Když se poprvé představila modelová řada sklízecích mlátiček John Deere s označením T (tuším, že to bylo v roce 2008), udivilo mne, kolik používá bubnů, a přišlo mi, že je to zbytečně složité řešení. Něco ve stylu „Čím více pruhů, tím více Adidas“. Praxe však ukázala, že konstruktéři se vydali správným směrem, a od té doby se těchto sklízecích mlátiček vyrobilo přes 10 000 kusů. A výroba nepolevuje, protože v současné době tato modelová řada reprezentuje asi 30 % sklízecích mlátiček vyráběných ve Zweibrückenu.
Jaké jsou důvody obliby těchto kombajnů? Určitě jich bude vícero, ale tím hlavním je průchodnost a z ní vycházející výkonnost, v níž téčko dokáže konkurovat menším rotorovým modelům. A to při příznivé spotřebě paliva a minimálním poškození slámy, které je vytřasadlovým modelům vlastní. Ona průchodnost (až 50 t/h při ztrátách zrna do 1 %) je dána právě použitím většího počtu bubnů, kdy ke klasickému mláticímu a separačnímu jsou přiřazeny dva odmítací a unikátní je střední buben s horním vedením materiálu. Ač pět bubnů by se mohlo zdát jako energeticky nevýhodných, je tomu naopak a díky plynulému vedení omlatu bez prudkých změn směru je energetická náročnost spíše nižší. A díky velké ploše košů (koš je i pod posledním odmítacím bubnem a celková plocha mlácení a separace dosahuje 4 m2) je značná i intenzita v oddělování zrna, tím i průchodnost.
V průběhu let probíhaly na modelové řadě T různé inovace. Velké změny byly provedeny v roce 2016, kdy se navyšovala separační plocha, v roce 2019 proběhly úpravy na mláticím ústrojí a inovace nastaly i letos, kdy bylo představeno provedení modelového roku 2025.
Nejde jen o kabinu…
Nové sklízecí mlátičky z řady T mají řadu inovací, přičemž mezi ty hlavní můžeme řadit použití nových kabin, které pocházejí modelové řady X9, a rozšíření počtu modelů, kterých je nově osm, přičemž čtyři jsou pro verze T5 (pětiklávesové vytřasadlo) a čtyři pro T6 (šestiklávesové vytřasadlo).
V rámci ČR se ročně prodá okolo čtyřiceti sklízecích mlátiček John Deere, přičemž tak třicet z nich je z modelové řady T6 a většina v podobě dvou nejvýkonnějších modelů T660 a T670. Z řady T5 se prodá tak jeden či dva kusy ročně, neboť výkonnost této mlátičky je díky menší šířce mláticí komory a na to navazujících menších plochách mlácení, separace a čištění významně nižší než u verze T6. Proto budou potenciální uživatele určitě zajímat změny právě u nejvýkonnějších modelů T6.
Dá se říci, že místo modelu T670 jsou nyní dva to T6 700 (421 k) a T6 800 (466 k). Model T6 600 má motor s maximálním výkonem 387 k a T6 500 používá motor naladěný na 348 k. Ve všech případech se jedná o provedení JD 9X tedy šestiválec se zdvihovým objemem 9 litrů a navýšením výkonu o 34 k při vysýpání za jízdy. Pro úplnost uvedu i aktuální výkonové specifikace pro modelovu řadu T5. Ta začíná na 305 a končí na 421 k.
Na motoru jsou drobné úpravy, z nichž tou nejviditelnější je absence takzvané „psí boudy“, tedy bloku katalyzátoru SCR a filtru částic, které byly v oné boudě ofukovány stlačeným vzduchem, aby se snižovala pravděpodobnost ulpívání nečistot, a tím riziko požáru. Nyní jsou tyto prvky lépe izolovány, takže povrchová teplota je nižší, a tudíž ofuku není třeba. Ovšem přibyly ofuky na jiná exponovaná místa, například výfukové potrubí přímo na motoru nebo turbodmychadlo.*
Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec.
