Přestože jsou používána stále úspornější elektrická zařízení, celková spotřeba elektrické energie se zvyšuje, k čemuž přispívá i postupný rozvoj elektromobility. V souvislosti s tím se hledají řešení, jak zvýšenou spotřebu pokrýt, a přitom využít bezemisní zdroje. I když jak se to vezme. Jde o totiž o to, jak se k tomu přistupuje u nás a jak v zemích, kde to s alternativně vyrobenou energií myslí vážně.
Tři základní možnosti výroby ekologické energie představují větrné, vodní a solární či fotovoltaické elektrárny. Potenciál velkých vodních elektráren je u nás zřejmě vyčerpán, pro solární nemáme vhodné podmínky, a tak zbývají větrné a fotovoltaické. Využití energie slunce a větru má jistě velký potenciál, kterému je však v rámci ČR potřeba otevřít cestu.
Výstavba větných elektráren bohužel naráží na odpor veřejnosti hlavně z estetických důvodů, zabírat zemědělskou půdu FV panely není moc ekologické řešení, a proto zbývá maximalizace využití střech již postavených budov. Ovšem i to má svá úskalí. To hlavní je v tom, že když svítí slunce a není odběr, vznikají přebytky elektrické energie. Ty může výrobce posílat do sítě, ovšem i v ní může být najednou moc energie. Co s tím? V současné době je používáno několik řešení. Buďto akumulace energie do baterií, výroba vodíku, nebo čerpání vody do nádrží přečerpávacích elektráren. V našich podmínkách se všechna řešení využívají jen částečně a z toho vznikají ony komplikace s přebytky při vhodných slunečních podmínkách.
Velký problém je v tom, že instalace FVE jsou cenově předražené, zejména v kontextu s tím, jak levné jsou nyní FV panely. Když si vezmeme 5 kW elektrárnu, která se (včetně baterie) namontuje na rodinný dům za 400 tis. Kč a za rok dokáže vyrobit asi 5 MWh, tak svému majiteli může za tuto dobu ušetřit asi 30 tis. Kč, které by jinak za odběr elektrické energie zaplatil. To by se mu nikdy nevyplatilo, takže pomůže stát a polovinu nákladů dodá v rámci dotace. Pak už je návratnost lepší, zejména pokud se může všechna přebytečná energie dodat do sítě. To ale není vždy možné a v poslední době už je to možné spíše výjimečně. V místech, kde distributor dodávku do rozvodné sítě neumožní, se taková ostrovní elektrárna zaplatí možná za 10 let, ale spíše nikdy, protože během tak dlouhé doby je pravděpodobné, že bude potřebovat nějakou údržbu.
Řešení pro zlepšení návratnosti však FVE existují. Jednak v lépe zvolených dotačních podmínkách, které zajistí ceny instalací bez vysokých marží a tím zrychlí návratnost investice. A dále v regulaci FVE. Současný systém je nastaven tak, že FVE jede vždy na maximum výkonu a co se vyrobí, musí se někde spotřebovat. Ale může to fungovat i tak, že energie, kterou by nespotřeboval třeba rodinný dům, by šla do sítě jen tehdy, pokud by v ní byl nedostatek. Pokud by tomu tak nebylo, distributor by omezil výkon dané FVE. A stejně tak by mohl posílat přebytky domácnostem do jím ovládaných spotřebičů, jako jsou ohřívače vody či nabíječky elektromobilů. Na těchto řešeních už se snad začíná pracovat, nakonec jiná cesta regulace asi není možná.
Bohužel současný stav naší fotovoltaice nepřeje a distributoři házejí výrobcům klacky pod nohy. Třeba v podobě zrušení součtového měření u třífázových elektroměrů, nebo pokuty i v případě malých přetoků do sítě a také v bojkotu dodávky vyššího výkonu do sítě, reálných či spíše nereálných možnostech virtuálních baterií atd.
To v Německu, Rakousku či Švýcarsku je situace jiná. Tam se pro podporu obnovitelných zdrojů opravdu rozhodli. A nejde přitom jen o dotace na jejich pořízení. Mnohem smysluplnější než dotace je totiž snadná možnost připojení FVE do distribuční sítě bez problémů s přetoky.*
