstruktéři firmy Krone vydali novou cestou vývoje čistě samosběracího vozu. V roce 1964 tak mohli představit speciální samosběrací vůz nazvaný „Lademeister". Zde byl již sběrač namontován vpředu před nakládacím prostorem.*
Skutečný průlom přišel o rok později se samosběracím návěsem Lademeister HS, který měl tažený sběrač. Zcela nová byla dopravní jednotka nakládacího vozu, která nyní pracovala s kmitajícím pístem. Od roku 1966 byl Lademeister k dispozici jako varianta HS 3 nebo TS 3.
TS měl širší rozchod, protože kola byla namontována vedle rámu, aby bylo dosaženo snížení těžiště. Pro větší univerzálnost byly obě verze návěsu nabízeny také s otočnou ojí a dvěma připojeními kloubového hřídele pro normální a boční závěs.
Rychlý boom umožnil další rozvoj
Éra samosběračích vozů rychle nabírala na obrátkách. Každý farmář si chtěl koupit samonakládací vůz - jako skutečný stroj pro jednoho člověka představoval velký pokrok. Již nebylo zapotřebí celé skupiny lidí na poli, farmář mohl sám nakládat seno nebo slámu a hospodářská zvířata dostávala zelené anebo suché krmivo rychle a včas.
Poptávka po nakládacích návěsech rychle rostla. Aby jí firma Krone dokázala vyjít vstříc, rozšířila své výrobní kapacity ve Spelle. Ve druhé polovině šedesátých let sjíždělo z výrobní linky ve Spelle až 40 sběracích vozů denně, samotná výroba sběracích vozů v té době tvořila 40 procent celkové produkce Krone. První boom skončil v roce 1970 a poptávka byla zpočátku z velké části pokryta.
Více informací v Mechanizaci zemědělství.
